• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    KEIKIN: No popravdě, v ČR je ta hrozba odebrání dětí imho malá. Už je někomu sociálka sebrala jen proto, že děti nenechal proti ničemu očkovat? Afaik nanejvejš zaplatíš nějakou pokutu. Domů nemusíš sociálku za normálních okolností pustit, dítě můžeš učit doma atd. Samozřejmě, pár excesů sociálky bylo, zvlášť když někdo šel opravdu hlavou proti zdi, ale myslím, že žít jako "rebel" tu (zatím) jde docela snadno a nevím, proč by to mělo být nějak špatné. (Jo, neplatit zdravotní pojištění je problém, ale to je jiná věc.)
    TIMA
    TIMA --- ---
    KEIKIN: Asi je to tady opravdu trochu OT, ale troufam si rict, ze drivejsi spolecenske usporadani s sebou prinaselo tech reguli mnohem vic. Takova ta romanticka predstava malych spolecenstvi, kde si lidi rovne deli praci a vzajemne se o sebe staraji, je mirne receno naivni.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    YMLADRIS: Záleží z jakého úhlu pohledu se díváš na ty společenské tlaky. Třeba, že si musíš platit sociální a zdravotní, že musíš platit daň z tvého majetku (rozuměj nemovitosti), pojištění (prostě proto, že dřív by se lidi poskládali na rodinu, která se dostala do potíží). Dále musíš povinně očkovat děti, musíš splňovat určité hygienické normy a standardy, aby to děti náhodou nesebrala sociálka apod. Zkrátka jsi občanem určitého státu a musíš chtě nechtě splňovat zákonná, finanční a někdy i morální kritéria pro to, abys mohla jakžtakž fungovat v téhle společnosti. A to jsou ta omezení, která patrně musíme respektovat, ale to dřív nebylo. Ono žít jako rebelové, je možná romantická představa, ale pro děti, rodiče a nakonec i pro tebe to nemusí být úplně ta správná cesta. A proto to píšu, že společnost tě tlačí dělat to a to - tak jsem to myslel.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KEIKIN: myslim ze to neni OT, pokud napr. udelas zaver ze by se dalo par let pracovat abyste uzivili (osatili) rodinu, nikoliv abyste vydelavali. A ze treba neni nutny decko do skolky odlozit, pokud zjevne chce byt doma a ve skolce trpi. Atd. Kazda rodina si to prebere po svem, ano, ale vymlouvat se ze delas neco "protoze te tlaci spolecnost", to uz se mi prave zda prekonany, resp. Aldort chapu mj. tak, ze podporuje rodice aby se rozhodovali podle sebe, nee podle toho 'jak se veci proste delaji'.
    Protoze, pokud ti nevyhovuje stav spolecnosti, jak se to da zmenit? Jedine tak, ze decka do zivota vybavis nove.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Možná to bude OT, jen jsem chtěl napsat toto.

    Ač jsme my lidé dobří a žijeme v harmonii, bohužel naše společnost je nemocná. Za těch x let vývoje je vytvořeno už tolik regulativů a tolik vzorců chování, že nelze praktikovat život v jeho krásné, i když surové verzi.
    Nežijeme v komunitách, ale v uzavřených klíckách. Pracujeme, abychom vydělávali, nikoli abychom uživili (ošatili) sebe a rodinu. Z této situace plynou problémy, které přenášíme na děti - odkládání dětí do cizího prostředí (školky), nedostatek času všechno. Většina problémů v rodinách vychází právě z toho, jaká je společnost okolo nás.
    A do této situace přichází nejrůznější učení, Budha, Aldort, atd, atd. Máme tedy jedinečnou možnost, abychom ty informace z různých učení implementovali do našich každodenních životů tak, aby zároveň uzdravovali i lidi okolo nás a měnili společnost. Pokud změníš sám sebe, začínáš měnit i prostředí a společnost v okolí (ač vědomě či nevědomě).
    Tím jen chci naznačit, že každá rodina má svoji unikátní cestu a těžko se přenáší (i ty dobré) zkušenosti na jiné.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Prosím autorku tohoto fóra o definici toho, co je štěstí ? Je to aktuální stav bytí teď a tady, kdy je vše tak jak má být nebo je to trvalejší stav, kdy vím, že mám zázemí (peníze, partnera a nemovitosti) ?
