To nesmí se
září 05
Slabý zpěváčku, pověz " Kde vzít jistotu, kde čerpat síly,
kde zakopnout, upadnout na nos a zasmát se vlastní nemotornosti? " .
Kde dřímá med a kde vzkvétají ladné křivky žen, much,
žab, úrazů a kde jen se toulají uličníci. Kde a na kterou
" šťastnou " zem šlapou? Proč nešlápnou vedle měchu,
proč nedotknou se měchu a proč neříkají mimům, jak
krásně svítí vám oči či jak nádherně bledou máte
pleť a Váš kostým , ó lalá, překrásné? Proč neřeknou to měchu?
Proč se měchu chce plácat kabátem trakaře.
- To nesmí se však -
Smíme jen tiše bloumat, bloudit a "fí" kalit mysl,
srnku, dítě, čekanku, kohouta a temnou prázdnotu,
jíž vyplněn můj živý obhroubek tlačil liliputánku
k rozhodnutí, jehož vyřčení znamená pro kuklu, moc
a bláto moc a jehož nedořčení znamená pro kazatele,
háratele a spasitele moc, neboť nikdo mne nechce.
- To nesmí se však říci -
Smím jen usmívat se a radovat se z opuštění jako baba,
radující se z nové bradavice na tváři - pro někoho
pohroma, pro druhého štěstí-. Vyplenil bych pletichy.
Zaonačil odloučení na sloučení, z čehož přemíra
brusného papíru omrzla, tedy ne celá, jen její prstíčky
a když vnesl jsem ji do domu, začala pookřávat,
leč stále byla promrzlá, usmála se a z jejích očí
byl cítit vděk a radovala se, ne že by skákala či
výskala, pouze ji jakési "dobré" světlo rozpalovalo
duši " v její rozpolcené duši", což zavdalo mi příčinu
k vzpomenutí si na sebe a začaly mi kanout
slzy po nohách, prodíraly se jemným chmýřím a lechtaly
mne, leč nebylo to příjemné. Lechtaly jako břitvy
a zařezávaly se do kůže, z níž prýštila černá
pryskyřice, což kupodivu nebolelo, jensráželo jako
všechna muka, jež prožil jsem bez láku, sraní kysela
a všech těch prázdných dní, bázlivých a studených.
- To nesmí se však říci nahlas -
A je to navlas jako bylo - vše se opakuje-.
Den střídá den. Smutek střídá štěstí. Radost střídá pláč.
Lítost neunesla dobrotivost soucitu a soucity u lip,
které překonají každou překážku - v pohádkách se praví-.
- To ovšem ztrácí smysl -
Ba né, některých překážek se nezbavíme, snáz se zbarvíme
do běla požitím jedovaté houby a v zemi shnijem.
- To vše bude rychlejší než čekat na lávku s kytičkou
v ruce, podávajíc ji mile, usmívaje se jí mile a uhrančivýma
očima očekávat co milého pronese krvežíznivý upír.
Pozn. pod čarou
Vyzpívejme stesk a strach
Vyzpovídejme je a
zakopejme pod drn.
drn drn drrn drhrn