NOXNOCTIS: vzdávám se. na tuhle vznešenou kosmologii zkrátka nemám.

SONA1: Tak!

NATASHA: ano, jak praví žijící klasik, tenhle obor je plýtvání, ale velmi krásné plýtvání.

RICARDERON: :)

NATASHA: Tady začíná být zábavné, jak se tvůj obrazný jazyk stává tvým výrazivem denní (s)potřeby. Zatímco nemnoho pacholat mluvilo by takto, mně to skoro přijde, jako když něco vyprávíš u sklenky vína. To není soud, to je poukázání na veselou skutečnost. :-)

TOMASZ: člověče, začíná mi to připadat jako silně progresivní způsob... nemyslíš, že na těch internetech by se s tím dalo i uspět? :-)

FIN: Tak nějak taky. :)

NOXNOCTIS: Čím méně slov, tím větší potenciál, aby si v nich bystrý mozek našel více možných paralel. Ale tím i menší hodnota těch slov samotných. Stávají se pouze pracovní pomůckou k použití a následnému zahození. Ano, dokážeš-li něco zásadního vyjádřit minimem slov, je to dobře. Ale ta slova si musí zachovat i něco v sobě. Musí být nositelem té zásadní myšlenky. A případné paralely ji musí podtrhovat, nesmějí být zajímavé jen tím, že odbíhají kamkoliv.

A když pak takovou věc "vysvětlíš", byť jen jedním z možných způsobů, učiníš z něj past, která bude navždycky magneticky přitahovat myšlenky "poučených" čtenářů, čímž to definitivně zazdíš.

obávám se, že nadešel čas, abychom si vyjasnili další z rozměrů poezie, kterým jsme se tu doposud nezabývali.
tím prvním je: zvládni řemeslo. (a je to téma stále aktuální a živé, protože se vždycky najde dost nezralých individuí ochotných věřit tomu, že stačí "chtít" a "upřímně" a umět se nemusí. omyl, jak řada z nás ví - ale nyní se posuneme o lvl výš a dál...)
druhý rozměr je, když už zvládám řemeslo, "co vlastně říkám tím, že něco říkám"...
nuže, ačkoliv již samo "nauč se" je neustále zpochybňováno, přesto platí, že velice důležité je i "a co vlastně chci říct". když k tomuto bodu mířím, myslím tím přesně a právě to, že ačkoliv "umět" - tj. zvládnout řemeslo - je prvním stupněm vítězství, není to ještě dost. ano, do pytlíka a safra, až tak složité to je. když už umím říct, důležité taky je, CO hodlám, chci říct a taky řeknu.
druhý rozměr poezie, stejně jako hudby: kromě zvládnuté instrumentální techniky bys i mě mít co zahrát, adepte...
a zde se dostáváme i menšímu zádrhelu: bezvýznamné intelektuální hříčky jsou tak (a tolik)... zajímavé. ach.
je to asi jako nikoho neokouzlí falešný tón od neumětela a současně (a pořád) ani falešný tón od umětela není až tak supr - jen u umětela *existuje podezření*, že by to mohl být záměr. ovšem jen podezření, nikoliv jistota - to jest teprve nutno rozhodnout. poezie nemá fyzikální rozměr hudby. neokouzlí naše mozky *jen tak* libými tóny, není hudba. nemá slyšitelnou melodii a vyhrávky - má něco jiného: má - nebo měla by mít - obsah, údernou sílu myšlenek nacpaných do slov. místo zvuku - který dělá koule u blues a spol. - má poezie *význam*, myšlenku. jiný rozměr toho dalšího rozměru. čímž jsme u toho, proč roztomilá etudka na piano či gytáru je fajn, zatímco v básni už je méně fajn... není to ta rozvojová cesta :-)
a v tom je ten háček: u poezie nestačí *vydrnkat*, není to možné - u textu nutno jest *vyslovovat*. prevít ta poezie, fakt :-) vyhrávky se zkrátka dělají jinak a něčím jiným.
tady totiž vyhrávky nejsou - tady jsou jen výmysly. ale ty dobře vymyšlené :-)
v dobrém textu být primitivem je zkrátka neštěstí - ale být myšlenkovým snobem je úplně stejné neštěstí. do poezie lze vlastní úvahu a politicko-společenský názor vpravit jedině tehdy, pokud jsem jinak řemeslníkem tak ukrutně zručným, že jej učiním stravitelným navzdory tomu, že to politicko-společenský názor je. bylo by dobré, aby si to každý uvědomil.

TOMASZ: každopádně je to inovace. většinou slýchám, že zlý vatikán jest sluhou satanášovým. toto je dlouhé době, kdy někdo vidí zlo v tradici :-)

NOXNOCTIS: No, to je úžasný! Ale řekni mi, k čemu bude Tvůj bytostný odpor dobrý takovému dělníkovi ve šroubárně? ;) Jestliže reakce na těch "9 slov" nesplnila Tvá očekávání, neznamená to přece nutně, že příčinou je široké nepochopení, ani to, že něčemu pomůže takto hezky po lopatě nám to tu vysvětlit. Někteří třeba i sami pochopili, jak to přibližně myslíš. A po pravdě, to, co se děje ve Tvém nitru, tj. různé postoje, odpory, kapacity, indukce, ani zpětné vazby, tady nikoho příliš nezajímají. Mě osobně by zajímal text, který by něco takového vyvolal ve mně, dokonce bez nutnosti, aby se to zcela shodovalo s původním záměrem autora.