NATASHA: drží to a také se to pěkně provine ke konci, ovšem překvapuje mě, že ty, předloha poetické čistoty, začínáš experimentovat s drobením v textu. :)) -
anafory nebo opakování slov jsou svůdné prostředky pro efekt důrazu, ale jsou jako chilli, když se neodměří, což je tedy věc gusta, to je fakt. -
potom mně přijde nápadné, jak se přikláníš k hovorovým vsuvkám (ano, jen, spojka "a", vždycky, to) - ono to vypadá, že význam modulují, ale v básni víc než na takovýchle nuancích záleží, zda by se verš neobešel i bez nich - a většinou se obejde, aniž by sklouzl do strnulosti, protože to jsou z podstaty vyplandaná slova a v poezii mnohem nápadnější a potenciálně rušivější než ve své běžné konverzační funkci. - totiž ta hovorová plynulost, o kterou ti zjevně v této básni jde, se dá navodit i bez nich. je to spíš věc zvyku. - to celé říkám na okraj toho, že se mi líbí, jak zkoušíš jiný taneční krok a rytmus - je to změna oproti těm ostře vyřezávaným figurám, což mi přijde důležité. - a příjemná změna také.
např. "Ale" již v titulu a v jeho opakování je mimo rytmus. - když napíšeš "Je tam někde duše", můžeš později docílit funkce antiteze, kterou dáváš oné spojce, vůbec smyslem básně, tím, jak se ta fráze vrací v opozici k okolním obrazům. není třeba takhle explicitně na úkor rytmu.
největší lotr mi však přijde "a", ten se v té básni vyřádil, mohu-li to tak nazvat. :D