• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    TOMASZ: Tak jakozto potrefena husa se zkusim ozvat.

    V prve rade si kladu otazku ohledne treti sloky a jejiho podmetu:

    Ten kdo o ní ví
    ji dávno zatratil
    obrůstá planktonem
    a smutně čeká
    na konec světa.

    Kdo presne obrusta planktonem a ceka na konec sveta?

    Odzadu pojdme kupredu.
    Ve druhe sloce sleduje kotva stiny a jejich kroky, coz zni mysticky tajemne, to uznavam. Kotvy nemaji klasicke lidske vnimani. To je jasne.

    Prvni sloka je pro me nejvetsim oriskem.
    Kotva je urezana. Proc? Kdo kdy rezal retez s kotvou? Nestacilo by ji proste jen vytahnout? Zavani to hodne zpackanou loupezi lodi. Ale k cemu si kdo vezme lod bez kotvy? Spousta otazek. Kotva pod molem pouze nasloucha zvukum z mola, ale odpoved neprichazi.
    Nabizi se otazka, zda nebyla odrezana na palube, aby byla posleze vrzena do more. Dokonce se to zda jako schodnejsi varianta, nebot rezat retez pod vodou nei zrovna trivialni zalezitost. Samozrejme, ze technicky to lze ucinit, ale pouze bez pouziti elektrickych reznych stroju. Tedy se jedna o variantu pravdepodobnejsi. A tedy je na miste otazka, proc? Proc kdo odrizl z retezu kotvu a nasledne ji hodil pod molo? Muze za to snizeni ceny zeleza ve sbernych surovinach? Jedna se o formu protestu proti indickemu prevzeti trineckych zelezaren? Bojkot?
    Celkove na me cela basen pusobi, jako by byla napsana konkurencnim chatbotem, a nasledne druhemu chatbotu nabidnuta k recenzi.

    ...A dekuji za udeleni si posledniho slova, kapitane.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Tak mě napadlo, že ti, co se tu cítí opomíjeni, kterým se nedostalo očekávané konstruktivní kritiky, která bude plně respektovat jejich jedinečnost a také to, že "veškerý vkus je natolik subjektivní", že bych chtěl vidět toho smělce, který by se odvážil o něčem vyjádřit, že je to špatné, se dnes už přece mohou snadno obrátit na autoritu vyšší -- a především hodnější --, než jsem třeba já, či ostatní podobní blbci. (A nemusí zbytečně zaplavovat naši poštu výčitkami.)

    V kontextu dnešních diskusí, komu a jak umělá inteligence nakonec sebere práci, či bude jeho jménem vytvářet plagiáty, přikládám tuto ukázku. Myslím, že v daném případě to uškodit nemůže.

    P.S.
    Jakožto profesionál v oblasti vývoje umělé inteligence (konkrétně strojového porozumění textu) podotýkám, že tento autentický text patří do cyklu: Jak jsem rozbil ChatGPT. ;)


    P.P.S.
    Promiň, SEKELLE! První odstavec se netýká Tebe. Měl jsem teď vyčerpávající debatu s někým jiným, leč jeho texty byly příliš (dlouhé a spletité), že se nehodily k tomuto experimentu. A Tobě jsem onehdy odepřel reakci, tak to tímto snad napravím. ;)

    TOMASZ: A ještě bych tě moc poprosil o důkladnou literární kritiku k téhle básni:

    Kotva

    Rezavá stará kotva
    uřezaná ze řetězu
    leží na dně pod molem.

    Sleduje stíny
    a jejich kroky
    na vrzajících prknech
    opuštěná.

    Ten kdo o ní ví
    ji dávno zatratil
    obrůstá planktonem
    a smutně čeká
    na konec světa.

    ChatGPT: Tato báseň má temnou a melancholickou atmosféru a popisuje rezavou starou kotvu uřezanou ze řetězu, která leží na dně pod molem. Autor popisuje, jak kotva sleduje stíny a jejich kroky na vrzajících prknech a jak je opuštěna. V této básni lidský prvek zcela chybí, a to podtrhuje samotnou osamělost krajiny kolem kotvy.

    Tento text může být metaforou pro ty osobní věci, které nás opustily nebo byly zavrženy, ale stále nás pronásledují a tlačí ke smutku. Kotva je opuštěna a zapomenuta, její někdejší účel mimo ni činí - a nyní je zaplněna planktonem. Ačkoli na takovou opuštěnou věc už nikdo nevěnuje pozornost, ona i nadále útočiště plavcům hledajících bezpečí.

    Báseň má prostou, ale zároveň silnou formu, s minimálním použitím slov, která velmi silně evokují obrazy a nálady. Nálada, kterou vyvolává, je závislá na osobní interpretaci čtenáře, ale může být chápána jako symbol ztracených věcí, nedosažitelných snů nebo opuštěných myšlenek.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    TOMASZ: diky.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TLOUDEV: Pevně doufám, že aspoň oheň vykonal důkladně své dílo.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    TLOUDEV: Nestěžuj si, že je tu mrtvo, jsi-li hlístem, podílejícím se na zdejší putrefakci. Ačkoli stále doufám, že přijde změna a z toho smrtného hnití jednou povstane nové nadšení, bojím se, že to, co jste nám tu nechali, je jen rozbořená věž. Nežehrej na nedostatek kritiky, kterou bys nepoznal, ani kdyby tě rafla přímo do zadku, protože si ji pleteš s uslintanou chválou. Můj názor na tvé texty nepochybně znáš a ani já se nemohu nekonečně opakovat, pokud se nic podstatného nezmění z tvé strany. Navíc je třeba vzít v úvahu, že ta prolhaná nenávistná růžová stále číhá v pozadí. Je tedy nerozumné snažit se někomu vysvětlit, co dělá špatně. Moje rada k tobě zní: Nerone, netanči, nezpívej a hlavně nepiš!
    PAW_LINKA
    PAW_LINKA --- ---
    NATASHA: Díky za tip. To zní jako dobrý nápad. Ta báseň by měla být součástí nějaké sbírky poezie, pokud si správně pamatuju tak jí měl vydávat. Uvidíme ...
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Zacházela prababička
    s pradědou
    vždy v rukavičkách.
    Měla z toho mnoho zisku.
    Tak například:
    Když ho našli,
    bylo celé místo činu
    zcela jistě
    bez otisků…
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Když už
    ...
    Když už si myslíš
    že v prdeli všechno je
    tak si to srovnáš v mysli
    a ono je.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    PAW_LINKA: Zkusila bych skupinu "Poezie pro každý den" na Facebooku, sledují ji tisíce lidí od básníků přes čtenáře a humoristy po troly.
    Podle pravidel se sice autor uvádět musí, ale toto by patrně prošlo, zejména bude-li báseň dobrá.

    Samozřejmě, že gesta typu "Čtení pro neznámého básníka" by mohla být zajímavá, ale spíše ne účinná. Zejména když ten člověk třeba nakonec nic nevydal, mohl přestat psát atd.
    PAW_LINKA
    PAW_LINKA --- ---
    Hledá se básník!
    Před 25 lety mi jeden básník poslal báseň, která se mi vryla pod kůži. Rozhodla jsem se ho teď podle jeho díla najít. Měl tenkrát snad vydávat sbírku poezie, ale víc o něm nevím vůbec nic.

    Přemýšlím, jak začít a zatím mě napadlo vystoupit s onou básní na čteních poezie třeba v Praze a v Brně, případně poprosit o rozbor jeho díla pár literárních kritiků, třeba by mě to někam zavedlo....

    Bohužel o světě básníků nevím vůbec nic. Proto se chci zeptat, jestli mezi vámi není někdo, KDO CHODÍ NA ČTENÍ POEZIE (ideálně Praha) nebo se POHYBUJE VE SVĚTĚ POEZIE a poradil by mi? Budu vděčná za jakoukoliv radu nebo nápad. Díky Pavlína

    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    FAERTIS: až to svádí přidat tam "tak to je v pdeli" :)
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Do fachy
    ...
    Sunu se v koloně
    na hřebci z oceli
    vyplnit excely.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TLOUDEV: Oheň je samozřejmě v poezii podstatný.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    NATASHA: hmm, já publikoval hlavně na pissmagu (pismak.cz) ale nějak mě tam nasrali.
    Uvidim, třeba sem občas něco hodim. Co neshořelo...
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TLOUDEV: Byly doby, kdy jsem tu byla denně, a desítky dalších, debata bujela – a opravdu jsme si během let pomohli, učili se od sebe, rvali se o básně: reflexe je skvělá věc.

    Samozřejmě sociální sítě rozbily offline svět vč. literárních serverů, ke škodě, protože tady nám šlo o slovo víc. Nebo jsme se zkrátka nerozptylovali jinými věcmi.

    Nicméně publikuj a občas se někdo ozve, vyprovokuje, začne nadávat... Nebo třeba i nadšeně tleskat.

    Temnota v poezii nikdy nebyla problém.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    NATASHA: Myslíš si dobře. Ono lze však těžko hledat nadsázku tam, kde napíšu jeden příspěvek do roka a kontext (tedy má předešlá tvorba) není znám.
    Nicméně fajn, že se alespoň někdo namáhá napsat nějakou kritiku, neb je tu jinak mrtvo. Jako v mém spáleném domě.
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    Relaxuji
    a mám vše na háku
    ve své sluji
    spáleném baráku
    Černé stěny
    zbytky mých radostí
    ukončený
    příběh minulosti.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TLOUDEV: Oceňuji hbitost (též tu, se kterou mi systém doručil notifikaci).

    Problém je kupodivu v tom, v čem je i výhoda: veršování táhne čtenáře bujaře textem, při živé prezentaci budí jásot, smích a jiné projevy nadšení.

    Jenže: chci ještě? Znovu totéž?
    Jde o zvědavost na každý verš, znova.
    Dobrá poezie není ušní červ nebo pop, její pointa/vtip se neomrzí jedním čtením. Myslím si já.

    (Jinak samozřejmě gratulace k výkonu, výronu atd.)
    TLOUDEV
    TLOUDEV --- ---
    NATASHA:
    Snad mohl bych se omlouvat
    za pocity, jenž vyvolá
    snad nebáseň (jen veršů stať)
    když do tmy někdo zavolá

    Omlouvat se však nemohu
    to plyne z mého života
    A výjímka? Ta není tu!
    Kdesi se možná chichotá.

    Tak ber či neber. Tak jest dáno.
    Jako se motá klubko zmyjí
    Jen rozdávám. Mám vystaráno.
    Duši jsem upsal poesii.

    Protivné myšlenky? Ach, jistě, ano.
    Každý den s nimi večeřím
    A obědvám. A snídám ráno.
    Těm sladkým, těm už nevěřím.

    Tohle je pro Tebe. Neznáme se.
    A asi ani do budoucna
    slova co slina jazyku nese
    ode mě cizím nejsou vroucná.

    ...

    Jsem velmi temná osoba
    žijící za zdmi svého ranče
    vždy se mi tyčí ozdoba
    když dívkám loupu pomeranče
    Však nevalný jsem společník
    mám věčně zasviněné kecky
    navrch mi smrdí konečník
    a z broskví nejradši mám pecky.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TLOUDEV: Někde by mohla být báseň. Ne tady v té jakoby provokaci.
    V tom pocitu za tím, v tom protivném, co se vysmeká.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam