• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BLACKDRAGON: Víš, je to asi docela pravdivý zápis duševního stavu, ale nějak mnou proletí - a nezůstane. Skoro bych řekla, že nebýt v krátkých řádcích, ani si nevšimnu, že je to báseň.
    BLACKDRAGON
    BLACKDRAGON --- ---

    Neviem

    Neviem
    Vôbec neviem
    Nechcem

    Len zavrieť oči
    Snívať
    Ujsť netrpezlivosti

    Byť pod zamračeným nebom
    Keď fúka vetrík
    Vnútru ku voľnosti

    Že nič nechcem
    Neželám si
    Je mi dobre

    Možno slza
    Možno úsmev
    Pocit o slobode

    Snáď neťaží ťa
    Že mi chýbaš
    Kým som v diaľke

    Len jedno malé šťastie
    Ktoré je tak
    Smutné
    PATISLAV
    PATISLAV --- ---
    Otevřeně

    válečná porada bez dveří
    jen ať to všichni slyší
    smích proudí klimatizací
    je nakažlivý

    kolegův dech na mých zádech
    dusot kopyt loajálního vola
    cítím pohledy těch, co pracují
    bojím se otočit

    k večeru ubývá budovatelů
    vydýchaný vzduch se vrací
    umělé světlo vypínají
    automaticky


    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: dokonce si myslím, že to bude tím, žes nejspíš nečetl některé věci, které já ano, které konkrétně mi kula - přes všechny nedokonalosti, které tam má, a že jich tam je - evokuje.
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: není nutno. já ano. a teprve čas ukáže.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Já tam právě moc nevidím to "mohl by".* Možná je mi to jen dokonale skryto a nedokážu to vnímat, ale myslím, že sdělení je v té poslední natolik banální, že prosvítá i přes ten hrůzný rým.
    ____
    *) Tím jako nechci říct, že nemůže, jen že případný někde schovaný potenciál v tom, co napsal, prostě nevidím.
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: a chystám se ho zasypat knihama :-)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: klídek, řekl jsem mu, že neumí, ale mohl by. to je rozdíl.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KULA: Já nevím, všichni mi tu přijdou k Tobě nějak příliš laskaví, promiň. Já to vůbec nemůžu číst, je to fakt příšerná hrůza. Pokud tam někde něco je, tak to v tom nedokážu najít. :(

    Prvoplánové vnucující se rýmy není-mění, letí-smetí jakoby říkaly: "Je to, vole, báseň, protože se to, vole, rýmuje jak dáseň." Pro mě je rým poslední věcí, kterou -- když to autor náhodou dokáže -- přidá k textu, který už dávno je báseň i bez toho, který už dávno funguje, a ten rým je jen estetická kudrlinka, která tomu dodá tu známou třešničku na dortu. Ať přidáš jakýkoliv rým na text, který drhne a nevzbuzuje žádné emoce, stejně z toho báseň neuděláš, jen tomu přidáš na směšnosti.

    Sorry, že to říkám takhle drsně, ale nemohl bych se na to dívat, kdybys tady měl dojít k přesvědčení o "svých kvalitách" a pak se z této pozice s tímhle, nedej bože, někde pochlubit...
    KULA
    KULA --- ---
    poobědová.....

    Čas není, i když toho hodně mění,
    jak je to dlouho, co jsi byl dítětem?
    Neobtěžuj však se popisem, jak to všechno letí,
    má otázka tou dobou už bude stejně ve smetí.
    SONA1
    SONA1 --- ---
    FIN: Topolovitá konzistence, mám pocit, a tu já rád. Tahle poloha ti dost sedí, myslím, ač jím oc nehýříš. akorát to chce - hnusné slovo - pohníst. Jako těsto. Zintenzivnit.

    Doufám, že je to dostatečně rozněžnělé;)
    FIN
    FIN --- ---
    NATASHA: čekal jsem, že to řekneš :-) život je krutý. vodníci nakonec taky. nic, co bych s tím mohl udělat. jen jsem poskládal dílky. připouštím, že z různých skládaček do jedné, ale přesto jsem jen poskládal dílky :-)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KULA: FIN byl příliš laskav - nápad možná tu a tam máš, ale prasíš tak strašně, že jsem málem oslepla už při třetím verši. Koukej na tom začít makat, bídáku.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Ano, vodníci!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FIN: Je to přiměřeně kruté a jsou tam místa. Místa. Ovšem krutí my už být musíme - a těch míst (stavění vodníků po věcné debatě o možnosti sexu atd.) bych tam chtěla víc. Třetí strofa mě nebaví.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: Mně se tedy víc líbila tato:

    [ FIN @ Finovy texty ]
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    KULA: Já s tím problém nemám :-) A Fina poslechni.
    FIN
    FIN --- ---
    KULA: máš ten zvláštní blbej talent položit věci. ale hrubě neškolenej, tak ho proškol, tratit na tom nemůžeš.
    FIN
    FIN --- ---
    KULA: jinak pokud tě skutečně nutí vymýšlet veršovánky - a v dnešní době by mě to až zase tolik nepřekvapilo - sděl nadřízeným, ať na veršovánky zapomenou a napře se pustí do úkolu odvážnějšího a přitom základnějšího: naučí se napřed mluvit jako lidi, pak se jim konečně bude svět méně smát. a že on to dělá, prakticky všude :-)
    KULA
    KULA --- ---
    MAEROR: :) přiznávám jsem bídák ale mám kuráž dát svůj první výtvor rovnou na nyx no ne?

    FIN: dík, potěší
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam