BUBLINKY,
NANTHEI,
SONA1: Děkuji za tak pozitivní názory i hodnocení – obojí mě nesmírně těší. Vážím si toho přirovnání, i když roky, kdy jsem chtěl psát aspoň trochu skácelovsky, už mám nějakou dobu za sebou.. Tedy: nejednalo se v tomto případě o záměr - byl bych pochopitelně raději, kdyby mé psaní bylo rozpoznatelně maerorovské, ale k tomu se třeba časem ještě propíšu.. A abych to nezamluvil – radost samozřejmě převažuje.
NATASHA: Ano, já to cítím. Ale myslím, že jsem to potřeboval slyšet ještě od někoho jiného, abych si to nezačal vymlouvat. (Jedině nevím, zda je hned důvod mluvit o probouzení... i když - kéž by!)