Pája by dnes, v den výročí invaze, oslavila 32 let.
Dostala takový divný dar.
V sobotu jsme ji uložili na poklidný idylický frýdštejnský hřbitov.
Žula měla být tmavá s nádechem do červena, kameníci tam vysmrkli celkem regulérně růžový hrob.
Což se nakonec hodí, Pája posledních pár let nosila jen růžové vlasy.
Dannyho opouští nevinná nevědomost, že máma je v nebíčku a kouká na nás. Dochází mu, že je to definitivní.
Do té jeho dětské kebule proniká vědomí absolutní definitivní neměnnosti smrti, že už mámu nikdy neuvidí.
Občas večer pobrekává. A dost se na mě fyzicky fixuje, pusinkování, objímání, pořád mě oblejzá.
Za pět dnů to bude 9 měsíců.
Čas letí jak zběsilý.

Ach. Poslední tři týdny byly značně turbulentní. Nasral jsem strašně moc lidí, došlo na výhružky takového rázu, že jsem musel nekompromisně sdělit - ještě jedna takováto sms a jdu podat trestní oznámení.
Krásný mladý vzorový pár ze žurnálu, rodiče falešného jutůbera "Sajrixe" se mile usmívají a zdraví, dělají, že jsme se nikdy na ničem nedomlouvali.
Falešný jutůber krmí Dannyho nesmysly. Permanentně.
Danny se vždy urazí, když se mu snažím vysvětlit, že Tobík mu neustále skoro ve všem lže. Urazí se, jsme prý zlý a nerozumím tomu.
Prý Dannymu koupili postavičku Sira Yakariho.
Ale dá mu ho až přijde k nim na návštěvu.
Tuhle rodinu mi byl čert dlužen, tvl.
***
Turbulentních 20 dnů, rozepíšu se, ale stále to nemám v hlavě srovnaný.
Za vše samozřejmě může má nevymáchaná huba a především přisprostlé přímočaré prsty píšící při vyšší hladince alkoholu arogantní soudy a odsudky.
To je v kombinaci s tím, že si nevymýšlím, téměř smrtelné kombo :D.
***
Turbulentní ćh 20 dnů, ale vše je takové nicotné ve srovnání s novou událostí!
Stává se ze mě definitivně bydlenka a mamina, jsem totiž rozněžnělý a nadšený z toho, že Dannymu roste první dospělácký zub :)

Daneček měl předevčírem oslavu šestých narozenin.
U "tety" Káji, kterási v sobě nese...
No, na Dannyho pátý narozeniny neměla čas a kvůli tomu se s Pájou pohádaly.
Pohádaly a nestihly se usmířit. Nese si to v sobě.
Ale páteční oslava byla v pohodě.
Nakoupil jsem hroznou hromadu sýrů, pro malý pinďuláky hromadu bay bell sýrů, mango, rajčátka, sušenky, pro dospělý 4 druhy fuetu, šunku jamón serrano, plzničky, dobré víno.
Nebylo nás mnoho, ze školky jsem pozval dva páry.
Ruské rodiče Maxima a pak rodiče "Sajrixe".
Danův kamarád, který ho neustále krmí.
Že má svůj kanál, že je youtuber... Že mu je devět, prostě furt tahá Dannyho za nohu a já se synovi snažím trpělivě tento fakt vysvětlovat.
Ty rodiče jsou dokonalí. Usměvavý otec, mladý, lehce nad třicet, stylově oblečený (ale nikoliv směšný --- samozřejmě, v mých očích --- Armani hadry atd.), čepici rošťácky kšiltem dozadu. Postava do V, ale niktreak přehnaně. Občas sám od sebe dělá ve školce drobné opravy.
Mirek Dušín 21. století.
Máma "sajrixe" je taky usměvavá. Možná je o něco starší, než muž , má nepatrné droubounké vějířky okolo očí, ale stále krásná žena s hezkou postavou.
Na den dětí ve školce malovala dětem na obličej, hezky jí to šlo od ruky a bylo to výstižné.
Pozvánku na oslavu jsem jim dal ve středu, ve čtvrtek, když jsem vyzvedával kluka, jsem na ně apeloval, že zastávka vlaku, je od místa oslavy asi 80 m a že z Liberce jede asi 11 minut.
Ideální možnost si dát drink a nestresovat se, nestarat, oddechnout si. Dárek, že stačí titěrný, třeba pokémon karty (to je okolo tak stovky třeba).
Hlavním darem má být jejich a Tobíkova-Sajrixova (Cyrixova) přítomnost.
Tobíkův táta si napsal adresu do telefonu, řekl, že jsou abstinenti, že nějaký dar pro Dannyho je už zařízený, Sajrixova máma domalovala nějakému smráděti na pobličej Sonica, podala mi ruku a rozloučili jsme se.
***
Kvůli Renatovi a Nataše jsem si nevzal své oblíbené tričko Javelin Punisher s utrženou věží tanku T-72 a upozornil jsem hostitele, Petra a Káju, že "Politische Gespräche verboten ", teda především Petra, který má na rusko agresi naprosto jasný názor jako já.
U žen je to většinou jednodušší, politika je spíše míjí a nepotřebují své názory ventilovat (nemístná generalizace, ale prostě to tak --- většinou --- bývá.Renat a
Sraz byl v pět hodin, Renat se svou ženou, rtuťovitým hyperaktivním sígříkem Maximem a jeho bráchou dorazili v 17:02.
Zprvu se ostýchali, ale pak se uvolnili, cestou zpět řídila Nataša, takže si Renat dal pár plzní a pár panáčků.
Dorazil i Honza veverák. Honza se svou malou dcerou Zoe, malou krásnou zrzavkou.
Honza, kterého Pája několik let milovala, párkrát ho i utáhla do postele, ale nikdy ho neulovila úplně.
A má oblíbená Joli se svou dcerou Amálkou, kterou Daneček miluje.
Holky začaly vařit, na zahradě měly několik nádob s vodou, necky, tak začaly dělat různé polívky a saláty z trávy, sedmikrásek a pampelišek, to cpaly do mladé rotvajleřice Cory, která jim celou dobu asistovala :)
Kluci řádili jak černá ruka, trampolína, stříkací pistole a tak.
O půl šesté Danny sfoukl svíčku na dortu.
Renat a Nataša mě překvapili, koupili poměrně drahou velkou nerfku.
Na stole se objevila docela velká hromada darů, ale ten můj pižďuch stejně čekal jen na to, co jsem mu slíbil.
Sklíbila splnil.
Klasický fórky, nejdřív jen malá krabička se silikonovým náramkem Sir Yakari. Stupňujme, přichází fusky SirYakari.
No a nakonec čepice, mikina tričko SirYakari.
Jutúberskej merch.Ale aspoň z docela dobrýho materiálu a dobře ušitý.
Je sedm ráno a Daňulák ho má už skoro třid ny na sobě a nechce to sundat :)
Danny byl nadšený, po dárkách se šlo za skákat na trampolínu.
Měl jsem radost z Renata a Nataši, docela hezky jsme pokecali. Uvolnili se, přestali se "žinýrovat" a dali si chlebíčky, uzobávali z obložených talířů, drbali Petrovy rotvajlery. Bylo vidět, že si váží toho, že byli pozváni a užívali si to.
Děti to tak nevnímají, ty běhaly po zahradě a dělaly prostě blbosti.
Holky už do Kory narvaly asi deset litrů vody a kilo trávy...
Hezký večer.
***
Vždy jsou samozřejmě nějaký stíny.
Třeba... Tři dny jsem přemýšlel, jestli nepozvu Hančí. Jako fakt intenzivně přemýšlel.
Danny by měl radost.
Jenže já spíš potřebuju, aby na spíš zapomněl, vypustil ji z hlavy, ne opak.
A samozřejmě, ta spávňácká rodina falešnýho superyotubera Cyrixe...
Nic... Vůbec nic. Ani telefonát, ani SMS.
Jsem zvědavý, co v pondělí.
1) nikaj nič
O ničem jsme nemluvili, nic jsem neslíbili, o ničem nevíme
2) vypadalo to, že bude pršet, tak jsme nejeli. A ztratili jsme papírek s vaším číslem.

***
prkotina, ale mrzí mě to a i trochu uráží.
Ale Danny si narozky užil i tak, to je hlavní.
A táta je božskej, že koupil SirYakari merch .)

CDR: Nejsi v tom sám. Tyhle časný probouzení s bzukotem v hlavě (kromě obecných témat dvě písničky zároveň) jsou teď zjara děsný. Doporučuju valeriánský kapky aka tinkturu kozlíku lékařského...

Achjo. Asi mě to nemine. Budu muset k psychoušovi.
Když jsem úplně střízlivý, což tedy není moc často, převaluji se v posteli a nemůžu usnout.
Převaluji se a myslím na smrt.
Dokonale zacyklená smyčka, o smrti Páji, po přicházející smrt mámy a pak to jde ke smrti mé, dokola, dokolečka, zaseklá deska.
Několik hodin.

CDR: budou lepsi. anebo nebudou. nejsem prorok. ale libi se mi heslo: "nase jedina nadeje je, ze vsechno dobre dopadne"

15 dnů bez reakce.
Tak jsem napsal, že tedy s námi asi nepojede na ccf.

Neodpověděla na otázku, jen se urazila. Ale po 15 dnech něco napsala, no...
Tím končí zimně jarní romance.
Trochu to bolí.
Ale já už prostě nemám zájem o vypsychovane nespolehlivé lidi.
Napsal jsem, že se Danny už neptá desetkrát denně, ale jen dvakrát.
Jsem ubožák, co se kreje vlastním synem.
Myslím, že mám svědomí čisté.
Mám pocit, že jsem dával dost najevo, jak je pro nás důležitá.
No, možná se pletu, ale fakt si to myslím.
O kamarádku min.
Do prdele, já jsem si k ní neprivez pantofle, osusku a kartáček.
Nasrala se mi do života a pak zbaběle beze slova zdrhla.
Ať táhne.
Zablokoval jsem si ji na fb i v telefonu a seru na ni.
Mám u ní sedačku. Radši koupím novou, ta stará stejně stala za vyliž.
Nepříjemná pachuť zbyla...
Hnusnej knedlík.
Kurvadrat, já fakt už na to ženský pokolení seru.
Definitivně.

Pět měsíců.
Myslím na tebe.
A odpustil jsem. Ten tvůj revers a ostatní věci.
Zlost odešla a zůstal jen smutek.
Dannymu opatrně vysvětluji jeho časté otázky ohledně nebe, že existence nebe a pekla není jistá.
Včera se mě ptal, proč mi tečou slzy.
Odpověděl jsem, že jsem si vzpomněl na maminku.
Zas ta dětská přímočarost.
"Vzpomněl? Ty si zapomněl? Jak si mohl?"

syn me dnes trochu rozebral
Byl čtyři dny u babicky.
Ptam se, jak bylo ve skolce?
Jo, dobry.
A pak se zeptal: "a jak se mas ty, tati?"
Poprve.
Trochu me to zaskocilo.

Ten sen. Takový sen ze sbírky snů nepříjemných.
Potkal jsem Páju. Neměla růžové vlasy, i ten účes byl jiný. Ale poznal jsem jí zezadu, podle uší, výšky a tetování na krku.
Vyhrkl jsem "ty jsi živá!"
Ve své oblíbené nevraživé póze mi prudivě sdělila, že je v programu na na ochranu svědků a že jí agenti řekli, že bude nejlepší, když jako umře.
Zbytek je v mlze, nějaký spád běžných snových nelogičností.
Danny byl ráno zas na ránu, dávali jsme si ranní obřad, kdy jsem nejdřív hodný, odnesu ho z postele do obýváku, zapnu televizi a dám mu donut.
Obřad pokračuje tím, že křičím a nadávám, že přijdeme pozdě do školky.
Po cestě ze mě Danny páčil, jak je možné, že se telefonem dá volat z Liberce do Polska, proč telefony nemaj šňůry a jestli je Amerika blíž než Polsko.
Chabě jsem kontroval, že se vše dozví ve škole, tekly mi u toho slzy a přemýšlel jsem, jestli jde o ryzí smutek nebo jen o upachtěnou usmolenou sebelítost.
4 měsíce a 4 dny, co odešla do nicoty.
Tempus fugit.

Žádný happy end se zřejmě nekoná, dochází k chladnutí a mé obranné štíty naštěstí fungují, lehké obluzení bylo příjemné, ale mé vypěstované mechanizmy stále držely v patrnosti skutečnost, že bezhlavě se zbláznit není to, co bych chtěl a obzvláště ne to, co bych potřeboval.
Cítím jen rozmrzení z toho, jak jsem emocionálně okoralý a díky tomu poměrně chladně racionální.
Jde se dál, jaro se zatím odkládá.
Ale třeba se sluncem přijde zas něco nového. A hezkého.

Do života mi nečekaně vplula kamarádka.
Se kterou jsem chodil eh... Před 21 lety.
Nasadila mi parohy na 25. narozeniny :3
Spousta hezkých vzpomínek, ale taky vzpomínky bolavý.
Jak jsem asi dva tři roky opouštěl hospodu/klub, když přišla... Dav roky zmaru.
Vplula a dělá zmatek!
Danny se na ní ihned zafixoval, ráda si s ním hraje, tak, jak to já, pašík líný, neumím a nedokážu.
Vplula a dělá zmatek.
Zatím se jen mazlíme, několik frontálních útoků na její kalhotky bylo již odraženo.
Když ji políbím, mám okamžitou erekci, která mi v těsných kalhotech téměř znemožňuje normální chůzi.
Líbání. Tak strašně dlouho jsem se nelíbal. Už jsme zapomněl, jak to může být krásný.
Posledních pár dnů jsem roztržitý a mám brutálně sníženou mentální kapacitu, protože vlastně ať dělám co dělám, tak stále souběžně myslím na to, jak bych ji někde ohnul...
Což je tedy lehce problém i logisticky, vzhledem ke stálé přítomnosti syna :3
A... Asi se lehce zamilovávám.
To jsem strašně dlouho necítil.
A mám z toho strach.
Už jsem si za 5 let zvykl bejt sám a nadávat na to, že jsem sám.
Ten obluzený pocit a vlny oxytocinu, jistě, je to příjemné.
Jenže z mého života to mám spojené dohromady s bolestí.
Nojo... Jenže teď to píšu a před očima mám její zadeček a na prstech cítím vjem její jemné kůže.
To je hell.
To jaro mě asi asi zabije.

HAR4NT: jo, dej vědět, rád se potkám. Není to úplně jednoduchý. Kdyby Pája nebyla "jen" mám, ale i partnerka, tak bych se hroutil asi úplně.

nodopíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí*i
a to sem si rikal, jak ja to mam letos nahovno
nenapadaj me zadny klise, ale nak pres svatky bych se rad objevil v Libu za moji malou, tak se zkusim ozvat aspon na naky kafe, co ty na to..?:/

Celý den pobuluji, když přemýšlím, jak udělám Vánoce.
Chodil jsem k ex.
I když byla zadana, tak prostě štědrý den byl náš společný.
Asi koupím poprvé v životě stromek.
Celý den nad tím přemýšlím, slzim.
Vyzvednu kluka od tchyne, dojdeme domu, po cestě zas lehce pobrekavam při myšlenkách na Štědrý večer.
Doma zapínám kotel, mazu klukovi rohlík a on, hrozně pragmaticky prohlásí "škoda, že máma nevydržela do Vánoc, zejo, tetou"
Furt mi říká tetou místo tati.
A ano, škoda.
Škoda, Danny.