YMLADRIS: Záleží z jakého úhlu pohledu se díváš na ty společenské tlaky. Třeba, že si musíš platit sociální a zdravotní, že musíš platit daň z tvého majetku (rozuměj nemovitosti), pojištění (prostě proto, že dřív by se lidi poskládali na rodinu, která se dostala do potíží). Dále musíš povinně očkovat děti, musíš splňovat určité hygienické normy a standardy, aby to děti náhodou nesebrala sociálka apod. Zkrátka jsi občanem určitého státu a musíš chtě nechtě splňovat zákonná, finanční a někdy i morální kritéria pro to, abys mohla jakžtakž fungovat v téhle společnosti. A to jsou ta omezení, která patrně musíme respektovat, ale to dřív nebylo. Ono žít jako rebelové, je možná romantická představa, ale pro děti, rodiče a nakonec i pro tebe to nemusí být úplně ta správná cesta. A proto to píšu, že společnost tě tlačí dělat to a to - tak jsem to myslel.

KEIKIN: myslim ze to neni OT, pokud napr. udelas zaver ze by se dalo par let pracovat abyste uzivili (osatili) rodinu, nikoliv abyste vydelavali. A ze treba neni nutny decko do skolky odlozit, pokud zjevne chce byt doma a ve skolce trpi. Atd. Kazda rodina si to prebere po svem, ano, ale vymlouvat se ze delas neco "protoze te tlaci spolecnost", to uz se mi prave zda prekonany, resp. Aldort chapu mj. tak, ze podporuje rodice aby se rozhodovali podle sebe, nee podle toho 'jak se veci proste delaji'.
Protoze, pokud ti nevyhovuje stav spolecnosti, jak se to da zmenit? Jedine tak, ze decka do zivota vybavis nove.

Prosím autorku tohoto fóra o definici toho, co je štěstí ? Je to aktuální stav bytí teď a tady, kdy je vše tak jak má být nebo je to trvalejší stav, kdy vím, že mám zázemí (peníze, partnera a nemovitosti) ?
Jako já jsem někdy brzo ráno nešŤastný, ale za chvíli už zase šŤastný atd..

JESTERKA_NA_ZDI: pokud do toho zakomponuju Čtyři dohody (včetně Páté o všem pochybujte), tak je to srozumitelnější.
U Aldort se mi ještě líbí její metoda samozklidnění a hry na "přetočení na začátek", když člověk ustřelí.

JESTERKA_NA_ZDI: k tomu dotaz na aldort, ktery padl v brne: jak jste se naucila milovat sebe a tudiz i deti? -- ja nevim, mam to tak prirozene, mela jsem celkem ok detstvi.

:-)

takze s tebou plne souhlasim, i v tech dalsich bodech co pises

YMLADRIS: no, ja prave dokazu nehezky rvat a byt zla/urejpana a to mi dost vadi a fakt, ze toho pak lituju a omlouvam se to nespravi..bojuju s tim, protoze si uvedomuju, ze to pro deti neni dobry

YMLADRIS: Jo, tenhle problém mám ve stresu taky, když jsem přetažená, jsem protivná a zlá na všechny a všechno okolo, proto taky píšu, že ačkoli v principu souhlasím s tím pohledem, nepřijde mi dobré nechávat to takhle daleko zacházet pravidelně. Rozdíl mezi mnou a mým mužem je nejspíš v tom, že on má mnohem níž tu hranici, kdy se jeho aktuální potřeba stává tou absolutní prioritou. Prostě má níž ten práh, co ještě snese, protože dítě (nebo jakákoliv jiná věc) je v tu chvíli důležitější. Já mám v sobě jakožto máma prostě někde zakódováno, že dítě má přednost a dokud únavou nepadám za chůze, je utišit dítě důležitější než vyspat se. Můj muž tohle nemá, jemu stačí prostě obyčejně "být ospalý", aby svůj spánek považoval za důležitější než dítě řvoucí v postýlce.

