• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    CICHLASOMA:
    TIMA:
    No právě a proč to vadí zaměstnavateli ? Protože to vadí dodavatelům ? Nebo protože chce mít z tebe maximální zisk ? A tady jsme u toho - naše společnost je nemocná v honbě za ziskem za každou cenu.
    Přeci když dítě nemá náladu, může si hrát s jiným dítětem v práci nebo ho na chvíli může pohlídat vrátná. Možností se najde dycky dost. Kluci do práce s tatínkem., maminky do práce s holkou. To je přece nejlepší výchova a škola ne ? Já bych třeba tohle chtěl, dělám to, ale dlouhodobě to nejde. Pak musíš už dělat věci, které pro dítě nejsou optimální, odkládat ho kam se dá. A to je špatně !
    Nechci tady vyjmenovávat co všechno nejde, je toho fakt dost, např. nechat malé dítě, aby si venku volně hrálo bez tvého strachu (že ho něco srazí, že ho někdo ukradne apod.).
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    KEIKIN: Já nevim přesně, kam míříš. Děti si nemůžeš do většiny prací nosit hlavně proto, že si to zaměstnavatel nepřeje. Plus možná někdy tomu brání zákony, ale to je menší problém. Lze najít i práci, při které s dětmi být můžeš.
    (Rozhodně netvrdím, že naše možnosti nejsou ovlivněné tím, kde žijeme; ale těch možností je vždy nějaká škála a tady a teď je, myslím, relativně velmi široká. Nejde úplně všechno, ale jmenoval jsi věci, které až tak velký problém nejsou.)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    CICHLASOMA: nj a proč si nemůžeš děti nosit do práce, proč to není akceptovatelné ?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: Takový to, že si má ke všemu dojít sám a dobrovolně, že s ním všechno proberu a prostě mu neporučím, nezastraším či něco neslíbím. Bylo to období dvou let, kdy měl naprosto šílený období vzdoru, všechno napínal k prasknutí, já ve vysokém stupni těhotenství. Teda začala jsem s tím zhruba na začátku III. trimestru a vyprdla se na to poslední měsíc. Stálo to mnoho sil a Tonda byl hysteričtější a působil nešťastně. Mně to stálo mnoho sil, muž z toho byl na palici. Vím, že Aldorf píše, že přechod chvíli trvá, ale tohle mi přišlo dost dlouho a jak jsem začala míň vysvětlovat a dala jasný příkaz s jasně definovaným pozitivním nebo negativním důsledkem, byl spokojený, ale spoustu věcí z Aldorf používám. I na Alenku, na uznání pocitů funguje perfektně, Tonda nemá nouzi o mocenské hry. K některým věcem se teď vracím, když je zas chytřejší.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    markysho a co ti presne s tou aldortovou nefungovalo?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Já název auditka chápu jako udržení spokojenosti rodiče i dítěte, že nikdo nejde na úkor toho druhého.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    KEIKIN: No popravdě, v ČR je ta hrozba odebrání dětí imho malá. Už je někomu sociálka sebrala jen proto, že děti nenechal proti ničemu očkovat? Afaik nanejvejš zaplatíš nějakou pokutu. Domů nemusíš sociálku za normálních okolností pustit, dítě můžeš učit doma atd. Samozřejmě, pár excesů sociálky bylo, zvlášť když někdo šel opravdu hlavou proti zdi, ale myslím, že žít jako "rebel" tu (zatím) jde docela snadno a nevím, proč by to mělo být nějak špatné. (Jo, neplatit zdravotní pojištění je problém, ale to je jiná věc.)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    ONA_MAKARONA: ok, já jen že šťastný rodič muže být např. klídek u pivečka v hospodě. Pro mně je ta definice štěstí zásadní. Je to štěstí osobní nebo sdílené ? Sdílené štěstí je pro mně to rodinné, když vidím, jak děti dělají pokroky, jak se smějí apod. Osobní štěstí ale vychází spíše z duchovního života, imho bez ohledu na aktuální stav rodinny.
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    KEIKIN: Myslíš jako co znamená být šťastný rodič? To přece nemůžu definovat, to má každý nastavený jinak, ale vesměs asi všichni víme, co nás dělá šťastnými a co naopak nešťastnými. Toto fórum má sloužit k tomu, jak spolu v rodině správně fungovat, žít a komunikovat, abychom se tak cítili (a samozřejmě aby se tak cítilo i dítě). A je mi naprosto jasné, že neexistuje univerzální rada pro všechny a že v každé rodině to funguje jinak, ale tak je to snad se vším ne? A i přesto se lidé rádi mezi sebou poradí, zveřejní své zkušenosti, podpoří a tak.. Já bych v tom nehledala nic složitého.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TIMA: není imho. ZajeĎ si do jižní Ameriky do Amazonských pralesů nebo do Afriky. Neobhajuju tu nějaký konkrétní životní styl, jen jsem reagoval na poznámku YMLADRIS o tom, že je překonané mluvit o tlacích společnosti na jedince.
    TIMA
    TIMA --- ---
    KEIKIN: Asi je to tady opravdu trochu OT, ale troufam si rict, ze drivejsi spolecenske usporadani s sebou prinaselo tech reguli mnohem vic. Takova ta romanticka predstava malych spolecenstvi, kde si lidi rovne deli praci a vzajemne se o sebe staraji, je mirne receno naivni.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    YMLADRIS: Záleží z jakého úhlu pohledu se díváš na ty společenské tlaky. Třeba, že si musíš platit sociální a zdravotní, že musíš platit daň z tvého majetku (rozuměj nemovitosti), pojištění (prostě proto, že dřív by se lidi poskládali na rodinu, která se dostala do potíží). Dále musíš povinně očkovat děti, musíš splňovat určité hygienické normy a standardy, aby to děti náhodou nesebrala sociálka apod. Zkrátka jsi občanem určitého státu a musíš chtě nechtě splňovat zákonná, finanční a někdy i morální kritéria pro to, abys mohla jakžtakž fungovat v téhle společnosti. A to jsou ta omezení, která patrně musíme respektovat, ale to dřív nebylo. Ono žít jako rebelové, je možná romantická představa, ale pro děti, rodiče a nakonec i pro tebe to nemusí být úplně ta správná cesta. A proto to píšu, že společnost tě tlačí dělat to a to - tak jsem to myslel.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KEIKIN: myslim ze to neni OT, pokud napr. udelas zaver ze by se dalo par let pracovat abyste uzivili (osatili) rodinu, nikoliv abyste vydelavali. A ze treba neni nutny decko do skolky odlozit, pokud zjevne chce byt doma a ve skolce trpi. Atd. Kazda rodina si to prebere po svem, ano, ale vymlouvat se ze delas neco "protoze te tlaci spolecnost", to uz se mi prave zda prekonany, resp. Aldort chapu mj. tak, ze podporuje rodice aby se rozhodovali podle sebe, nee podle toho 'jak se veci proste delaji'.
    Protoze, pokud ti nevyhovuje stav spolecnosti, jak se to da zmenit? Jedine tak, ze decka do zivota vybavis nove.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Možná to bude OT, jen jsem chtěl napsat toto.

    Ač jsme my lidé dobří a žijeme v harmonii, bohužel naše společnost je nemocná. Za těch x let vývoje je vytvořeno už tolik regulativů a tolik vzorců chování, že nelze praktikovat život v jeho krásné, i když surové verzi.
    Nežijeme v komunitách, ale v uzavřených klíckách. Pracujeme, abychom vydělávali, nikoli abychom uživili (ošatili) sebe a rodinu. Z této situace plynou problémy, které přenášíme na děti - odkládání dětí do cizího prostředí (školky), nedostatek času všechno. Většina problémů v rodinách vychází právě z toho, jaká je společnost okolo nás.
    A do této situace přichází nejrůznější učení, Budha, Aldort, atd, atd. Máme tedy jedinečnou možnost, abychom ty informace z různých učení implementovali do našich každodenních životů tak, aby zároveň uzdravovali i lidi okolo nás a měnili společnost. Pokud změníš sám sebe, začínáš měnit i prostředí a společnost v okolí (ač vědomě či nevědomě).
    Tím jen chci naznačit, že každá rodina má svoji unikátní cestu a těžko se přenáší (i ty dobré) zkušenosti na jiné.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    Prosím autorku tohoto fóra o definici toho, co je štěstí ? Je to aktuální stav bytí teď a tady, kdy je vše tak jak má být nebo je to trvalejší stav, kdy vím, že mám zázemí (peníze, partnera a nemovitosti) ?
    Jako já jsem někdy brzo ráno nešŤastný, ale za chvíli už zase šŤastný atd..
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    ONA_MAKARONA: Jakmile máš jednou děti zjistíš, že neexistuje nějaký návod, jak děti vychovávat, léčit apod. Každý ti řekne trochu něco jiného, nesmíš se z těch protichůdných info stresovat.
    Navíc, to co platí pro první dítě, nemusí platit pro tvé čtvrté dítě např.
    YMLADRIS: A tady vidím trochu kontroverzní téma. Nucení do školky ? To si zažil každý z nás. Je jasné, že nikomu se nechce z domu. Jenže ve školce děti mají řád, tam poslouchají, jí, pijou atd. Pak přijdou domů a začnou tzv. "neposlouchat". A tady jsme u jádra pudla - co je lepší ?
    Když necháš doma děcko, které se "nudí" a "prudí" (není na něj čas), tak to může nervově vysílit partnera, který je s ním doma. Naopak ve školce, kde funguje kolektiv stejně starých dětí se dítě učí sociálním interakcím - je o něj postaráno, má ten svůj řád, jídlo-spánek-aktivity apod.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: pokud do toho zakomponuju Čtyři dohody (včetně Páté o všem pochybujte), tak je to srozumitelnější.
    U Aldort se mi ještě líbí její metoda samozklidnění a hry na "přetočení na začátek", když člověk ustřelí.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: k tomu dotaz na aldort, ktery padl v brne: jak jste se naucila milovat sebe a tudiz i deti? -- ja nevim, mam to tak prirozene, mela jsem celkem ok detstvi.

    :-)

    takze s tebou plne souhlasim, i v tech dalsich bodech co pises
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS: mi přijde, že to co činí Aldortovou pro mnoho lidí tak radikální je opomenutí základu na kterém to staví a bez kterého to není možné pochopit a jeví se to jen jako pro hrstku vyvolených supermatek atd. a to je velmi zřetelné i z DušeK - úvod bez kterého nemůže začít říkat nic dalšího je o pocitu viny a nakládání s ním a pak také o tom, že děláme vše co nejlépe co v dané situaci dokážeme(tudíž jde o to přivlastnit si tento postoj a negenerovat si další pocity viny - je to jako ve 4 dohodách) Pro mě po pochopení a přijetí těchto předpokladů se ta radikalita naprosto rozpouští.
    A Abych nebyla jen teoretik kecající tak pro mě je ten její pohled jako takový světlo na cestu - nejde o to kráčet po stejné cestě jako ona, protože každý jsme jiný s jinýma výchozíma podmínkama, ale spíš si ujasnit ten směr o který mi vlastně ve vztahu s dětma a k dětem jde. Celý ten její koncept mi přijde jako velké "evangelium lásky" ale jeho předpokladem je uzdravený vztah sám k sobě(no a na tom jsem se zatím zasekla) a na tom základě vylepšování své schopnosti milovat sebe i druhé no a bez toho je to prostě příliš velké břemeno na to to unést, ale příjde mi škoda ho proto zatracovat úplně.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Šmarjá jsme jen lidi, prostě když je někdo nemocný nebo unavený, vyčerpaný, tak se musí pochválit za to,že vůbec funguje a ty děti obstará a ne se odsuzovat za křivý pohled a tón. Mít děti není o tom, že ho můžou mít jenom zdraví a silní jedinci, naprosto dokonalí, z toho bych jako budoucí dospělý měla jen mindrák, ale spíš jim ukázat, že i dospělý může udělat chybu, omluvit se za něj, že máma není Bůh, ale taky jí něco může být apod.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: diky za toto, to mi pomohlo. Porozumet - ze lidi maji obavu o svou svobodu a to se jim promita do hlasek typu "takhle z nej udelas panovacneho fakana". Cili priste na to muzu odpovedet ve smyslu ze rozumim ze ztrata svobody je fakt blba a mam to na pameti atd. "validate & empower" ten jejich strach
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam