BUCHVI: A nepodceňuješ čtenáře? Čtenář - aspoň takový, o kterého bys měl stát - přece ví, že slova lze seskupovat různými způsoby, ba dokonce chápe, že těmi způsoby můžeš vyjadřovat mnohé…
Víš, já jsem pořád přesvědčený, že bys měl poezií ve čtenářích vyvolávat nějaké emoce (nelpím na libosti). Když jim dáš do rukou svou slovní stavebnici, necháváš je, aby si hledali vlastní řešení, jenže: co když přišli za Tebou právě kvůli tomu, že Tvoje řešení je jiné, osobité, zvláštní, neobvyklé?! Co když je nezajímá množství řešení? Co když kašlou na teoretické varianty? Co když si nechtějí hrát? (Třeba proto, že to umí sami, protože mezi časté čtenáře básní patří sami básníci.) Co když se chtějí nechat vláčet tvou poezií, co když se chtějí nechat unášet?
Nedávej čtenářům hry, u kterých budou
sami - dávej jim
sebe.