ARGANNAH: u někoho sarkasmus a ironie plodí zlou krev, u někoho třebas pochopení. Kdybych musel myslet na to, že skoro každým řádkem nebo výrokem se někoho můžu dotknout, neřekl bych a nenapsal nikdy nic. Již před lety jsem ji ujasnil, jak k tomu budu přistupovat: kašlat na to. Nevidím důvod to měnit. (Myslím svůj přístup.)

Ve zbytku se v některých ohledech kolosálně mýlíš, a tak musím podotknout věci, které už jsem psal ráno, ale původně jsem si říkal, že nebudou potřeba, a tak jsem je nakonec nepostnul. Ale...

Stručně: klubů na nyxu bylo vždycky x a zrovna tenhle jeden měl už dávno ten princip, že se tu muselo počítat i s negativní kritikou a někdy i tvrdou. Nevidím důvod to měnit, dokud majitel neurčí jiný směr. (Pokud určí moc cukrkandlový, prostě už sem nebudu chodit.) A nevidím důvod to ani chtít měnit nebo být pro takovou změnu, když klubů, kde si celý roky nikdo nesmí dovolit říct ani popel, protože tam je chválen už jen za odvahu, s níž odhalil své nitro, je x. Kdo neunese zdejší realitu, má chodit tam.

Stejně jako v minulosti i nyní mi požadavek "zamkněte si to tu" připadá absurdní. A tým slovom, Kefalín, myslím absurdní jako absurdní. Proč by to tu měl někdo, proboha, zamykat? Kdo neunese, nemusí tenhle klub přece navštěvovat. Nebo je tak slabý, že se nedokáže ovládnout, musí sem kliknout a trpí? V tom případě budu dvakrát proti zamykání, protože miluji přírodní vědy a fandím darwinismu. (Jinými slovy, ať sem chodí a trpí, ať si třeba elektřinu pouští do myši, aby se odnaučil, ale furt nevidím důvod, proč by majitel/správci měli dělat práci za něj a měnit přístupnost klubu. Což je nadto změna systémová, která se dotkne i jiných osob. Jak říkám, absurdní.)

Ani v minulosti tu nebyly tuny (jen) kvalitní poezie, polemiky, a i ostřejší, byly vždy. Po celou tu dobu. A už dávno je na nástěnce napsané, co je na ní napsané.

Jak napsal kolega, myslím, že máme jiné chápání slova výsměch. V tomto ohledu se s ním zcela ztotožňuji. Mohu jen dodat, že nechceš vidět, jak vypadá výsměch, když se do něj pustím. My jsme si tu zkrátka udělali docela normální prču. Se sarkasmem a ironií, to připouštím, neboť netřeba to tajit.

Dál se osobně domnívám, že tento přístup k tématu poezie a možné kritiky, jak formou vážné, tak/nebo formou humoru je problém spíš na straně svého nositele a vlastně mě nemusí zajímat, protože já nemohu a nemám jak ho řešit a vyřešit. Jinak viz výše napsané.

Nerad bych, abychom vypadali jak teplí bratři v triku - to, myslím, nebudeme, lidé, kteří znají nás oba (jsou tu takoví, víc než 1 osoba) vědí, že se dokážeme s Tomaszem pohádat velmi ostře - ale i ve zbytku musím souhlasit s kolegovým hodnocením. Ano, setkávaly se osoby více, psávalo se více, teď se to děje méně a...? A kvůli tomu tenhle (jeden z mála) klubů nelaciným na nyxu prostě degradujeme, abychom se nedotkli něčích citů, když napíše nějaký blábolíček? Smysl v tom nevidím a už vůbec ne, že by to snad nějak pomohlo věci - chytří lidé náhle sem zajímavě psát nezačnou jen proto, že se tu zakáže "negativní" vyjádření.

A na konec: nikdy jsem si nemyslel, že by tento klub měl vytvářet dobrou poezii. To je pro mě překvapením. Vždycky jsem jsem chodil proto, že to byl dobrý filtr od špatné poezie, právě pro vše zmíněné. Proto sem, a ne do těch x ostatních.

ARGANNAH: Ve zbytku jsi celkem trefila příčiny, ano, generace je pryč a nová zrovna tady neroste, a můžeme diskutovat o důsledcích. Já bych zrovna napsal, že i přes ten útlum klub funguje správně; a méně je někdy více. Nerad bych, aby se z toho stalo "tak už sem poďte psát, děcka, co chcete".

Nikde také není garance, že každá generace musí vyprodukovat nějakou srovnatelnou kvalitu. To, jak to tady pár let zpátky jelo, bylo spíš koincidentálním setkáním zajímavých osobností, které mimochodem představovaly několik různých generací. A nebylo to "zadarmo", těch bojůvek bylo taky dost.To se nezávisle na věkovém průměru může, a nemusí opakovat.

ARGANNAH: Hlavní nedorozumění mezi námi je v tom, že podle mě tady k žádnému výsměchu nedošlo. To je ta zmiňovaná optika obranou před útokem. Ani já, ani Fin jsme se nevysmívali, dělali jsme si prču, to ano, ale nic zle míněného, nic, co bychom sami neunesli bez ztráty vlídného úsměvu a radosti ze života.

Jsem realista
* * *
Optimisti jsou piče naivity
Pesimisti jsou piče sebelítosti
Všichni stejně umřeme

* * *
Za tmy
Za tý černý tmy
Tě nikdo nepřepadne
To za světla
Tě přepadaj'
Lidi
Myšlenky
Chmury
A taky vědomí tmy

Si tady zas pár věcí odložím.

ARGANNAH: on nepíše, on hraje. je to zkrátka muzikant. můžu dosvědčit, že celkem dobrej.

ARGANNAH: názory se pochopitelně mohou lišit. mně připadá zábavnější se vyjádřit humorným obloukem než surově přímo napsat "je to fakt špatná říkačka jak z nějaký socialistický pouti, to myslíš vážně?" (myšleno "tady v klubu, který klade určitá měřítka a laťky, jak bylo vyjádřeno mnohokrát různými lidmi"?)

ARGANNAH: Osobně mám raději velká ega, na kterých jejich majitelům zas tak moc nesejde, neboť disponují vyrovnanou osobností a dokážou se zasmát, i když si z nich někdo robi prču. Je to mnohem lepší, než ega uťáplá, okolo kterých se musí chodit po špičkách a která umírají na nedostatek lajků. Ony ty vyrovnané osobnosti se totiž občas dokážou lépe soustředit na meritum věci, a ne jen všechno posuzovat optikou obrany před útokem na svou křehkou osobu. :)

JJOXER: A tos udělal dobře, to Ti chválím! :)

TOMASZ: Reakce tohohle typu jsou důvod, proč jsem kdysi vypadla z Písmáku - samá ega, spousta arogance a výsměchu a žádná pořádná literatura.

Tak už si tu konečně zamkněte.

ARGANNAH: Vypůjčím si teď s dovolením tuhle Tvou emoci ke znázornění určitého signifikantního jevu, jo? ;)

Z různých druhů přispěvatelstva zdejšího jsou pro tento účel zajímavé dva (nikoho nejmenuju, ať se v tom každej najde sám):

Druh A sem přichází v předtuše zážitku, ze kterého se mu podlomí kolena, ke kterému se bude dlouho vracet a žít z té vší krásy. Ale pak najde tohle. A tak se aspoň zabaví nějakou více či méně povedenou taškařicí.

Druh B špatně snáší, když se tropí žerty z něčeho tak svatého, jako je báseň. Vnímá to jako neuctivé k jejímu autorovi. A já se domnívám, že příčinou často je, že druh B bere sám sebe příliš vážně.

A speciálně podruh druhu B, který je sám autorem, by udělal líp, kdyby tu vážnost směroval do svého díla, a ne do své osoby. Kdyby svému výtvoru věnoval tolik úsilí, které občas věnuje obraně (ať už sebe nebo jiného), nebyl by pak druh A tak často zklamán a neventiloval by to nejapným humorem. ;)

Mně to teda moc zábavné nepřipadá.