RICARDERON: Je to takové rozhárané, probouzí to vysloveně protikladné pocity. Náznak gramatického rýmu v prvních dvou verších je vysloveně nehezký. Zbytek první strofy má atmosféru, která by se mi líbila. Druhá strofa by se mi velmi líbila, hlavně poslední dva verše s tím urputníkem, ale zase to kazí ty močící kočky. Přijde mi to jako urputně křečovitý přemet, nehledě na to, že ty kočičí hlavy tady... :o)

TOMASZ: Á... chtěl jsem napsat něco jakože přírodní lyrika není zlo, nemusí se ospravedlňovat střípky mezilidských vztahů... ale pak mě napadlo, jak to možná je doopravdy s tím podzimem... A máš můj palec.

TOMASZ: No jo, no jo, nechala jsem se unést.;)

BUBLINKY: Tak tedy tohle už jsem snad ani vědět nechtěl.

A kromě toho "osoba Tobě blízká" neexistuje, za všechno ručí a pravidelně platí majitel vozidla. ;)

okurka
a nahnilá

Naléhavá

Křiklavá křivolakost
a nevěstky přímost
Snášejí se spolu Na ni
jak závoj
z říjnového listí
v stromuprázdných ulicích

Ale je půlnoc
a kočky močí na své hlavy
v místě kde sílí
urputník

NATASHA: Zhudebnila? =o A jak by sis to představovala..? Já v tom absolutně žádnou, ani potencionální, melodii nevidím... (ale já jsem hudebně absolutně tupej, takže možná... :))

NANTHEI:
Jde o to, že když vidíš stín někoho, koho jinak znáš, tak ho nutně nemusíš poznat, protože je natolik stylizovaný, že to neodhadneš jistě, nicméně z něčeho ve stínu cítíš tu známost, podobnost někomu blízkému. A nerozpoznat/nerozeznat v tomto případě chápu tak, že ten konkrétní stín také s jistotou neidentifikuješ s osobou tobě blízkou, ale cítíš, že tam je. Že ho/je nerozeznáš/ ze stínu/ů. Můžeš si to sice představovat, ale nikdy ne s jistotou, poněvadž je to stín, ve výsledku to může být být úplně někdo jiný. Asi to už lépe nepopíšu. A taky je možné, že to zkrátka vnímám jinak, ale jak jsem psala, v tomto případě, pokud se jedná o to, že má někoho vidět ve stínu, by mi to slovo "nepoznáš" nevadilo.

Pardon, za ten elaborát, ale trochu jsi mi teď nandala brouka do hlavy.;)

BUCHVI: Díky, jo, to možná jsou.;)

To "nepozná" by ten úsek trochu zjemnilo. Možná ho tam nakonec dám, nechám to ještě vyčichnout.

NANTHEI: To jistě, ale k popisu té situace by to stačilo. A bylo to myšleno jako že nikdy nerozpozná/nepozná, kteří lidé jsou schovaní ve stínech, jenž vrhají kořeny. A v tomto případě by mi tam to "nepoznáš" nevadilo, možná naopak. Tady (v tomto konrétním případě) mi nejde o význam tolik, že bych šla na dřeň. Tady mi nešlo o to, jestli nerozezná jednoho od druhého, nýbrž o to, že je tam především vidí, ale nepozná, jakkoli se může snažit. Pravda, možná to obraz a situaci trochu pozmění, ale i tak to tam bude. Záměnou slova se pro mě tahle situace nezmění v tom smyslu, že bych ji chápala jinak, odlišně.

BUBLINKY: Mně přijdou ty dva řádky "které tě straší tím - že je nikdy nerozpoznáš" celé takové... nelibozvučné. Trochu mě tam ruší. Ale jinak se mi to líbí a ten konec tomu přidává správný grády :)

TOMASZ: Díky za reakci. Hmm, asi mají recht s nerozpoznáš.

NANTHEI: ...a tak mi zbývá jen dodat, že první verš byl ale moc pěkný a taky se mi líbilo jemné provázání rýmem. :)

BUBLINKY: Pro mě má skvělou atmosféru a první strofa je tak symbolicky výstižná, až jsem zprvu nevědomky imitoval dětský údiv prostým rozšířením očí.

Ale nejprve jsem se zasmál výrazu "příšeří", neboť tak se jmenoval časopis pro hráče Dračího doupěte. ;) A pak bych možná nahradil slovo "nerozpoznáš" přes jeho sémantickou správnost slovem "nepoznáš", je to takové méně vědecké. Takže tolik. :)

BUCHVI: Já bych to zhubenila, jak praví Bublinky, a následně zhudebnila.

Ha, zde se to probouzí, to je dobré, to je dobré. Jen houšť.