GAISAKA:
a) přehodnoť význam slova "normální". Jistě chápeš, jak je tohle slovo nebezpečné na výklad. Pokud si myslíš, že spát s dětma v posteli je normální, tak to imho rozhodně není. V mém okolí neznám skoro nikoho (a to tu je mladých rodičů dost) u koho by dítě spalo v posteli. Všichni hned do postýlky a diví se, proč nechce spát a brečí.
b) dej konkrétní otázku a dostaneš jistě konkrétní odpověď. Například řešíš to, že prcek nechceskoro jíst. Na to ti nabízím svoji odpověď: Ať tedy nejí, nenuťte ho. Pokud je pořád trochu kojenej, tak nějaké ty živiny má. A ikdyby neměl, tak hlady neumře! Pokud ho budete moc nutit, tak tím spíš mu vytvoříte nějakou blokaci se stravováním. Zkuste co mu chutná a nechutná. Dost dětí, "kupodivu", nemá rádo maso a tak. Stejně tak jiné děti nemají rády zeleninu. Nenuťte ho a nechte ať si na to přijde sám. Pokud bude mít fakt hlad, tak jíst bude. Taky je možné, že chce jídlo cucat (jako když je kojený) a tak je i možné mu jídlo namixovat dát v lahvi. To je ale jen dočasné řešení, protože ho na to nechceš nechat zvykat.
Vždycky je zásadní jasně si říct, co je mým cílem:
- Mým cílem je, aby se dítě chovalo podle mých představ (tedy jedlo tady a teď)
- Mám cílem je, aby dítě bylo spokojené a necítilo se nucené do něčeho, co nechce dělat
Snad z formulace těchto dvou rozdílných cílů je jasné, co je pro dítě příjemnější. Pokud ho budeš do něčeho nutit, tak počítej s odporem. Pokud ten odpor chceš zlomit, tak se ti to podaří, ale za cenu zlomené duše.