ORIKA: tak to mozna nejsi az takovy zly debil jako ja, protoze moje selhani "nezvladam, musim prijmout pomoc" je proste nula nula nic oproti selhavani "ublizuju lidem zakerne zle nekontrolovatelne", kdyz se propadnu do toho vnitrniho zleho ublizeneho decka... ... takze to mi zasadne pomaha s prevenci :)

tak preju at se dari to nejak posunout

YMLADRIS: ja jsem prave bohuzel nastavena tak, ze se snazim vsechno v co nejvetsi mire zvladat sama, mam problem si rict o pomoc, protoze to vnimam jako svoje selhani..uvedomuju si, ze to je chyba a nesmysl a bojuju s tim, ale moc mi to nejde..je ale fakt, ze muz je dlouhodobe pryc a ja jsem s detima sama, takze kdyz jsme tu vsichni lehli, tak jsem pomoc od rodicu prijala vic nez rada

ORIKA: zdravim sestru :)
resim to maximalni prevenci, nemam problem se vykreslovat jako neschopna nemocna nana, jen abych ziskala co nejvic podpory dalsich lidi, protoze cim vic podpory, tim mene stresu pro decko. Jak to resis ty?

INUSHKA: moje namitka je, ze je 'vedecky dokazano', ze od urcite urovne stresu se ti rozpoji cosi v mozku a reflexivne se spousti fight/flight reakce, receno popularni psychologii zacinas se chovat logikou predskolaka, bojujes zdrhas voli ruzny nee treba optimalni reseni. Treba ja se od urcite miry stresu chovam jako zly debil a nemuzu si pomoct. Takze ano, muzu jeste vydrzet nespat (neusinam ve stoje), ale nejsem schopna se chovat jako dospely soucitny laskavy clovek. A v tom vidim to riziko pristupu "kdyz bys to fakt potrebovala uz bys spala". Tvuj manzel tam ten mezistupen nema , tj. bud se chova jako dospely anebo spi? Kdyz je fakt hodne unaveny a nevyspaly, porad je schopen jednat tak, ze to zpetne nemusi hodnotit jako fakt blby?

Jeden z mych prubeznych zivotnich cilu je naucit se s tim stresem zachazet, zachovat si dospelou integritu i kdyz je mi fakt zle, ale proste tam nejsem. Aldortova tam asi je (podle toho jak ji rozumim) a mam ji trochu za zle to, ze asi nema dost empatie pro lidi, kteri toto neumi a jeji uceni na ne muze moc nakladat. ALe na druhou stranu, treba to rodicum fakt pomaha... takove to nepodlehat detinskym zachvatum jak to mame hrozne tezky a rict si ze to jsou jen myslenky, takovej jako budhismus v realu. Je fakt ze nekolikrat jsem se skrz fakt neprijemne stavy (90 minutovky ve tri rano atd., vsak to zname vsichni) jako by "promeditovala" do fakt super stavu prijeti a odevzdani a vlastne radosti a vdecnosti... a to mam taky z aldort. Cili jeste mozna je to tak, ze na kazdyho pusobi jinak a funguje / nefunguje mu v navaznosti na jeho vlastni vychodiska.

To si precti, ma to asi sto stranek... proste takove minipribehy, situace s detma, a jak by to ona resila, zpravidla jinak nez predchozi generace. Je i audiokniha co namluvil Dusek, na audioteka.cz je kapitola zdarma

INUSHKA: Tohle je moc zajímavý - to s tím, že když mám opravdu vnitřní potřebu, tak to dítě respektuje a zařídí se nějak.. Protože mě se stalo něco podobného a to 2x za sebou. Jednou to bylo v září, kdy jsem měla svatbu a asi týden dopředu jsem se šíleně strachovala, jak to bude s malou, jestli nebude brečet při obřadu, jestli nebude mít hlad (jen jí kojím, z láhve pít nechce) a já se budu muset někde složitě soukat ze šatů apod. No prostě měla jsem z toho hrůzu, ale úplně zbytečnou, protože Lada celou dobu byla tak klidná a hodná, jako ještě nikdy ne. Skoro pořád spala nebo jen tak ležela v kočárku, za celý den ani jednou nezabrečela, což se mi snad nikdy nestalo. A asi měsíc nato jsem chytla nějakou šílenou virózu, měla jsem 39 teploty, migrénu, no prostě mi bylo zle. A Lada opět byla celý den hodná, spala, když jsem spala já a prostě to se mnou v klidu vydržela :-) Nevím, jestli to byla jen náhoda nebo na tom opravdu něco je, že to ty děti vycítí a takhle ti pomáhají:-)