HEEHY: Vydržel jsem první tři strofy, pak už nebyla síla. K tomu, co Ti napsala Nataša, bych doplnil jenom příklad:

Emoce trhaj mě pláču a běsním.

Tohle třeba je naprosto věcné, nepoetické konstatování faktu, které možná vyjadřuje Tvůj vnitřní stav, ale nikoho, kdo Tě nezná, v podstatě nezajímá. Abys z toho udělal básnický text, musíš říct něco jiného, co ten pocit, který popisuješ, vyvolá v čtenáři. Až budou čtenáři plakat a běsnit, trháni na kusy emocemi, vyvolanými Tvým textem, pak to bude ono. A je třeba si při čtení v budoucnu všímat, jak toho dosahovali jiní a jak se jim to dařilo.

THEFISH: Mně se líbí ta hra se slovy. A přitom to má jasné sdělení, které není řečeno žádným omšelým, prvoplánovým způsobem. Sice to se mnou nezatřese, ale zase si to rád přečtu víckrát.

BUBLINKY: NATASHA: Díky za postřehy.

THEFISH: Za mě druhá strofa fajn, především poslední dva verše, tam to pro mě je.

THEFISH: Na první čtení: nápadité, semknuté. Pustá ústa už jsem jistě potkala, a je to takový ornament, nad kterým se trochu zakřením, pravda, ale pak to pro mě zase vytáhneš nahoru.

Napsal sem kdysi dávno

skrýš ve snu o lepším svetě.
Exodus než pravda mě smete.
Nemůžu přestát ty muka.
Ronit slzy když srdce mi puká.
Pravda lží a láska nenávistí.
Emoce trhaj mě pláču a běsním.

svět pravdy hledám.
hledám ho všude.
když šancí už nemám...
tak najdu ho v tobě.

Krásu života ti ukážu.
Sám neznám jí s tebou si k ní pomůžu
spolu to dokážem najdeme krásu.
zlo světa potlačím nabídnu spásu.
Když dva jsou jak jeden nemůžou už prohrát.
ruka ruku tiskne světlu je podobná.

svět pravdy hledám.
hledám ho všude.
když šancí už já mám
jen v nás ten svět bude.

kam zmizela ruka
co odneska muka?
chce mi je vrátit
ja nechci jí ztratit!
už pozdě je odešla navždy
to já nechtěl sem.se dopustím vraždy.

svět pravdy hledám.
hledám ho všude.
když šancí už nemám
tak najdu ho v hrobě.

MAEROR: Moc děkuji.

BUBLINKY: Přiznávám, že stála mne několik přečtení, než jsem její chuť našel... a objevil její odraz ve své realitě. Ale taky bych neškrtal nic, nebyla by celá. A přitom, přitom už teď je jí jen tak úzký kousek - a možná kvůli tomu líbí se mi nejvíc... že je tak mikroskopicky zaostřená... Skoro to ani není obraz, jen zničehonic ostré cuknutí na sítnici, jako když ve tmě škrtneš sirkou. A to je právě ono - možnost vhledu tak zacílená, že není kam ucuknout, kam uhnout pohledem po dalších slovech. Jen černá desítka.
(aneb jak rozsahem hodnocení mnohonásobně překonat rozsah díla :-)

NATASHA: Mám radost z toho, že zrovna Ty to vidíš. Děkuji Ti.

Hm hm, osekávání; já jsem se v tom docela našla, nicméně asi je opravdu nutné štíhlit opatrně, s rozvahou. Ale řekla bych, že se to nahlížení vyvíjí, především na vlastní texty - tedy alespoň já to tak mám.

TOMASZ: Hm, asi ne, nemohla bych vyhodit ani jeden...;)

TOMASZ: Mně se právě líbí, když jsou rozdílné názory. ;)

BUBLINKY: Vidíš, ten druhý je tam imho klíčový. Je velmi originální. Použilas pro poezii neobvyklý technický výraz, který ale shodou okolností naprosto sedí a vrhá úplně jiné světlo na ten popis v druhé strofě. Ale koukám, že už podruhé v tom vidíme každý něco úplně jiného. :D To se tak prostě někdy hezky vymyká autorovi z rukou, to znám... ;)

TOMASZ: Děkuji za reakci. Zrovna ten třetí verš bych tam ráda nechala, to už bych, když už, raději "vyhodila" druhý verš. ;)

BUBLINKY: Líbí. Jen bych vyhodil ten třetí verš s jitrem, protože (aspoň pro mě) je tam redundantní a přepíná tu popuštěnou myšlenku příliš moc. :)