• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Přemýšlím: nemohl by název být trojverším - samostatným?
    Pro mne je to celý příběh.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Já Ti nevím.
    Spousta mluvení, vykreslování, přílišného vysvětlování --- k závěrečnému nápadu bylo pro mne tentokrát těžké se pročíst.
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    .



    kousek tvojí duše
    jako z láhve střep
    zůstal mi pod kůží
    asi napořád

    do tý stejný řeky
    dvakrát jsem si dřep
    dvakrát už jsem skočil
    na ten samej lep

    nejsme si holka souzený
    karty jsou jinak rozdaný
    na šťastnej konec
    se kouknem někdy v kině

    nejsme si holka souzený
    je to psaný v kartách i na nebi
    ve dlani žolík se ošklivě zašklebí
    zase jsme prohráli zase jsme na mizině


    .
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NECECH: Kromě již zmíněného obsahuje tenhle text falešný patos, a to je zlé. Působí poněkud komicky, takový moralizující povzdech nějakého rozumbrady. Ne, není to dobrá báseň, to zcela určitě, bez ohledu na to, kolik chápavých čtenářů si našla, či ještě najde.

    Neštěstí špatných básní je v tom, že neříkají nic, než co je napsáno, neštěstí špatných obrazů je v tom, že v nich není nic, než co je na nich namalováno.
    -- Jindřich Chalupecký


    A volů jsem už našel dost, než abych potřeboval hledat další... ;)
    NECECH
    NECECH --- ---
    FIN: serte na pravopis, hlavně buďte originální a nezávislí - pochopil jsi muj nazor dobre a krasne jsi ho zformuloval, diky

    FIN: nase debata zacala v roce 2005 nebo 2006, kdy jsem mimo jiné napsal naslednou basen

    odchod

    okupace skončila
    nepřítel se stahuje
    a zanechává zpustošenou
    krajinu, zem naších předků

    jenž si vážili hodnoty
    psaného slova
    a génií tvořivých -
    ubohá to generace

    neměli psací stroje
    internet, ani kino
    jen příběhy vyprávěné
    a poezií


    myslim si dodnes, ze tato basen je dobra (a predpokladam, ze ty si dodnes myslis opak)

    nektere me veci ze zmineneho obdobi si nasli chapave ctenare az dnes (o sest let pozdeji), takze zpetne videno bych zacinajicim spisovatelum velmi doporucil, aby nic nevyhazovali resp. nesmazali, cas ukaze pravou hodnotu

    FIN: mam v umyslu napsat manifest pro zruseni ceskeho pravopisu (prinejmensim v poezii) a musim se priznat v tom, ze nase dosavadni i dnesni debata me v tomto ohledu velmi inspiruje, diky

    TOMASZ: zrejme mas potrebu hledat vola :-)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TOMASZ: Já za to nemůžu. Jsem jako houba. Nasávám, co čtu. To pak reaguje. A poslední verš se mi nezkopíroval.

    ve třetím podlaží

    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    RICARDERON: Richarde, Ty máš dnes obzvlášť blbou náladu a chceš se o ni podělit, co? ;)
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Pondělní ráno je
    obezní sousedka
    v teplácích půlících hýždě
    s hadrem na zšeřelém schodišti

    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Noc je ušák
    napasovaný do okna
    ve třetím podlaží



    I.

    odsud mohu jen tušit město
    talíř s modrým proužkem
    u okraje

    a lidé jako vyschlý hrách
    za hrany zaseknutý
    v jeho prasklinách




    II.

    někdy se nechám přijmout
    mezi opěradla

    sytím možnost návratu
    ze strachu
    abych nepřepadla
    FIN
    FIN --- ---
    NECECH: a drobná osobní rada: za ta "léta", jak ty říkáš, i když dva až tři roky škádlení já skutečně nepovažuji za dlouhá léta významného obsahu svého života, se zase tolik neznáme. ty mě možná znáš, toť tvá věc, já tebe ne - já tě mohu maximálně "znát" (a uvozovky jsou na místě) jako někoho, kdo se periodicky, několik let, asi 3 - 4, zjevuje se stále stejnou písničkou, něco jako pražská strašidla: serte na pravopis, hlavně buďte originální a nezávislí. je to o to zvláštnější, že čím víc máme srát na pravopis (čímž se asi myslí umění jazyka obecně), tím strašně formálněji a vybroušeněji se snažíš, s chybami, sdělit pravdu, že máme srát na vybroušenou formu a být hlavně objevní - pokud v tom nevidíš jistý hluboký vnitřní rozpor, tak já tedy ano :-)
    FIN
    FIN --- ---
    NECECH: já děkuji za odpověď, která především dokázala jednu věc: za ta léta, jak ty říkáš, kdy vedeme tu debatu - a to je pravda - se tvá pravda nehnula anio centimetr, což je pozoruhodně malý vývoj. a zdravíme richarda, spíš čti, než si vsadíš.

