TIMA: jj tak nějak. Nemusí to být ale jen rodiče, ale i spřátelené rodiny (kámoši), kteří mají taky děti.
TIMA: Nj holt naše kanceláře nejsou projektovány pro děti. škoda.

YMLADRIS: mm, to je problém psaného textu, že si neporozumíme. Samozřejmě že děti padají, v jistém stádiu je to ale více než jindy,- tak sem doma navrhl na čas helmičku, aby zabránila pádům na tvrdý povrch. V pralese spadneš na zem, většinou si neublížíš, ale když spadneš na dlažební kostku, může být problém. To že děti spadnou na zem je normální, ale není normální, že by přirozeně skákali do hluboké jámy apod.
Já si klidně pokecám i s námahou, mně ale fakt o nic konkrétního nejde. KDyž se tedy vrátím, k tomu co jsem tu psal v reakci na tebe (determinace jedince). Mám odzkoušeno, že děti brečí (jsou v tu chvíli nešŤastné) kvůli situacím, které jsme nezavinili. Prostě to rodiče nemohli v tu chvíli jinak řešit.. Byli omezeni tím, jak to tady ve společnosti nastavené.

MARKYSHA: stve te predpokladam fasismus? (rad, klid,ticho, soustredeni)

YMLADRIS: klidně, já se nebráním tomu něco se dozvědět

KOTENCE: jj to jste vy ženy. Mám někdy pocit, že ty vaše emoce snášíme hůř my muži než vy. :-)
To je normální já dokonce přemýšlel kdysi o zakoupení helmičky, ale to bylo vyhodnoceno rodinou radou jako blbý nápad.

KEIKIN: já Montesori nemám moc ráda, to bude ten problém.

KEIKIN: No, aplikuju aldort na sebe. Dovolim si prozit vztek, ze mi zmoklo pradlo. Nerikam si, ze bych mela bejt v pohode, protoze o nic nejde a nekdo jiny ani nema zahradu, kam ho povesit, tak co si stezuju.
KEIKIN: ja svy dite chovam a nosim, presto se jeste nedavno vrhalo po hlave z jakykoliv vejsky, takze mozna stastne, ale zarvalo by taky...

MARKYSHA: No právěže moc nehrajou, učí se to co děláš ty a to je pro ně hra. DyŤ to je základ Montesori.
YMLADRIS: Tak tu pasáž si nepamatuji. četl jsem to s nadhledem, nelze vše přenášet doslova. Ale princip je imho jasný. Ten kdo své dítě chová (nosí) a dopřává mu fyzický kontakt, tak zadělává na jeho štěstí :-).

KEIKIN: a ty si myslíš, že v té jižní Americe a v Africe si s nimi celý den hrajou? Tam se musí sakra otáčet, aby se uživili, ano dítě je s nimi, ale jestli se baví, učí, se starají minimálně.

KOTENCE: jak to teda s přijetím emocí ? To mně zajímá. Podle Aldort je člověk nemá potlačovat, ale přijmout a nechat je projevit ? Vím, že tohle řeší spíše ženy než muži.

KEIKIN: Ja nevim. Teoreticky jo, ale prakticky mi zkazi naladu i zmokly pradlo. Snazim se s tim pracovat a treba zrovna Aldort se svym prijetim emoci mi pomohla si hodne uvedomit.

YMLADRIS: Já jsem šťastný, dneska je pěkně, určitě půjdeme ven do sněhu se vyblbnout.

WRNQ: obojí, hehe.

TORUVIEL: já mám zkušenost, že když člověk chce, může toho změnit hodně. Jen to chce hodně osobní odvahy a statečnosti. Ano dá se říci, že je ve mně nespokojenost, protože vidím, jak špatně rozhodují lidé kolem mně. Nechci, aby to vyznělo, jakože sem já ten jediný správňák, heh. Možná sem četl moc knih, které mně ovlivnili, třeba Koncept kontinua, kde je třeba pospána i situace, kdy v někde v Americe měla rodina bazén, který ale neustále před dětmi zavírala za ohrádku, aby do něj spadli. A jednoho ty vrátka nechali otevřené a dítě tam vešlo a utopilo se. :-) Naopak u indiánů pozorovala autorka malé děti, jak si hrají u velké jámy. Chodili kolem,ale nikdo do ní nespadl.