• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: že jo? já jsem při četbě vysloveně pocítil informační zmatení. tak třeba verš "Kámen oheň hlídá" - zde mi není jasné, kdo hlídá koho. jestli ten kámen hlídá koho co oheň a, pokud ano, protože to smysl ještě snad dávalo, znamená to, že jaksi hoří v krbu nebo na ohraničeném ohništi? pokračování je pak matoucí, ale snad se bard snaží sdělit, že je ráno.

    už už jsem se zaradoval, že jde o free čundráckou romanci, ale to stavení to pokazilo - zjevně hoří uvnitř. jsme tedy v domě, je ráno a někdo zapálil asi v kamnech. a asi je tam, vzhledem k dalšímu vývoji básně, smutně sám.
    další obrat mě ovšem uvrhl ve zmatení - čekal bych, že život bez lásky bude (to) prodlení, ne "v" prodlení, tomu nerozumím. a hned další verš je ještě zmatečnější, protože už se ani neopovažuji usuzovat, na kterou svou sílu (z hlediska potenciálního samečka - druha snažícího získat družku) se tedy bardova pozornost upírá. imho je už takové nespoutané až moderně odvážné, radši přeskakuji. ale snad se najdou jedinci nesvázaní tolik konvencemi.

    závěr mě dezorientuje zcela. vážit slova líná (co je líné slovo?) fryzicky jest nemožné a má to tedy obrazně znamenat, že bard něco velice pomalu, tedy chlapácky ležérně, po uvažování procedí mezi zuby? fakt netuším. a "ať je co hlídat" je vysloveně záhada - pokud se tím nemyslí tedy to, že když bard upřel výše pozornost na svoji sílu, zjistil, že už je velká (ta síla), tudíž přiláká potenciální družku a tu pak bude, jak je vlastní samečkům ptactva i savců, střežit. (před konkurenty.)

    myslíš, že by to tak mohlo být?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Tato mi připomíná sovětskou komunistickou píseň Pusť vsjegda budět solnce. A postrádám v ní jakékoli hlubší sdělení, natož přesah.

    ITCHYHEAD: U téhle mi naskakuje hned několik asociací, mezi kterými si neumím vybrat, od stranické agitky ku splnění plánu pětiletky, přes rádoby filipiku starého dědka, až k nechvalně známému orlickému: "vyčisti si boty / v nich je tvoje síla". ;)
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    Kámen oheň hlídá
    Plamen kyslík snídá

    Na základech stojí stavení
    Život bez lásky je v prodlení

    Kam upírá se tvá pozornost,
    tam je tvoje síla

    Tak važ slova líná a přilož,
    ať je co hlídat
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    KÉŽ JE TO KAŽDÝ DEN

    Kdy ženy jsou hýčkány a chváleny,
    Kdy muži jsou v úctě vnímaní,
    Kdy děti jsou v důvěře ponechány hraní,
    Kdy ty jsi s námi doma,
    Kdy tohle je světová móda!
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ARGANNAH: Pokud jde o trendy, těmi se (za sebe) zas tak moc neřídím. Protože to bych musel adorovat například "nákupní seznamy" a jiný neřád, kterým se to dnes jen hemží. Takže prezentuji hlavně svůj estetický názor na věc. Myslím ale, že některé hodnoty jsou obecně platné, a nepodléhají momentální módě. Ty se snažím preferovat. :)
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    TOMASZ: Jsem ráda za reflexi. Zkouším tu svoji poezii vystavět trochu jinak než je dneska trend, moc se to zatím nedaří a každá reakce, včetně mínusů, je cenný indikátor, jak to (ne)funguje. :)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ARGANNAH: Velmi matně a nezřetelně tuším obraz, který by možná mohl být zajímavý, ale je zavalený hromadou prokletých slov. A i když v moderní poezii se snaha po nalézání racionálního smyslu nedoporučuje, jednotlivé stavební kameny, samy o sobě, by neměly být úplné nesmysly: kosterní soustava se hroutí jako u měkkýše -- vím, co chceš říct, ale takto je to dost nepovedené.

    Mohl by to ovšem být výchozí bod. Byla by ale nutná výheň pece, která by přetavila rudu, kde každé slovo obsahuje méně, než jeden mikrogram významu, na několik málo slov olovnatých myšlenkou.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    SCHIZOGENES: Mě osobně se to líbí. Rytmus. Vidím ten obraz. Vajgly před zavíračkou, jo! Jen přemýšlím, že mi to místy dost připomíná Tennysona a jestli je to dobře. ;)
    SCHIZOGENES
    SCHIZOGENES --- ---
    hladové lačno zimních rán
    jak vrány mladé k sobě se tiskli
    nic víc
    byla tichá
    ale mlčené sliby ani louhem nesmyješ
    měsíční blíženci
    počítá korále jak vajgly před zavíračkou
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Krize středního věku mi jako motiv nevadí; je to ostatně silný motiv. Ale asi bych se právě víc s tím textem zastavila, kdyby nebyl opatřený tolika "efekty"...
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KALHOTKA: Obecně si myslím, že je lepší, když zde autor prezentuje svůj cit pro jazyk a poezii. Rozhodne-li se čtenáře konfrontovat i se svým smyslem pro typografii, začne to být poněkud na pováženou. Obzvlášť, je-li tento břitký, jako jazyk profesionálního degustátora stiženého koronavirem. ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KALHOTKA: Připomíná mi to tu dětskou hru, kde se konstruuje básnička tak, že se posílá zarolovaná kolem a každej si přečte jen poslední verš či dva a přidá svůj. Myslíš, že ještě větší písmo, kontrast a případně nějaká ta barevná duha na pozadí by to zachránily?
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    NATASHA: příliš málo intenzity, příliš mnoho krize středního věku?
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ARGANNAH: Přemýšlím, proč mi to přijde kýčovité, ale asi to bude tím klipovitým výčtem kulis, je toho nějak moc a přitom ten účinek se u mne nedostavuje...
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    RICARDERON: Díky.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    CICHLASOMA: Nemyslím, že bych Ti musel něco podsouvat. Ale zkus si to po sobě přečíst a příště se tak nerozohnit. ;)
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    TOMASZ: To je všechno v pořádku, ale nepodsouvej mi laskavě — alespoň v tomto čerstvém případě — rady typu "snažíš se, a proto je to krásné", ani rady typu “uč se na experimentech, na nichž nemůžeš uplatnit talent”. Je to mnohem prostší — taky v těch básních vidím “potenciál”, ale s dovolením by mě jako čtenáře těšil vývoj jiným směrem než např. Tebe, nakolik jsem Tvé preference pochopil z mnoha příspěvků v historii mj. tohoto klubu.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    RICARDERON: Ještě konkrétněji - obsah máš v poho, formu mizernou. Zatím co to první se nenaučíš, to druhé docela snadno.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    CICHLASOMA: Můj vkus není samozřejmě tak světaširý, aby pojal za krásné úplně cokoli, ale není ani tak úzký, jak naznačuješ. Jsou věci, které mě prostě neosloví, nenajdu v nich nic, a tudíž se k nim ani nemohu vyjadřovat. Ale to bych potom patrně mlčel. Pak jsou věci dobré; a věci špatné, o které se zhádáme. A nakonec věci, které by mohly být dobré, kdyby se dál někam vyvíjely, a pak se zpravidla objeví nějaký dobrák, který ten vývoj zarazí všehonemírnou univerzální chválou typu "snažíš se, a proto je to krásné". Subjektivně, jako Tvůj názor, je to validní a budiž Ti přáno, ale autorovi, který sem napíše text a explicitně požádá o reflexi, to může imho dost ublížit.

    Tvé příklady z vývoje umění jsou samozřejmě v pořádku, může to být the shape of jazz to come, ale dovol mi podotknout, že je obvykle lépe, když v takových experimentech, kde se nejedná přímo o koncert pro 12 různě naladěných rádií, nebo 4 minuty a 33 vteřin ticha pro klavír, může autor aspoň trochu zužitkovat i nějakou vlastní rozvinutou schopnost a talent, místo toho, aby experimentem pouze maskoval svou neobratnost a nezkušenost. Vyhnout se práci na sobě, a doufat, že budu talent jako John Cage, by byla hloupá loterie. A i když Ornette Coleman nakonec patrně opravdu ovlivnil to, jak se jazz dnes vyvíjí, přinejmenším inspiroval mnoho jazzmanů, proslýchá se, že mu naštvaní posluchači jednou ten plastový saxofon rozšlapali.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam