FIN: Tak dobře, když jinak nedáš, loupežníku, pokusme se tu báseň zrestaurovat. Jímá mě totiž silné podezření (po přečtení Tvého rozboru), že jde převážně jen o překlepy a nepochopení, které nastalo při pokusu o záchranu časem silně zdevastovaného díla, nalezeného kdesi ve vykopávkách, které se autor snažil neúspěšně parafrázovat.

Souhlasím s tím ohništěm a stavením, jak uvádíš, i s free čundráckou romancí, která se v moderním pojetí se stavením obecně nevylučuje. Mohlo jít třeba o srub v lesích, nebo squat ve městě. Proto bych první dva verše ponechal jen s minimální úpravou, odkazující k tomu ránu a jeho praktickým důsledkům:

Kámen oheň hlídá
Plamen prdy snídá

Nicméně se domnívám, že přímý odkaz na stavení byl nechtěný, i když stavba je důležitou součástí díla. V dalších dvou verších měl být důraz kladen na to čundrácké ráno a jen poškozením původního textu si lze vyložit poztrácenou diakritiku:

Základem je stavění
Bez lásky je v prodlení

V dalším dvouverší autor totiž toto téma dále prohlubuje a rozvíjí velmi užitečnou radou osamělému čundrákovi s počínající poruchou erekce:

Kam upírá se tvá pozornost,
tam je tvoje síla

Konec básně mě ovšem mate stejně jako Tebe. Je dokonce možné -- a tady mohu už jen spekulovat na základě centrální funkce toho implicitního stavení, čili výsledku přípravy k rodičovství --, že autor neměl na mysli vážení slov, nýbrž jejich vázání, a že nešlo o (k nim se vážící) adjektivum líná, ale o oslovení, neboť autor mínil text zakončit promluvou k imaginární koktavé a málo pracovité družce, jejímiž vykonstruovanými chybami přeneseně racionalizuje vlastní lenost k úpravě zevnějšku a dalšího činění, které by vedlo ke kýžené kopulaci:

Tak važ slova, líná, a přilož,
ať je co hlídat

TOMASZ: že jo? já jsem při četbě vysloveně pocítil informační zmatení. tak třeba verš "Kámen oheň hlídá" - zde mi není jasné, kdo hlídá koho. jestli ten kámen hlídá koho co oheň a, pokud ano, protože to smysl ještě snad dávalo, znamená to, že jaksi hoří v krbu nebo na ohraničeném ohništi? pokračování je pak matoucí, ale snad se bard snaží sdělit, že je ráno.

už už jsem se zaradoval, že jde o free čundráckou romanci, ale to stavení to pokazilo - zjevně hoří uvnitř. jsme tedy v domě, je ráno a někdo zapálil asi v kamnech. a asi je tam, vzhledem k dalšímu vývoji básně, smutně sám.
další obrat mě ovšem uvrhl ve zmatení - čekal bych, že život bez lásky bude (to) prodlení, ne "v" prodlení, tomu nerozumím. a hned další verš je ještě zmatečnější, protože už se ani neopovažuji usuzovat, na kterou svou sílu (z hlediska potenciálního samečka - druha snažícího získat družku) se tedy bardova pozornost upírá. imho je už takové nespoutané až moderně odvážné, radši přeskakuji. ale snad se najdou jedinci nesvázaní tolik konvencemi.

závěr mě dezorientuje zcela. vážit slova líná (co je líné slovo?) fryzicky jest nemožné a má to tedy obrazně znamenat, že bard něco velice pomalu, tedy chlapácky ležérně, po uvažování procedí mezi zuby? fakt netuším. a "ať je co hlídat" je vysloveně záhada - pokud se tím nemyslí tedy to, že když bard upřel výše pozornost na svoji sílu, zjistil, že už je velká (ta síla), tudíž přiláká potenciální družku a tu pak bude, jak je vlastní samečkům ptactva i savců, střežit. (před konkurenty.)

myslíš, že by to tak mohlo být?

Kámen oheň hlídá
Plamen kyslík snídá

Na základech stojí stavení
Život bez lásky je v prodlení

Kam upírá se tvá pozornost,
tam je tvoje síla

Tak važ slova líná a přilož,
ať je co hlídat

KÉŽ JE TO KAŽDÝ DEN

Kdy ženy jsou hýčkány a chváleny,
Kdy muži jsou v úctě vnímaní,
Kdy děti jsou v důvěře ponechány hraní,
Kdy ty jsi s námi doma,
Kdy tohle je světová móda!

TOMASZ: Jsem ráda za reflexi. Zkouším tu svoji poezii vystavět trochu jinak než je dneska trend, moc se to zatím nedaří a každá reakce, včetně mínusů, je cenný indikátor, jak to (ne)funguje. :)