RICARDERON: Urputník je zajímavé slovo! Přemítám, co je to za zvíře - skoro by to mohl být příběh.

TOMASZ:
MAEROR:

Oba --- dobré kombinace toho, co je vně, a toho, co je uvnitř.

BUCHVI: Nějaká alternativa by to byla, hádám. Jen mě to ta napadlo - že by to bylo silnější naživo, a nejlíp s hudebním doprovodem.

BUCHVI: Děkuji. Je prima, že mne nepodezíráš z banálnosti. ;)

RICARDERON: Je to takové rozhárané, probouzí to vysloveně protikladné pocity. Náznak gramatického rýmu v prvních dvou verších je vysloveně nehezký. Zbytek první strofy má atmosféru, která by se mi líbila. Druhá strofa by se mi velmi líbila, hlavně poslední dva verše s tím urputníkem, ale zase to kazí ty močící kočky. Přijde mi to jako urputně křečovitý přemet, nehledě na to, že ty kočičí hlavy tady... :o)

TOMASZ: Á... chtěl jsem napsat něco jakože přírodní lyrika není zlo, nemusí se ospravedlňovat střípky mezilidských vztahů... ale pak mě napadlo, jak to možná je doopravdy s tím podzimem... A máš můj palec.

TOMASZ: No jo, no jo, nechala jsem se unést.;)

BUBLINKY: Tak tedy tohle už jsem snad ani vědět nechtěl.

A kromě toho "osoba Tobě blízká" neexistuje, za všechno ručí a pravidelně platí majitel vozidla. ;)

okurka
a nahnilá

Naléhavá

Křiklavá křivolakost
a nevěstky přímost
Snášejí se spolu Na ni
jak závoj
z říjnového listí
v stromuprázdných ulicích

Ale je půlnoc
a kočky močí na své hlavy
v místě kde sílí
urputník

NATASHA: Zhudebnila? =o A jak by sis to představovala..? Já v tom absolutně žádnou, ani potencionální, melodii nevidím... (ale já jsem hudebně absolutně tupej, takže možná... :))

NANTHEI:
Jde o to, že když vidíš stín někoho, koho jinak znáš, tak ho nutně nemusíš poznat, protože je natolik stylizovaný, že to neodhadneš jistě, nicméně z něčeho ve stínu cítíš tu známost, podobnost někomu blízkému. A nerozpoznat/nerozeznat v tomto případě chápu tak, že ten konkrétní stín také s jistotou neidentifikuješ s osobou tobě blízkou, ale cítíš, že tam je. Že ho/je nerozeznáš/ ze stínu/ů. Můžeš si to sice představovat, ale nikdy ne s jistotou, poněvadž je to stín, ve výsledku to může být být úplně někdo jiný. Asi to už lépe nepopíšu. A taky je možné, že to zkrátka vnímám jinak, ale jak jsem psala, v tomto případě, pokud se jedná o to, že má někoho vidět ve stínu, by mi to slovo "nepoznáš" nevadilo.

Pardon, za ten elaborát, ale trochu jsi mi teď nandala brouka do hlavy.;)

BUCHVI: Díky, jo, to možná jsou.;)

To "nepozná" by ten úsek trochu zjemnilo. Možná ho tam nakonec dám, nechám to ještě vyčichnout.

NANTHEI: To jistě, ale k popisu té situace by to stačilo. A bylo to myšleno jako že nikdy nerozpozná/nepozná, kteří lidé jsou schovaní ve stínech, jenž vrhají kořeny. A v tomto případě by mi tam to "nepoznáš" nevadilo, možná naopak. Tady (v tomto konrétním případě) mi nejde o význam tolik, že bych šla na dřeň. Tady mi nešlo o to, jestli nerozezná jednoho od druhého, nýbrž o to, že je tam především vidí, ale nepozná, jakkoli se může snažit. Pravda, možná to obraz a situaci trochu pozmění, ale i tak to tam bude. Záměnou slova se pro mě tahle situace nezmění v tom smyslu, že bych ji chápala jinak, odlišně.

BUBLINKY: Mně přijdou ty dva řádky "které tě straší tím - že je nikdy nerozpoznáš" celé takové... nelibozvučné. Trochu mě tam ruší. Ale jinak se mi to líbí a ten konec tomu přidává správný grády :)