    Jako já jsem někdy brzo ráno nešŤastný, ale za chvíli už zase šŤastný atd..
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    ONA_MAKARONA: Jakmile máš jednou děti zjistíš, že neexistuje nějaký návod, jak děti vychovávat, léčit apod. Každý ti řekne trochu něco jiného, nesmíš se z těch protichůdných info stresovat.
    Navíc, to co platí pro první dítě, nemusí platit pro tvé čtvrté dítě např.
    YMLADRIS: A tady vidím trochu kontroverzní téma. Nucení do školky ? To si zažil každý z nás. Je jasné, že nikomu se nechce z domu. Jenže ve školce děti mají řád, tam poslouchají, jí, pijou atd. Pak přijdou domů a začnou tzv. "neposlouchat". A tady jsme u jádra pudla - co je lepší ?
    Když necháš doma děcko, které se "nudí" a "prudí" (není na něj čas), tak to může nervově vysílit partnera, který je s ním doma. Naopak ve školce, kde funguje kolektiv stejně starých dětí se dítě učí sociálním interakcím - je o něj postaráno, má ten svůj řád, jídlo-spánek-aktivity apod.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: pokud do toho zakomponuju Čtyři dohody (včetně Páté o všem pochybujte), tak je to srozumitelnější.
    U Aldort se mi ještě líbí její metoda samozklidnění a hry na "přetočení na začátek", když člověk ustřelí.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: k tomu dotaz na aldort, ktery padl v brne: jak jste se naucila milovat sebe a tudiz i deti? -- ja nevim, mam to tak prirozene, mela jsem celkem ok detstvi.

    :-)

    takze s tebou plne souhlasim, i v tech dalsich bodech co pises
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS: mi přijde, že to co činí Aldortovou pro mnoho lidí tak radikální je opomenutí základu na kterém to staví a bez kterého to není možné pochopit a jeví se to jen jako pro hrstku vyvolených supermatek atd. a to je velmi zřetelné i z DušeK - úvod bez kterého nemůže začít říkat nic dalšího je o pocitu viny a nakládání s ním a pak také o tom, že děláme vše co nejlépe co v dané situaci dokážeme(tudíž jde o to přivlastnit si tento postoj a negenerovat si další pocity viny - je to jako ve 4 dohodách) Pro mě po pochopení a přijetí těchto předpokladů se ta radikalita naprosto rozpouští.
    A Abych nebyla jen teoretik kecající tak pro mě je ten její pohled jako takový světlo na cestu - nejde o to kráčet po stejné cestě jako ona, protože každý jsme jiný s jinýma výchozíma podmínkama, ale spíš si ujasnit ten směr o který mi vlastně ve vztahu s dětma a k dětem jde. Celý ten její koncept mi přijde jako velké "evangelium lásky" ale jeho předpokladem je uzdravený vztah sám k sobě(no a na tom jsem se zatím zasekla) a na tom základě vylepšování své schopnosti milovat sebe i druhé no a bez toho je to prostě příliš velké břemeno na to to unést, ale příjde mi škoda ho proto zatracovat úplně.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Šmarjá jsme jen lidi, prostě když je někdo nemocný nebo unavený, vyčerpaný, tak se musí pochválit za to,že vůbec funguje a ty děti obstará a ne se odsuzovat za křivý pohled a tón. Mít děti není o tom, že ho můžou mít jenom zdraví a silní jedinci, naprosto dokonalí, z toho bych jako budoucí dospělý měla jen mindrák, ale spíš jim ukázat, že i dospělý může udělat chybu, omluvit se za něj, že máma není Bůh, ale taky jí něco může být apod.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: diky za toto, to mi pomohlo. Porozumet - ze lidi maji obavu o svou svobodu a to se jim promita do hlasek typu "takhle z nej udelas panovacneho fakana". Cili priste na to muzu odpovedet ve smyslu ze rozumim ze ztrata svobody je fakt blba a mam to na pameti atd. "validate & empower" ten jejich strach
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    YMLADRIS: no, ja prave dokazu nehezky rvat a byt zla/urejpana a to mi dost vadi a fakt, ze toho pak lituju a omlouvam se to nespravi..bojuju s tim, protoze si uvedomuju, ze to pro deti neni dobry
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: Jo, tenhle problém mám ve stresu taky, když jsem přetažená, jsem protivná a zlá na všechny a všechno okolo, proto taky píšu, že ačkoli v principu souhlasím s tím pohledem, nepřijde mi dobré nechávat to takhle daleko zacházet pravidelně. Rozdíl mezi mnou a mým mužem je nejspíš v tom, že on má mnohem níž tu hranici, kdy se jeho aktuální potřeba stává tou absolutní prioritou. Prostě má níž ten práh, co ještě snese, protože dítě (nebo jakákoliv jiná věc) je v tu chvíli důležitější. Já mám v sobě jakožto máma prostě někde zakódováno, že dítě má přednost a dokud únavou nepadám za chůze, je utišit dítě důležitější než vyspat se. Můj muž tohle nemá, jemu stačí prostě obyčejně "být ospalý", aby svůj spánek považoval za důležitější než dítě řvoucí v postýlce.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ORIKA: tak to mozna nejsi az takovy zly debil jako ja, protoze moje selhani "nezvladam, musim prijmout pomoc" je proste nula nula nic oproti selhavani "ublizuju lidem zakerne zle nekontrolovatelne", kdyz se propadnu do toho vnitrniho zleho ublizeneho decka... ... takze to mi zasadne pomaha s prevenci :)

    tak preju at se dari to nejak posunout
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    YMLADRIS: ja jsem prave bohuzel nastavena tak, ze se snazim vsechno v co nejvetsi mire zvladat sama, mam problem si rict o pomoc, protoze to vnimam jako svoje selhani..uvedomuju si, ze to je chyba a nesmysl a bojuju s tim, ale moc mi to nejde..je ale fakt, ze muz je dlouhodobe pryc a ja jsem s detima sama, takze kdyz jsme tu vsichni lehli, tak jsem pomoc od rodicu prijala vic nez rada
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ORIKA: zdravim sestru :)
    resim to maximalni prevenci, nemam problem se vykreslovat jako neschopna nemocna nana, jen abych ziskala co nejvic podpory dalsich lidi, protoze cim vic podpory, tim mene stresu pro decko. Jak to resis ty?
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    YMLADRIS: jezis, ja jsem tak rada, ze tohle pises..s tim stresem a nasledne svym chovanim v takove situaci mam totiz stejny problem jako ty
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: moje namitka je, ze je 'vedecky dokazano', ze od urcite urovne stresu se ti rozpoji cosi v mozku a reflexivne se spousti fight/flight reakce, receno popularni psychologii zacinas se chovat logikou predskolaka, bojujes zdrhas voli ruzny nee treba optimalni reseni. Treba ja se od urcite miry stresu chovam jako zly debil a nemuzu si pomoct. Takze ano, muzu jeste vydrzet nespat (neusinam ve stoje), ale nejsem schopna se chovat jako dospely soucitny laskavy clovek. A v tom vidim to riziko pristupu "kdyz bys to fakt potrebovala uz bys spala". Tvuj manzel tam ten mezistupen nema , tj. bud se chova jako dospely anebo spi? Kdyz je fakt hodne unaveny a nevyspaly, porad je schopen jednat tak, ze to zpetne nemusi hodnotit jako fakt blby?

    Jeden z mych prubeznych zivotnich cilu je naucit se s tim stresem zachazet, zachovat si dospelou integritu i kdyz je mi fakt zle, ale proste tam nejsem. Aldortova tam asi je (podle toho jak ji rozumim) a mam ji trochu za zle to, ze asi nema dost empatie pro lidi, kteri toto neumi a jeji uceni na ne muze moc nakladat. ALe na druhou stranu, treba to rodicum fakt pomaha... takove to nepodlehat detinskym zachvatum jak to mame hrozne tezky a rict si ze to jsou jen myslenky, takovej jako budhismus v realu. Je fakt ze nekolikrat jsem se skrz fakt neprijemne stavy (90 minutovky ve tri rano atd., vsak to zname vsichni) jako by "promeditovala" do fakt super stavu prijeti a odevzdani a vlastne radosti a vdecnosti... a to mam taky z aldort. Cili jeste mozna je to tak, ze na kazdyho pusobi jinak a funguje / nefunguje mu v navaznosti na jeho vlastni vychodiska.

    To si precti, ma to asi sto stranek... proste takove minipribehy, situace s detma, a jak by to ona resila, zpravidla jinak nez predchozi generace. Je i audiokniha co namluvil Dusek, na audioteka.cz je kapitola zdarma
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    INUSHKA: Tohle je moc zajímavý - to s tím, že když mám opravdu vnitřní potřebu, tak to dítě respektuje a zařídí se nějak.. Protože mě se stalo něco podobného a to 2x za sebou. Jednou to bylo v září, kdy jsem měla svatbu a asi týden dopředu jsem se šíleně strachovala, jak to bude s malou, jestli nebude brečet při obřadu, jestli nebude mít hlad (jen jí kojím, z láhve pít nechce) a já se budu muset někde složitě soukat ze šatů apod. No prostě měla jsem z toho hrůzu, ale úplně zbytečnou, protože Lada celou dobu byla tak klidná a hodná, jako ještě nikdy ne. Skoro pořád spala nebo jen tak ležela v kočárku, za celý den ani jednou nezabrečela, což se mi snad nikdy nestalo. A asi měsíc nato jsem chytla nějakou šílenou virózu, měla jsem 39 teploty, migrénu, no prostě mi bylo zle. A Lada opět byla celý den hodná, spala, když jsem spala já a prostě to se mnou v klidu vydržela :-) Nevím, jestli to byla jen náhoda nebo na tom opravdu něco je, že to ty děti vycítí a takhle ti pomáhají:-)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: Já teda přiznávám, že jsem Aldort stále ještě nečetla, protože z toho, co jsem pochytila v různých diskusích, jsem získala dojem, že i na mě bude moc radikální. Ale to, cos teď napsala o těch potřebách, mě zaujalo - "jako by se dalo volne operovat fyzickymi potrebami, napr spankem. ona v brne rikala, ze si jen myslime ze potrebujem spat ale ze pokud aktualne nespim, znamena to holt ze to jeste nepotrebuju tak nutne".
    Já samozřejmě nevím, jak to přesně myslela Aldort, nicméně dost často mi vpodstatě stejné věci říká manžel a toho intepretovat můžu. Myslí to tak, že kdybych OPRAVDU potřebovala spát (nebo cokoliv jiného) a byla by to ta nejdůležitější potřeba a nejvyšší priorita, tak bych prostě spala. Bylo by mi jedno, že není uklizeno, že dítě řve, že nemáme, co k večeři, prostě bych si nějak, jakkoliv zařídila, abych mohla spát. Pokud nespím, znamená to, že mám v tu chvíli i jinou potřebu, která má stále vyšší prioritu a je pro mě v tu chvíli důležitější - třeba zařídit, aby dítě neřvalo nebo uvařit večeři. O pořadí těch priorit si rozhoduju sama a když se vzájemně vylučují, musím se s tím nějak srovnat a vybrat si.
    Když jsem unavená, tak mě tenhle jeho přístup taky vytáčí, ale ve světlých chvilkách musím racionálně uznat, že něco pravdy na tom je. Taky je pravda, že když jsem fakt tak unavená, že usínám za chůze, tak dokážu zaspat i ten řev a Malvína to po chvíli v postýlce většinou vzdá a vytuhne taky, když vidí, že já fakt spím a že se mnou žádná zábava nebude. Jenže tak moc unavená jsem málokdy a taky si nemyslím, že by bylo dobré nechat to tak daleko zajít pravidelně. Druhá věc, která s tím souvisí, a kterou jsem tu už v různých klubech několikrát psala a na Malvíně ji mám v praxi ověřenou, je ta, že když něco opravdu hodně vnitřně potřebuju nebo chci, tak to dítě prostě respektuje, smíří se s tím jako s daným faktem. Čili když opravdu nutně potřebuju spát, tak mě prostě nechá (i když třeba až po chvíli zkoušení, jestli to fakt myslím vážně). Na tohle se mi většinou dostává reakce, že ale já mám tu hodnou holčičku, na což nemám moc obranu, protože to se prostě nedá dokázat, jestli je taková od přírody nebo vlivem výchovy a v jakém poměru (ačkoli je zajímavé, že cizí lidé, kteří nás potkávají osobně, často naopak tvrdí, že Malvíně koukají z očí čertíci, že je vidět, že má svou hlavu a že to s ní asi nemám lehké).
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam