NECECH: já děkuji za odpověď, která především dokázala jednu věc: za ta léta, jak ty říkáš, kdy vedeme tu debatu - a to je pravda - se tvá pravda nehnula anio centimetr, což je pozoruhodně malý vývoj. a zdravíme richarda, spíš čti, než si vsadíš.

abys mohl můj názor "do jisté míry tolerovat", musel bys jej především znát. neboť nelze nic ani tolerovat, ani blahosklonně pomíjet, dokud to neznáš. proti tomu, totiž té znalosti, maličko hovoří fakt, že "tvůj názor" je vždy takto jmenován, nikoliv blíže řečen. abych to shrnul: o mém názoru víš prd. vůbec jej neznáš. nevíš, co je jeho obsahem, náplní nic. víš jen jedno - a právě to jedno - "odmítá neznalost perfektní formy českého jazyka"... no, to fakt odmítám. ale nechápu richardovo nadšené plus, protože to často byla jeho výrazná forma - spíš to chápu, ačkoliv toto by nám mělo býti společné - jako spíš potřebu se vymezit. (snad se věci posunou dále.)

o tom obsahu, kde se "naše názory diametrálně liší", nepadlo ani slovo. opravdu, nedokáži najít, kde jsem vůbec o obsahu co řekl - proto shledávám nanejvýš zvláštním, ano, richarde, i u tebe, že je hnedle řeč o obsahu, ačkoliv jsem zatím neřekl ani slabiku o obsahu a jen jsem, zatím, mluvil o nástroji, tedy umění, jenž možná formu, nikoliv obsah, stanoví. až bude forma, můžeme ji naplnit obsahem.

rada: nepředbíhejte revue o kolo, když se teprve rozjíždíme. přeskakování nefunguje :-)

NECECH: Jestli ses ten názor za tolik let naučil jen tolerovat, pak taky v podstatě věci u Tebe nenastal asi žádný užitečný posun, ne? Pak jste jen jako dva býci stojící proti sobě naprosto nepohnutě, a pokud nenastal ten vzácný a nepravděpodobný případ, že máte/nemáte oba úplně stejně pravdu, pak je tam jeden zcela určitě za vola. Což je trochu smutné.

"upřímně" s "ú" a "i". patrně rafinované vzepření se těm svazujícím normám. jinak odkazuji na:

„Nevím, proč bych se měl do autora vciťovat, nevím, jak by to mohlo prospět mé překladatelské práci. Pro překladatele jsou důležité dvě věci: pochopit a umět. Všimněte si, že o ‚sebeidentifikaci‘, o ‚vciťování‘ a ‚splývání‘ hovoří zpravidla nepříliš dobří překladatelé…“[1]
- Jan Zábrana

no a pro "nemluvme o zvládnutí jazyka, mluvme raději o obsahu" imho platí totéž - obsah je nadstavba a jazyk hrníček. když budeš pít dobrý čaj z děravého hrnku, většinu jej vybryndáš a je ti proto úplně na nic, že byl dobrý. ani to možná nezjistíš :-)

amatérští fotografové

dozrávají a padají ze stromů jako první
již krátce po začátku jara

pupeny aparátů nalité fotografiemi všeho zeleného
svěžího
rodícího se
a znehybněného
zvětšeného do abstraktních
neživých struktur

dozrávají, padají a pukají
a z jejich nakřáplých semen řine se k nerozpoznání svět
ale když náhodou z místa dostatečně vysoko ve stráni
vzhlédneš v tu chvíli od vášnivého
a trochu nepohodlného milování
všechny podivné vzory se složí do nepříjemně ostrého obrazu
který zapudíš mžiknutím
a přece ne

někdy za deštivého večera pak
- při procházení internetových galerií -
zahlédneš v zelené povodni právě tu vzpomínku na svůj pohyb boků
zaklíněný
znehybněný
a ve vzácných případech i s rozmázlou šmouhou
větrem rozkymáceného poutka

někdy večer pak
jaro bez vrcholu skončí
s nevyužitou akcí fotolabu

SONA1: Ano, ta poslední je dobrá!

FIN: A ty by sis své věci taky nemusel jen křečkovat u sebe...:)

FIN: V pořádku, šak já to tak beru. Pro mě to zkrátka není významotvorný prostředek, který bych do textu vkládala úmyslně, ale prostý prostředek výrazový, "sedící" mi k atmosféře vyjádření poněkud lépe (tj. v podstatě by mi nevadilo napsat tam "jsem") - nevnímám v tom tak zásadní rozdíl - zaprvé to "j" osobně nevyslovuju ani v těch pár situacích, kdy se vyslovovat má (teda v záporných tvarech jo, ale u plnovýznamového užití ne) - a zadruhé ani v jedné ze situací v tom textu by se, korektně čteno, nevyslovovalo, takže za uši by mě tahal leda tak pokus tam to j vyslovit.