obávám se, že nadešel čas, abychom si vyjasnili další z rozměrů poezie, kterým jsme se tu doposud nezabývali.
tím prvním je: zvládni řemeslo. (a je to téma stále aktuální a živé, protože se vždycky najde dost nezralých individuí ochotných věřit tomu, že stačí "chtít" a "upřímně" a umět se nemusí. omyl, jak řada z nás ví - ale nyní se posuneme o lvl výš a dál...)
druhý rozměr je, když už zvládám řemeslo, "co vlastně říkám tím, že něco říkám"...
nuže, ačkoliv již samo "nauč se" je neustále zpochybňováno, přesto platí, že velice důležité je i "a co vlastně chci říct". když k tomuto bodu mířím, myslím tím přesně a právě to, že ačkoliv "umět" - tj. zvládnout řemeslo - je prvním stupněm vítězství, není to ještě dost. ano, do pytlíka a safra, až tak složité to je. když už umím říct, důležité taky je, CO hodlám, chci říct a taky řeknu.
druhý rozměr poezie, stejně jako hudby: kromě zvládnuté instrumentální techniky bys i mě mít co zahrát, adepte...
a zde se dostáváme i menšímu zádrhelu: bezvýznamné intelektuální hříčky jsou tak (a tolik)... zajímavé. ach.
je to asi jako nikoho neokouzlí falešný tón od neumětela a současně (a pořád) ani falešný tón od umětela není až tak supr - jen u umětela *existuje podezření*, že by to mohl být záměr. ovšem jen podezření, nikoliv jistota - to jest teprve nutno rozhodnout. poezie nemá fyzikální rozměr hudby. neokouzlí naše mozky *jen tak* libými tóny, není hudba. nemá slyšitelnou melodii a vyhrávky - má něco jiného: má - nebo měla by mít - obsah, údernou sílu myšlenek nacpaných do slov. místo zvuku - který dělá koule u blues a spol. - má poezie *význam*, myšlenku. jiný rozměr toho dalšího rozměru. čímž jsme u toho, proč roztomilá etudka na piano či gytáru je fajn, zatímco v básni už je méně fajn... není to ta rozvojová cesta :-)
a v tom je ten háček: u poezie nestačí *vydrnkat*, není to možné - u textu nutno jest *vyslovovat*. prevít ta poezie, fakt :-) vyhrávky se zkrátka dělají jinak a něčím jiným.
tady totiž vyhrávky nejsou - tady jsou jen výmysly. ale ty dobře vymyšlené :-)
v dobrém textu být primitivem je zkrátka neštěstí - ale být myšlenkovým snobem je úplně stejné neštěstí. do poezie lze vlastní úvahu a politicko-společenský názor vpravit jedině tehdy, pokud jsem jinak řemeslníkem tak ukrutně zručným, že jej učiním stravitelným navzdory tomu, že to politicko-společenský názor je. bylo by dobré, aby si to každý uvědomil.