NATASHA: obojí čtu jako zajímavé nápady. přemýšlím, jestli v té první je potřeba používat "je to" a "velmi". často je vnímám jako stylistické vycpávky (třeba tam pro tebe mají svou funkci). - v té druhé mi nehraje přechodník - on je sice správně, ale proč tam nenapsat přirozeně "čekáme"? - v češtině se na vyjadřování souběžnosti dějů tolik nelpí, myslim. přechodníky mají rys knižnosti, to už jim nikdo neodpáře.

mám pocit, že tohle je tvoje parketa: výrazný, skoro realistický obraz, nenásilný, příjemně plynoucí rytmus a k tomu kus tajemna, který to nabíjí a vytrhává z banality. pro moje oči ta hranice přijatelnosti u tvých básní často vede tam, kde se na jedné straně setkávám s něčím předpověditelným, nějakou ozvěnou již zažitého, a na druhé, kde se do té "obyčejnosti" a "každodennosti" vmísí nový úhel pohledu. - ten tady nacházím.

nevím, jestli to můžeš takhle u svých textů sledovat, jestli je pro tebe nové všechno, nebo později zjistíš, že tady jsi třeba nevědomky někoho/něco opakovala, a támhle jsi narazila na něco nového. - to by mě zajímalo. (zrovna aspekt novosti je u tohoto stylu používaného od 40. let důležitý, aby se nejednalo o zručné projíždění starých šablon, nebo nechtěný naivismus - oni ti staří mistři také nečekají jen na přitakání, jakkoliv je dobré se od nich učit)

NOXNOCTIS: V těch aforismech jsi přesvědčivější. Problémem poezie, která chce předat poselství, je často právě to, že chce předat poselství. Pak se pro samou předuchovnělost na poezii často ani nedostane.

FIONOR: Chápu a je dobře to číst. Nikdo neříká, že se to pokaždé musí povést, po pravdě častěji se to nepovede - to je právě to zajímavé. Člověk u toho málem chcípne a pak to vyšumí.
Pakárna naprostá. A stejně si nedáš pokoj.

NOXNOCTIS: možná bys byl překvapen tím, že ani já řadu tradic moc nemusím, k zarmoucení nejednoho tradicionalisty :-) ale čím jsi mě dorazil, to nebylo to, že ti nejdou pod nos tradice, v tom bychom se možná občas i shodli, ale ta druhá půlka: "rání nám vidět dokonalé hvězdy v nás samotných i v lidech kolem nás; snaží se nám zahalit to, čím jsme byli, jsme a budeme".
doufám, že se nebudeš na mě zlobit, ale docela srdečně jsem se rozesmál. jednak si těžko dokáži představit ty dokonalé hvězdy (a že si toho jinak dokáži představit celkem hodně) a druhak mi ta část po středníku přijde jak vystřižená z nějakého coelha či jiného podobného fištróna :-) zkrátka na můj vkus až příliš patetické, nicméně upřímně ti hledání té dokonalosti v člověku nechci zkazit, tak mě ber jako takového tradičního už škarohlída :-)

NOXNOCTIS: nemusíš se bát: nic z toho, cos zatím řekl, by nebylo základem na teologickou debatu :-)

TOMASZ: takhle? :-)

Tajemná

tajemno o oooo
oooo ouuuu ouuuuu ouuuuuuíííí
ouííííííííííííí
ouíííííííííííííííííííííííííííííííí

meluzína

***

Už dvacet let nevyšlo slunce,
hlasatel praví, že je to normální,
ukazuje prstem vzhůru, tam,
kde prý obíháme kolem té věci,
o níž mluví legendy.

Už dvacet let sedíme u televize,
čekajíce na lepší předpověď,
naši vnukové pravidelně docházejí,
aby nám promazali klouby
a odřezali shnilé maso.

Chceme se milovat,
ale nikoliv bez slunce,
už dvacet let se chceme milovat,
hlasatel praví, že je to normální,

kompozice suchých květů
poskytuje záminku,
kamera se dívá do zdi.