NECECH: Jestli ses ten názor za tolik let naučil jen tolerovat, pak taky v podstatě věci u Tebe nenastal asi žádný užitečný posun, ne? Pak jste jen jako dva býci stojící proti sobě naprosto nepohnutě, a pokud nenastal ten vzácný a nepravděpodobný případ, že máte/nemáte oba úplně stejně pravdu, pak je tam jeden zcela určitě za vola. Což je trochu smutné.

"upřímně" s "ú" a "i". patrně rafinované vzepření se těm svazujícím normám. jinak odkazuji na:

„Nevím, proč bych se měl do autora vciťovat, nevím, jak by to mohlo prospět mé překladatelské práci. Pro překladatele jsou důležité dvě věci: pochopit a umět. Všimněte si, že o ‚sebeidentifikaci‘, o ‚vciťování‘ a ‚splývání‘ hovoří zpravidla nepříliš dobří překladatelé…“[1]
- Jan Zábrana

no a pro "nemluvme o zvládnutí jazyka, mluvme raději o obsahu" imho platí totéž - obsah je nadstavba a jazyk hrníček. když budeš pít dobrý čaj z děravého hrnku, většinu jej vybryndáš a je ti proto úplně na nic, že byl dobrý. ani to možná nezjistíš :-)

amatérští fotografové

dozrávají a padají ze stromů jako první
již krátce po začátku jara

pupeny aparátů nalité fotografiemi všeho zeleného
svěžího
rodícího se
a znehybněného
zvětšeného do abstraktních
neživých struktur

dozrávají, padají a pukají
a z jejich nakřáplých semen řine se k nerozpoznání svět
ale když náhodou z místa dostatečně vysoko ve stráni
vzhlédneš v tu chvíli od vášnivého
a trochu nepohodlného milování
všechny podivné vzory se složí do nepříjemně ostrého obrazu
který zapudíš mžiknutím
a přece ne

někdy za deštivého večera pak
- při procházení internetových galerií -
zahlédneš v zelené povodni právě tu vzpomínku na svůj pohyb boků
zaklíněný
znehybněný
a ve vzácných případech i s rozmázlou šmouhou
větrem rozkymáceného poutka

někdy večer pak
jaro bez vrcholu skončí
s nevyužitou akcí fotolabu

SONA1: Ano, ta poslední je dobrá!

FIN: A ty by sis své věci taky nemusel jen křečkovat u sebe...:)

FIN: V pořádku, šak já to tak beru. Pro mě to zkrátka není významotvorný prostředek, který bych do textu vkládala úmyslně, ale prostý prostředek výrazový, "sedící" mi k atmosféře vyjádření poněkud lépe (tj. v podstatě by mi nevadilo napsat tam "jsem") - nevnímám v tom tak zásadní rozdíl - zaprvé to "j" osobně nevyslovuju ani v těch pár situacích, kdy se vyslovovat má (teda v záporných tvarech jo, ale u plnovýznamového užití ne) - a zadruhé ani v jedné ze situací v tom textu by se, korektně čteno, nevyslovovalo, takže za uši by mě tahal leda tak pokus tam to j vyslovit.