    abys mohl můj názor "do jisté míry tolerovat", musel bys jej především znát. neboť nelze nic ani tolerovat, ani blahosklonně pomíjet, dokud to neznáš. proti tomu, totiž té znalosti, maličko hovoří fakt, že "tvůj názor" je vždy takto jmenován, nikoliv blíže řečen. abych to shrnul: o mém názoru víš prd. vůbec jej neznáš. nevíš, co je jeho obsahem, náplní nic. víš jen jedno - a právě to jedno - "odmítá neznalost perfektní formy českého jazyka"... no, to fakt odmítám. ale nechápu richardovo nadšené plus, protože to často byla jeho výrazná forma - spíš to chápu, ačkoliv toto by nám mělo býti společné - jako spíš potřebu se vymezit. (snad se věci posunou dále.)

    o tom obsahu, kde se "naše názory diametrálně liší", nepadlo ani slovo. opravdu, nedokáži najít, kde jsem vůbec o obsahu co řekl - proto shledávám nanejvýš zvláštním, ano, richarde, i u tebe, že je hnedle řeč o obsahu, ačkoliv jsem zatím neřekl ani slabiku o obsahu a jen jsem, zatím, mluvil o nástroji, tedy umění, jenž možná formu, nikoliv obsah, stanoví. až bude forma, můžeme ji naplnit obsahem.

    rada: nepředbíhejte revue o kolo, když se teprve rozjíždíme. přeskakování nefunguje :-)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NECECH: Jestli ses ten názor za tolik let naučil jen tolerovat, pak taky v podstatě věci u Tebe nenastal asi žádný užitečný posun, ne? Pak jste jen jako dva býci stojící proti sobě naprosto nepohnutě, a pokud nenastal ten vzácný a nepravděpodobný případ, že máte/nemáte oba úplně stejně pravdu, pak je tam jeden zcela určitě za vola. Což je trochu smutné.
    NECECH
    NECECH --- ---
    FIN: dekuji za opravu pravopisu, co se tyce obsahu, tak se nase nazory diametralne rozchazi, ale necekal jsem od tebe nic jineho, prece jenom uz tuhle debatu vedeme radu let a nevidim zadnou zmenu v tvoji pozici, zato ja jsem se naucil tvuj nazor do jiste miry tolerovat
    FIN
    FIN --- ---
    "upřímně" s "ú" a "i". patrně rafinované vzepření se těm svazujícím normám. jinak odkazuji na:

    „Nevím, proč bych se měl do autora vciťovat, nevím, jak by to mohlo prospět mé překladatelské práci. Pro překladatele jsou důležité dvě věci: pochopit a umět. Všimněte si, že o ‚sebeidentifikaci‘, o ‚vciťování‘ a ‚splývání‘ hovoří zpravidla nepříliš dobří překladatelé…“[1]
    - Jan Zábrana

    no a pro "nemluvme o zvládnutí jazyka, mluvme raději o obsahu" imho platí totéž - obsah je nadstavba a jazyk hrníček. když budeš pít dobrý čaj z děravého hrnku, většinu jej vybryndáš a je ti proto úplně na nic, že byl dobrý. ani to možná nezjistíš :-)
    NECECH
    NECECH --- ---
    Nečechův literárněvědecký postřeh a zároveň výzva amatérským kritikům

    diskutovat formu
    postmoderních básní
    pokládám za marné
    můžeme se bavit o obsahu

    diskutovat gramatiku
    a pravopis postmoderních básní
    pokládám za přínosné za předpokladu
    že tak činíme věcně a korektně

    ale úpřimně řečeno
    diskutovat vždy věcně a korektně
    je strašná nuda
    takže se radši bavme o obsahu

    o obsahu
    postmoderních básní
    se můžeme bavit do nekonečna
    tak vesele do toho
    MAEROR
    MAEROR --- ---

    amatérští fotografové

    dozrávají a padají ze stromů jako první
    již krátce po začátku jara

    pupeny aparátů nalité fotografiemi všeho zeleného
    svěžího
    rodícího se
    a znehybněného
    zvětšeného do abstraktních
    neživých struktur

    dozrávají, padají a pukají
    a z jejich nakřáplých semen řine se k nerozpoznání svět
    ale když náhodou z místa dostatečně vysoko ve stráni
    vzhlédneš v tu chvíli od vášnivého
    a trochu nepohodlného milování
    všechny podivné vzory se složí do nepříjemně ostrého obrazu
    který zapudíš mžiknutím
    a přece ne

    někdy za deštivého večera pak
    - při procházení internetových galerií -
    zahlédneš v zelené povodni právě tu vzpomínku na svůj pohyb boků
    zaklíněný
    znehybněný
    a ve vzácných případech i s rozmázlou šmouhou
    větrem rozkymáceného poutka

    někdy večer pak
    jaro bez vrcholu skončí
    s nevyužitou akcí fotolabu

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    WOAM: Hmmm, krčím rameny. Nerozčiluje mě to, ale ani příliš nepodněcuje k reakci, tak to jaksi plyne odnikud nikam, posmutněle, ale vlažně.

    A ještě bych se zamyslela nad tím, zda báseň musí operovat s obraty typu "již není břehu mezi námi"? Napíšeš-li "zmizel břeh mezi námi" (a mimochodem, toto místo opravdu je to, co jediné mě nějak zaujalo), síla obrazu zůstane a nebude to působit, jako že tu po nás Mácha natahuje hnát z hrobu :)
    KALIFX
    KALIFX --- ---
    Nosferatu

    Některé barvy vidím jen já
    v jejich valérách se ztrácím
    odstíny, v nichž sen se mi vždy zdá
    a do jejichž palet se rád vracím

    Můžu si malovat a snít
    než den mne probudí svou bílou
    v té denní barvě zkouším žít
    ale nesloučím ji se svojí vírou

    Když denní soumrak zmatní ostrý jas
    a stíny přikryjí mě šedí svou
    pak zpomalí se běžný, bílý čas
    a jen ty známé barvy zůstanou

    Barvy, které sdílím jen sám se sebou
    v které věřím, a zvládnu je mít rád
    ty se mnou, bláznem, navždy zůstanou
    a já pak můžu denní světlo vzdát.
    WOAM
    WOAM --- ---
    Není pro mě běžné psát milostnou poezii, ale přesto ji sem zkusím poslat jako svoji první vlaštovku... čtu vás už dlouho, ale ne a ne se odhodlat skočit a vyjít sem s vlastní kůží na trh.
    Co dodat... zkusím to.


    Ticho podřimuje ale neupíjí
    I zlodějské prsty nad námi
    Jako by zapomněly a přestaly dnes krást
    Plnosti této noci a dechu těchto úst

    S jak lehkým srdcem i ty opouštíš
    Své přístavy i směr i proud
    A rozléváš svou víru po všech cestách
    Jako by už dávno samy věděly

    Již není břehu mezi námi

    Obě hladiny jsou smíšené a čisté
    Víry polosnu a poloviny zrcadel
    Jedna druhé branou zpátky domů
    Lemovanou na průniku slabým švem

    Jiskřivě bílou nití tkaná mléčná dráha
    A z hloubky temnot slyším hlas
    Jak sílí a splývá s mým tichem
    V jedinou sílu a melodii
    TURBOMRDAC
    TURBOMRDAC --- ---
    Dvě veverky

    Spatřil jsem veverku po stromě šplhala

    Před zrakem mým si hledala úkryt

    Chtěl jsem ji pohladit na mě však nedbala

    Nechtěla při mě vyhlížet úsvit



    Stejně kdys jinou viděl jsem při cestě zetlelou

    O měsíc dříve srazil ji vůz

    Vepsala do tváře s grimasou neměnou

    Osudu svému vyhnout se zkus



    Kdo potom z nás asi tak šťastný bude

    Aby ni jedinkrát mu život se nepodvrt

    Snad za tím vším jen jedno je spravedlivé

    Že patříme zemi a všechny sudby pojí smrt
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam