GLOBALISTA: Ano smrt dítěte je něco s čím musí rodiče počítat. Proto jich měli dříve víc. Ale ta doba se může rychle vrátit, nějaká epidemie či nový virus. dítě samo se nikdy neutopí ani nikam nespadne, na to jsou studie. Dítě není sebevrah.

TIMA: ale ty ostatní báby ti pak pohlídají děti, když si nemocná, když nemůžeš apod.
TIMA: já si ho v kanclu zabavím, stejně jako doma. Může si kreslit, hrát si, případně čučet na pohádku. To hlavní je, že je se mnou ne ? Dívám se na to optikou - co je nepřirozenější pro dítě. A to je být se svými rodiči, nikoli odložení ke staré babičce, která má furt strach, že spadne a nenechá ho v klidu ani vykakat. Určitě bych nechtěl své dítě přes týden odkládat dítě k našim. Navíc babičky pracují ještě také :-(

GLOBALISTA: Asi tak no. Nemluve o tom, ze v tom malem spolecenstvi si ani neuprdnes, aby to hned nebezel zhodnotit zbytek osazenstva. Osobne bych nechtela vychovavat deti pod tlakem vsech ostatnich bab z vesnice.

KEIKIN: Ja jsem si dite do prace nosit mohla. Bylo to fajn, nicmene chapu, proc to neni vetsinove akceptovano. Kdyz dite nema naladu, tak proste udelas prd. Urcite jsou typy prace, typy lidi a deti, u nichz by to praktikovat slo, nikdo se ale nemuze divit zamestnavateli, ktery to nechce s nejistym vysledkem testovat.

KEIKIN: Já nevim přesně, kam míříš. Děti si nemůžeš do většiny prací nosit hlavně proto, že si to zaměstnavatel nepřeje. Plus možná někdy tomu brání zákony, ale to je menší problém. Lze najít i práci, při které s dětmi být můžeš.
(Rozhodně netvrdím, že naše možnosti nejsou ovlivněné tím, kde žijeme; ale těch možností je vždy nějaká škála a tady a teď je, myslím, relativně velmi široká. Nejde úplně všechno, ale jmenoval jsi věci, které až tak velký problém nejsou.)

CICHLASOMA: nj a proč si nemůžeš děti nosit do práce, proč to není akceptovatelné ?

YMLADRIS: Takový to, že si má ke všemu dojít sám a dobrovolně, že s ním všechno proberu a prostě mu neporučím, nezastraším či něco neslíbím. Bylo to období dvou let, kdy měl naprosto šílený období vzdoru, všechno napínal k prasknutí, já ve vysokém stupni těhotenství. Teda začala jsem s tím zhruba na začátku III. trimestru a vyprdla se na to poslední měsíc. Stálo to mnoho sil a Tonda byl hysteričtější a působil nešťastně. Mně to stálo mnoho sil, muž z toho byl na palici. Vím, že Aldorf píše, že přechod chvíli trvá, ale tohle mi přišlo dost dlouho a jak jsem začala míň vysvětlovat a dala jasný příkaz s jasně definovaným pozitivním nebo negativním důsledkem, byl spokojený, ale spoustu věcí z Aldorf používám. I na Alenku, na uznání pocitů funguje perfektně, Tonda nemá nouzi o mocenské hry. K některým věcem se teď vracím, když je zas chytřejší.

KEIKIN: No popravdě, v ČR je ta hrozba odebrání dětí imho malá. Už je někomu sociálka sebrala jen proto, že děti nenechal proti ničemu očkovat? Afaik nanejvejš zaplatíš nějakou pokutu. Domů nemusíš sociálku za normálních okolností pustit, dítě můžeš učit doma atd. Samozřejmě, pár excesů sociálky bylo, zvlášť když někdo šel opravdu hlavou proti zdi, ale myslím, že žít jako "rebel" tu (zatím) jde docela snadno a nevím, proč by to mělo být nějak špatné. (Jo, neplatit zdravotní pojištění je problém, ale to je jiná věc.)

ONA_MAKARONA: ok, já jen že šťastný rodič muže být např. klídek u pivečka v hospodě. Pro mně je ta definice štěstí zásadní. Je to štěstí osobní nebo sdílené ? Sdílené štěstí je pro mně to rodinné, když vidím, jak děti dělají pokroky, jak se smějí apod. Osobní štěstí ale vychází spíše z duchovního života, imho bez ohledu na aktuální stav rodinny.

KEIKIN: Myslíš jako co znamená být šťastný rodič? To přece nemůžu definovat, to má každý nastavený jinak, ale vesměs asi všichni víme, co nás dělá šťastnými a co naopak nešťastnými. Toto fórum má sloužit k tomu, jak spolu v rodině správně fungovat, žít a komunikovat, abychom se tak cítili (a samozřejmě aby se tak cítilo i dítě). A je mi naprosto jasné, že neexistuje univerzální rada pro všechny a že v každé rodině to funguje jinak, ale tak je to snad se vším ne? A i přesto se lidé rádi mezi sebou poradí, zveřejní své zkušenosti, podpoří a tak.. Já bych v tom nehledala nic složitého.

TIMA: není imho. ZajeĎ si do jižní Ameriky do Amazonských pralesů nebo do Afriky. Neobhajuju tu nějaký konkrétní životní styl, jen jsem reagoval na poznámku YMLADRIS o tom, že je překonané mluvit o tlacích společnosti na jedince.

YMLADRIS: Záleží z jakého úhlu pohledu se díváš na ty společenské tlaky. Třeba, že si musíš platit sociální a zdravotní, že musíš platit daň z tvého majetku (rozuměj nemovitosti), pojištění (prostě proto, že dřív by se lidi poskládali na rodinu, která se dostala do potíží). Dále musíš povinně očkovat děti, musíš splňovat určité hygienické normy a standardy, aby to děti náhodou nesebrala sociálka apod. Zkrátka jsi občanem určitého státu a musíš chtě nechtě splňovat zákonná, finanční a někdy i morální kritéria pro to, abys mohla jakžtakž fungovat v téhle společnosti. A to jsou ta omezení, která patrně musíme respektovat, ale to dřív nebylo. Ono žít jako rebelové, je možná romantická představa, ale pro děti, rodiče a nakonec i pro tebe to nemusí být úplně ta správná cesta. A proto to píšu, že společnost tě tlačí dělat to a to - tak jsem to myslel.

KEIKIN: myslim ze to neni OT, pokud napr. udelas zaver ze by se dalo par let pracovat abyste uzivili (osatili) rodinu, nikoliv abyste vydelavali. A ze treba neni nutny decko do skolky odlozit, pokud zjevne chce byt doma a ve skolce trpi. Atd. Kazda rodina si to prebere po svem, ano, ale vymlouvat se ze delas neco "protoze te tlaci spolecnost", to uz se mi prave zda prekonany, resp. Aldort chapu mj. tak, ze podporuje rodice aby se rozhodovali podle sebe, nee podle toho 'jak se veci proste delaji'.
Protoze, pokud ti nevyhovuje stav spolecnosti, jak se to da zmenit? Jedine tak, ze decka do zivota vybavis nove.