SONA1: Ano, ta poslední je dobrá!

FIN: A ty by sis své věci taky nemusel jen křečkovat u sebe...:)

FIN: V pořádku, šak já to tak beru. Pro mě to zkrátka není významotvorný prostředek, který bych do textu vkládala úmyslně, ale prostý prostředek výrazový, "sedící" mi k atmosféře vyjádření poněkud lépe (tj. v podstatě by mi nevadilo napsat tam "jsem") - nevnímám v tom tak zásadní rozdíl - zaprvé to "j" osobně nevyslovuju ani v těch pár situacích, kdy se vyslovovat má (teda v záporných tvarech jo, ale u plnovýznamového užití ne) - a zadruhé ani v jedné ze situací v tom textu by se, korektně čteno, nevyslovovalo, takže za uši by mě tahal leda tak pokus tam to j vyslovit.

FIN: Chápu že seš na to ty osobně alergickej, ale není to "úmyslná faleš" - mě tohle prostě do očí netříská, neruší mi to tok textu (ani u mě, ani u jiných) - umím psát spisovně (a ty víš, že umím), umím si hrát s formou, ale tohle není následek hry, nemusím se snažit psát takhle - stylizovat se to téhle formy - není to pokus o "drsnost" (a upřímně mi to nijak zvlášť "drsné" nepřipadá), ale přirozený výrazový prostředek - že na tebe působí nepřirozeně a nepříjemně - inu, s tím nic nenadělám - beru v potaz (a ano, patrně se najde řádka čtenářů - především ve starší generaci - kterou to taky bude rušit - tudíž je to upozornění na místě a relevantní), ale jaks sám často a rád poznamenával - když pravidla znám, můžu je porušovat - a fakt, že to určitou skupinu čtenářů bude iritovat mě momentálně nechává chladnou. Třeba to časem přehodnotím. A nebo taky ne.