KOTENCE: jak to teda s přijetím emocí ? To mně zajímá. Podle Aldort je člověk nemá potlačovat, ale přijmout a nechat je projevit ? Vím, že tohle řeší spíše ženy než muži.

KEIKIN: Ja nevim. Teoreticky jo, ale prakticky mi zkazi naladu i zmokly pradlo. Snazim se s tim pracovat a treba zrovna Aldort se svym prijetim emoci mi pomohla si hodne uvedomit.

YMLADRIS: Já jsem šťastný, dneska je pěkně, určitě půjdeme ven do sněhu se vyblbnout.

WRNQ: obojí, hehe.

TORUVIEL: já mám zkušenost, že když člověk chce, může toho změnit hodně. Jen to chce hodně osobní odvahy a statečnosti. Ano dá se říci, že je ve mně nespokojenost, protože vidím, jak špatně rozhodují lidé kolem mně. Nechci, aby to vyznělo, jakože sem já ten jediný správňák, heh. Možná sem četl moc knih, které mně ovlivnili, třeba Koncept kontinua, kde je třeba pospána i situace, kdy v někde v Americe měla rodina bazén, který ale neustále před dětmi zavírala za ohrádku, aby do něj spadli. A jednoho ty vrátka nechali otevřené a dítě tam vešlo a utopilo se. :-) Naopak u indiánů pozorovala autorka malé děti, jak si hrají u velké jámy. Chodili kolem,ale nikdo do ní nespadl.

keikin: co dneska konkretne podniknes abyste byli s detma stastny?

KEIKIN: Za tohoto předpokladu (ty studie bych ráda viděla, leč jsem moc líná na to, abych četla odborné texty v jiném než českém jazyce) by dítě ani dobrovolně nelezlo pod auto, že?
Ale s tou smrtí máš recht. Myslím, že to, že jsem si už v těhotenství uvědomila (i kvůli jednomu smutnému úmrtí tady na nyxu), že moje dítě jednou umře a taky, že ho nečeká hezký (ve smyslu jen hezký a jednoduchý) život mi hodně pomohlo v mém přístupu k synovi i k jeho "(ne)výchově". Zatím nám to funguje tak, jak je napsáno v názvu tohoto auditka, ale mám stejně starého (mladého) syna jako Ymladris (18m) takže třeba je to jen začatečnické štěstí ;)

KEIKIN: Ne, v poho, je to asi jen problém psané komunikace - přijdeš mi takovej moc "intenzivní", kdybys to říkal face to face, tak by to bylo třeba něco úplně jinýho:)
Jen si říkám, jestli ty otázky přicházejí od tebe proto, že jsi zvědavej nebo proto, že jsi chlap:)

WRNQ: o nic, jen diskutuji. Je to špatně ?

KEIKIN: Vždycky bude nějaká situace, která bude naše děti poznamenávat. Ideální stav víceméně NIKDY neexistuje.
Proti školkám nic nemám, spíš mi přijde smutný, že rodiče pracují většinou tak dlouho, že s dětma v týdnu ani nemají čas jít odpoledne na procházku.

Nic proti, ale upřímně moc nechápu, o co ti jde:))

GLOBALISTA: Ano smrt dítěte je něco s čím musí rodiče počítat. Proto jich měli dříve víc. Ale ta doba se může rychle vrátit, nějaká epidemie či nový virus. dítě samo se nikdy neutopí ani nikam nespadne, na to jsou studie. Dítě není sebevrah.

KOTENCE:
školka je další odložení - naše společnost to akceptuje i já. Já jen tvrdím, že to pro dítě není optimální řešení. Tedy je méně šťastné než by bylo s tebou. A klidně napiš, že tomu tak není.

Já netvrdil, že nelze být šťastný v této společnosti A také netvrdím, že to tu na hovno. Reaguji pořád na tu determinaci jedince. Jsme jako lidé naprogramovaní jinak než jaké nároky přináší moderní rychlá doba. Tato situace přináší problémy, které naše děti poznamenávají.


A konečně se dostáváme k jádru podle mně. Píšeš, že Stesti je stav mysli, nikoliv stav veci okolo..A já ti opáčím. Dokázala bys být v mysli šťastná v koncentráku ? Je to blbé přirovnání, ale nic lepšího mně nenapadlo.
Můžeš prožívat vlastní spokojenost a štěstí, když máš nemocné brečící děti a manžela dejme tomu daleko na služebce ?

TIMA: ale ty ostatní báby ti pak pohlídají děti, když si nemocná, když nemůžeš apod.
TIMA: já si ho v kanclu zabavím, stejně jako doma. Může si kreslit, hrát si, případně čučet na pohádku. To hlavní je, že je se mnou ne ? Dívám se na to optikou - co je nepřirozenější pro dítě. A to je být se svými rodiči, nikoli odložení ke staré babičce, která má furt strach, že spadne a nenechá ho v klidu ani vykakat. Určitě bych nechtěl své dítě přes týden odkládat dítě k našim. Navíc babičky pracují ještě také :-(

GLOBALISTA: Asi tak no. Nemluve o tom, ze v tom malem spolecenstvi si ani neuprdnes, aby to hned nebezel zhodnotit zbytek osazenstva. Osobne bych nechtela vychovavat deti pod tlakem vsech ostatnich bab z vesnice.

KEIKIN: Ja jsem si dite do prace nosit mohla. Bylo to fajn, nicmene chapu, proc to neni vetsinove akceptovano. Kdyz dite nema naladu, tak proste udelas prd. Urcite jsou typy prace, typy lidi a deti, u nichz by to praktikovat slo, nikdo se ale nemuze divit zamestnavateli, ktery to nechce s nejistym vysledkem testovat.