• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    SONA1
    SONA1 --- ---
    BUBLINKY: Název, druhá a čtvrtá sloka...
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Pro luka

    Často jsem utíkala
    pryč z jedové chýše
    za světlem

    Tvůj pátý pád
    svezl se po listech
    ořechu

    Jakmile nebyl vidět
    modrý plot
    šourala jsem se

    Pohvizdovala
    podřimujícím
    pastivnám

    Pak se vracela
    promáčená nocí
    s bolavým břichem
    po šťovíku

    Vrzla branka

    Se sklopenou hlavou
    dva schody
    kolem uhláků

    Do kuchyně
    plné páry
    ROLNICKATA
    ROLNICKATA --- ---
    svět se sám hádat neumí

    jako pouštět si žílou
    zlatou jehlou šít to, co se nedá
    svět se sám hádat neumí
    a těm co jo, ach bude běda!
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---
    mám rád svoje trápne prehry, zázraky môjho života,
    hviezdy tak ďaleko, tak blízko, ktoré si tam s niekým hádžem
    chlad a tma noci vesmíru
    len v dvoch
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---

    Neviem

    Neviem
    Vôbec neviem
    Nechcem

    Len zavrieť oči
    Snívať
    Ujsť netrpezlivosti

    Byť pod zamračeným nebom
    Keď fúka vetrík
    Vnútru ku voľnosti

    Že nič nechcem
    Neželám si
    Je mi dobre

    Možno slza
    Možno úsmev
    Pocit o slobode

    Snáď neťaží ťa
    Že mi chýbaš
    Kým som v diaľke

    Len jedno malé šťastie
    Ktoré je tak
    Smutné
    PATISLAV
    PATISLAV --- ---
    Otevřeně

    válečná porada bez dveří
    jen ať to všichni slyší
    smích proudí klimatizací
    je nakažlivý

    kolegův dech na mých zádech
    dusot kopyt loajálního vola
    cítím pohledy těch, co pracují
    bojím se otočit

    k večeru ubývá budovatelů
    vydýchaný vzduch se vrací
    umělé světlo vypínají
    automaticky


    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: dokonce si myslím, že to bude tím, žes nejspíš nečetl některé věci, které já ano, které konkrétně mi kula - přes všechny nedokonalosti, které tam má, a že jich tam je - evokuje.
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: není nutno. já ano. a teprve čas ukáže.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Já tam právě moc nevidím to "mohl by".* Možná je mi to jen dokonale skryto a nedokážu to vnímat, ale myslím, že sdělení je v té poslední natolik banální, že prosvítá i přes ten hrůzný rým.
    ____
    *) Tím jako nechci říct, že nemůže, jen že případný někde schovaný potenciál v tom, co napsal, prostě nevidím.
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: a chystám se ho zasypat knihama :-)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: klídek, řekl jsem mu, že neumí, ale mohl by. to je rozdíl.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KULA: Já nevím, všichni mi tu přijdou k Tobě nějak příliš laskaví, promiň. Já to vůbec nemůžu číst, je to fakt příšerná hrůza. Pokud tam někde něco je, tak to v tom nedokážu najít. :(

    Prvoplánové vnucující se rýmy není-mění, letí-smetí jakoby říkaly: "Je to, vole, báseň, protože se to, vole, rýmuje jak dáseň." Pro mě je rým poslední věcí, kterou -- když to autor náhodou dokáže -- přidá k textu, který už dávno je báseň i bez toho, který už dávno funguje, a ten rým je jen estetická kudrlinka, která tomu dodá tu známou třešničku na dortu. Ať přidáš jakýkoliv rým na text, který drhne a nevzbuzuje žádné emoce, stejně z toho báseň neuděláš, jen tomu přidáš na směšnosti.

    Sorry, že to říkám takhle drsně, ale nemohl bych se na to dívat, kdybys tady měl dojít k přesvědčení o "svých kvalitách" a pak se z této pozice s tímhle, nedej bože, někde pochlubit...
    KULA
    KULA --- ---
    poobědová.....

    Čas není, i když toho hodně mění,
    jak je to dlouho, co jsi byl dítětem?
    Neobtěžuj však se popisem, jak to všechno letí,
    má otázka tou dobou už bude stejně ve smetí.
    SONA1
    SONA1 --- ---
    FIN: Topolovitá konzistence, mám pocit, a tu já rád. Tahle poloha ti dost sedí, myslím, ač jím oc nehýříš. akorát to chce - hnusné slovo - pohníst. Jako těsto. Zintenzivnit.

    Doufám, že je to dostatečně rozněžnělé;)
    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: čekal jsem, že to řekneš :-) život je krutý. vodníci nakonec taky. nic, co bych s tím mohl udělat. jen jsem poskládal dílky. připouštím, že z různých skládaček do jedné, ale přesto jsem jen poskládal dílky :-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KULA: FIN byl příliš laskav - nápad možná tu a tam máš, ale prasíš tak strašně, že jsem málem oslepla už při třetím verši. Koukej na tom začít makat, bídáku.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Ano, vodníci!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN: Je to přiměřeně kruté a jsou tam místa. Místa. Ovšem krutí my už být musíme - a těch míst (stavění vodníků po věcné debatě o možnosti sexu atd.) bych tam chtěla víc. Třetí strofa mě nebaví.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Mně se tedy víc líbila tato:

    [ FIN @ Finovy texty ]
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam