RICARDERON: Vidíš. Zatajit tu souvislost byla by zatracená škoda.

Jak jsem řekla včera, tento druh básnického dialogu je štěstí. Zmyjčin impuls jsi přetvořil ve vlastní hlas. Mám radost!
A ano, je to taková poezie, kterou chci od Tebe číst.

ZMYJKA: Já vnímám tvůj text jako generační výpověď. Mluvil jsem o tom s Natashou včera a na její popud jsem sem taky překopíroval (a trošku učesal) tyhle věci. Napsal jsem je asi do hodiny od tvého postu. Nějak jsem musel reagovat, protože se nás to tu týká všech. A je potřeba se s tím nějak srovnat.

RICARDERON: koukám že místo jara tu máme krize středního věku ;)
Do mě se strašně zařízla ta předposlední - ostatní taky působí - ale ta předposlední... to je přesně ono...

ZMYJKA:


...
Popudy těch co vědí
jak se to a ba i ono
docela jezdí pod nehty

Sakra
chci být zpátky dítě

řeklas jakoby na obranu
před kým a komu
to je fuk

...
Pronikám do ticha
mezi křikem

Zatímco každý aspoň šeptá
sedím za oknem
bez záclon

...
Poněvač nejsem tam
kde jiní
nevnímám tlaky okolí

Jenom ten život
jenž nestačí

A vítr

Žene od polí

...
Ptáci to taky dokázali
Letět a na nic nemyslet
Ptáci již nejsou okázalí
Proměnit soumrak v dlouhý let

...
Slyšet svůj jazyk
Nerozumět

V duchu otevřít němá ústa

Zatajit dech
Zatnout svaly

Učit se slova nazpaměť

JEZINKA: Mne zaujal obraz nemocného klavíru, ale jinak to vidím podobně jako BUBLINKY. Ačkoliv tam rozpoznávám náznaky humoru, a při interpretaci by se jim dalo pomoci. Čímž mířím k tomu, zda je relevantní, že je to písnička... V tomto je. A některé věci se v písničkách snáze snesou, tolerují se třeba kvůli zpěvnosti.