TOMASZ: Hmm, to se mi líbí, vidím to, ale ta nevyhnutelnost na konci je tam pro mě navíc.

QUANTI: svěcené vody se bojím :D

NECECH: někomu při takové snaze nepomůže ani svěcená voda.

já nějak nechápu tu periodickou událost, kdy někdo přijde, začne všem vykládat, že to dělaj blbě, on to dělá dobře, kritika ostatních je blbá, jeho kritika je dobrá. Chodím sem dlouho, někteří "kmenoví" autoři/kritici a jejich názory jsou mi bližší, jiní vzdálenější, ale víceméně jsou všichni korektní a většiny si vážím. Ale čas od času někdo přijde s tím, že chápe účel klubu líp než jeho etablovaní členové... kdyby šli lidi s těmahle ambicema radši dělat podobné věci třeba do parlamentu nebo tak něco :D

a kdyz se vam to nelibi (NECECH), bych rad vedel, proc; takove anonymni minuskovani mi moc nepomuze pri moji snaze stat se akceptovanym autorem v tomhle "elitnim" klubu

NATASHA: Moc děkuji a ano, svádí mne to mnohdy velice, a toto je jeden z těch případů, řekla bych. ;) Jinak jistě, vrchol je tam, kde jej cítíš. ;)

BUBLINKY: Víš, já se tady nemohu zbavit dojmu, že jsi skončila v ornamentu. A nevím, jak to máš Ty, ale mne někdy strašně svádí si "usnadnit" život a vykroužit konec právě tak, jak se nabízí --- souzvukem, něčím, co vykřikne: ha, pointa, všichni vidíme.
Tady to pro mne ale vystavěné očekávání srazilo k hmmm, hezké --- což nemám ráda, když se mi u básní děje, protože to potom nesetrvají. Projdou, zmizí, nenechají kousance.

Jakou odvahu má kost/v živé tkáni? - vrchol textu. Ostatně, můj zájem o kosti v básních je známý :) Ale samozřejmě ne proto. Protože zatrnulo, zabolelo.

Nebo musite zmenit vase pravidla.

Podle pravidel tohoto klubu by autori, kteri moji kritiku nechteji, meli dodat neco jako "preju si kritiku od Fina a Tomase, ale nepreju si kritiku od Nececha". Ochotne vyhovim.

*dobe

Pravidla tohoto klubu:
1. Zde uveřejňujeme pouze vlastní díla.
2. Reflexe i kritika je přípustná, dokonce žádoucí. Kritizujeme však dílo, nikoliv autora.
3. Hádky a osobní invektivy budou mazány.
4. Pokud nestojíte o kritiku, napište to k svému dílu. Totéž v případě, že si ji opravdu zásadně přejete - a berte v úvahu, že může být i odmítavá.
5. Pokud stojíte o kritiku od konkrétního člověka, neváhejte ho požádat, třeba vám vyhoví.
6. Pokud vám pravidla tohoto klubu nevyhovují, jděte jinam.




Nic z toho jsem v posledni dobre neporusil.

NECECH: Ale ale, tak to přece úplně stačí, to je to, co se od začátku chce: nenarušovat pravidla obvyklá v jednotlivých diskusích. Nic víc přece není potřeba, ne?

TOMASZ: V tomto pripade nemame dohodu a kazdy si ta pravidla budeme nadale vykladat po svem.

NECECH: Já to vidím tak, že budeme respektovat pravidla jednotlivých diskusí a na půdě té které z nich se chovat, jak se očekává. Vlezte sem s tím, co si tam píšete, a dostanete přes držku úplně normálně. Naopak třeba já budu u vás kritizovat, jedině, když o to budu explicitně požádán autorem. Pak se ale nedivte. V NP budou nadále končit srágory, které vážně překročily hranice dobrého vkusu. Od toho ta diskuse je a nevidím důvod, proč z toho procesu kohokoliv vyčleňovat.

TOMASZ: Dekuji za nabidku stat se tvym prvnim veleknezem, ale slibil jsem to uz nekomu jinemu, takze bohuzel musim odmitnout.

Postoj Pranice a tkanice si nechaji svoji pravdu a dovoli AP, aby si nechala tu svoji taky sice nepokladam za uplne optimalni, ale pokud to povede k lepsimu vztahu mezi obema kluby a vetsi spokojenosti jejich clenu, proc vlastne ne?

Jen musime jeste trochu resit, co tento postoj obnasi.

(1) Nebudeme se vzajemne prudit jedovatou kritikou, nebo budeme? Kdyz ano, jak casto? (Kdyz ne, tak od tebe pozaduji stazeni nedobrovolneho prispevku autorky Meybyby z nastenky Nejhorsi poezie vesmiru.)
(2) Jakym zpusobem budeme vzajemne soutezit a kritizovat se tak, aby to nikoho neurazilo?
(3) Co se stane, kdyz nejaky autor porusi tato pravidla?

To jsou jenom zakladni otazky a myslim, ze casem vyvstanou dalsi. Nicmene budu jejich zodpovezeni pokladat za dobry zacatek konstruktivni koexistence.