• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    TOMASZ: Jsem ráda za reflexi. Zkouším tu svoji poezii vystavět trochu jinak než je dneska trend, moc se to zatím nedaří a každá reakce, včetně mínusů, je cenný indikátor, jak to (ne)funguje. :)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ARGANNAH: Velmi matně a nezřetelně tuším obraz, který by možná mohl být zajímavý, ale je zavalený hromadou prokletých slov. A i když v moderní poezii se snaha po nalézání racionálního smyslu nedoporučuje, jednotlivé stavební kameny, samy o sobě, by neměly být úplné nesmysly: kosterní soustava se hroutí jako u měkkýše -- vím, co chceš říct, ale takto je to dost nepovedené.

    Mohl by to ovšem být výchozí bod. Byla by ale nutná výheň pece, která by přetavila rudu, kde každé slovo obsahuje méně, než jeden mikrogram významu, na několik málo slov olovnatých myšlenkou.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    SCHIZOGENES: Mě osobně se to líbí. Rytmus. Vidím ten obraz. Vajgly před zavíračkou, jo! Jen přemýšlím, že mi to místy dost připomíná Tennysona a jestli je to dobře. ;)
    SCHIZOGENES
    SCHIZOGENES --- ---
    hladové lačno zimních rán
    jak vrány mladé k sobě se tiskli
    nic víc
    byla tichá
    ale mlčené sliby ani louhem nesmyješ
    měsíční blíženci
    počítá korále jak vajgly před zavíračkou
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Krize středního věku mi jako motiv nevadí; je to ostatně silný motiv. Ale asi bych se právě víc s tím textem zastavila, kdyby nebyl opatřený tolika "efekty"...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KALHOTKA: Obecně si myslím, že je lepší, když zde autor prezentuje svůj cit pro jazyk a poezii. Rozhodne-li se čtenáře konfrontovat i se svým smyslem pro typografii, začne to být poněkud na pováženou. Obzvlášť, je-li tento břitký, jako jazyk profesionálního degustátora stiženého koronavirem. ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KALHOTKA: Připomíná mi to tu dětskou hru, kde se konstruuje básnička tak, že se posílá zarolovaná kolem a každej si přečte jen poslední verš či dva a přidá svůj. Myslíš, že ještě větší písmo, kontrast a případně nějaká ta barevná duha na pozadí by to zachránily?
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    NATASHA: příliš málo intenzity, příliš mnoho krize středního věku?
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Přemýšlím, proč mi to přijde kýčovité, ale asi to bude tím klipovitým výčtem kulis, je toho nějak moc a přitom ten účinek se u mne nedostavuje...
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    RICARDERON: Díky.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    CICHLASOMA: Nemyslím, že bych Ti musel něco podsouvat. Ale zkus si to po sobě přečíst a příště se tak nerozohnit. ;)
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    TOMASZ: To je všechno v pořádku, ale nepodsouvej mi laskavě — alespoň v tomto čerstvém případě — rady typu "snažíš se, a proto je to krásné", ani rady typu “uč se na experimentech, na nichž nemůžeš uplatnit talent”. Je to mnohem prostší — taky v těch básních vidím “potenciál”, ale s dovolením by mě jako čtenáře těšil vývoj jiným směrem než např. Tebe, nakolik jsem Tvé preference pochopil z mnoha příspěvků v historii mj. tohoto klubu.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    RICARDERON: Ještě konkrétněji - obsah máš v poho, formu mizernou. Zatím co to první se nenaučíš, to druhé docela snadno.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    CICHLASOMA: Můj vkus není samozřejmě tak světaširý, aby pojal za krásné úplně cokoli, ale není ani tak úzký, jak naznačuješ. Jsou věci, které mě prostě neosloví, nenajdu v nich nic, a tudíž se k nim ani nemohu vyjadřovat. Ale to bych potom patrně mlčel. Pak jsou věci dobré; a věci špatné, o které se zhádáme. A nakonec věci, které by mohly být dobré, kdyby se dál někam vyvíjely, a pak se zpravidla objeví nějaký dobrák, který ten vývoj zarazí všehonemírnou univerzální chválou typu "snažíš se, a proto je to krásné". Subjektivně, jako Tvůj názor, je to validní a budiž Ti přáno, ale autorovi, který sem napíše text a explicitně požádá o reflexi, to může imho dost ublížit.

    Tvé příklady z vývoje umění jsou samozřejmě v pořádku, může to být the shape of jazz to come, ale dovol mi podotknout, že je obvykle lépe, když v takových experimentech, kde se nejedná přímo o koncert pro 12 různě naladěných rádií, nebo 4 minuty a 33 vteřin ticha pro klavír, může autor aspoň trochu zužitkovat i nějakou vlastní rozvinutou schopnost a talent, místo toho, aby experimentem pouze maskoval svou neobratnost a nezkušenost. Vyhnout se práci na sobě, a doufat, že budu talent jako John Cage, by byla hloupá loterie. A i když Ornette Coleman nakonec patrně opravdu ovlivnil to, jak se jazz dnes vyvíjí, přinejmenším inspiroval mnoho jazzmanů, proslýchá se, že mu naštvaní posluchači jednou ten plastový saxofon rozšlapali.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    GOLDBERRY: Zkoušej to dál a víc, to je asi nejlepší rada. Je to teď skutečně někde na půl cesty. Pěkné obrazy, které ovšem ani v jednom případě nesepnou tu klenbu do lomeného oblouku. Jsou to takové sloupy.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    TOMASZ: Já samozřejmě nemám ambici brát někomu jeho vkus a preference, ale fakt je, když budem mluvit úplně obecně, že ve 20. století hodně autorů ty struny třeba trhalo, jejich zvuk kombinovalo s randálem z ulice, dlouhými pausami apod., čtenáře našli a "poesie" je už většinou zvykem lecčemu takovému taky říkat. Pro mě je nevyzpytatelná otevřenost všem způsobům smyslu na dnešních textech v krátkejch řádcích asi to nejlepší. Jistě -- i jakkoli pocuchanej celek musí zahrát na nějakou strunu, ale jestli Ti dobře rozumím, zdá se mi, že Ty prostě uznáváš jen jeden z mnoha typů strun, který moderní poesie vzala za svý.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    GOLDBERRY, CICHLASOMA: Ještě doplním... Někteří lidé oplívající velkou fantazií mají sklon babrat se v tom po svém a nalézat, co chtějí. To mi ovšem přijde poněkud akademické. Jistě, je nutné napnout strunu, ale pak je třeba na ní i zahrát. Až tam, podle mě, dochází k básni.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    GOLDBERRY: Mě to celkově baví. Je to na jedný rovině jaksi dosti "urputný" ("zaťatý"), a v tom hnaný na hranici únosnosti, napětí, jestli se to nerozsype či to nepřestane bejt poesie, je dobrý. Tahle báseň si víc, než je dnes obvyklé, zadá s něčím, co někdo bůže brát jako klišé, ale podle mě tohle ustojí. To "dřív // ještě // ..." se mi zatím zdá únosnou míru urputnosti překračovat, myslím, že bez té "strofy" "ještě" by to bylo lepší.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    CICHLASOMA: Děkuju.


    Dovolím si sem tedy dát ještě jednu. Budu ráda, když mi k ní něco řeknete, a unesu, když mě odešlete do nějakého méně ambiciózního klubu.





    Už ne matčin
    ale ještě ani
    v mužské tváři
    ještě měkké oči

    na zápěstí náramek od kohosi
    dřív

    ještě

    patami vyrývá důlek
    do Boží podlahy


    Uprostřed toho všeho
    zaťatá pěst
    žene krev do horké hlavy
    a chladné prsty zatím
    svírají prázdnou oblohu
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    GOLDBERRY: Mně to celkově přijde krásný. Druhej verš je buď krapet těžkopádnej, nebo je to ironickej odskok do dospělý perspektivy, ale pak je to na hranici stíhatelnosti. V tom "dojídání snů" (který je samo o sobě bezesporu skvělý) toho náhle přijde hodně najednou, až mi přišlo, jestli to není křečovitý či moc konstruovaný/zašmodrchaný, ale teď mi to přijde dobrý, asi. Až z případných více básní pohromadě by se vidělo, jak tu spolu nostalgie (plus podobný věci) a racionalita vyjdou.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    TOMASZ: Děkuju za přečtení a názor.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam