• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS:
    INUSHKA: jj to přesně znám. to sebeobětování na dítě automaticky přenáší pocit viny za nešťastnej život rodiče a s tím se sakra těžko žije
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS:tak to potěš koště, jestli takhle působím. Přesně jak píšeš, jak se vyhrabu z těch patálilí, tak zas budu mít energii i na svoje koníčky apod.

    YMLADRIS: Muž to četl, něco i používá, ale jak se vytočí, což je často a rychle, sklouzne do starých vzorců. On to nebojkotuje, on se neumí ovládat. Zkouší s tím něco dělat, meditovat, zklidňovat apod.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: mne na tom osobne stve ze jak je clovek (tedy ja) odpojeny od tech svych realnych potreb, tak stridam vlny kdy mrznu v rozpadlych kozackach s vlnami nakupniho silenstvi (hracky na aliexpresu, udajne "pro dite"), protoze mam zablokovanou cestu k nejakemu rozumnemu pocitovani miry. No snad to casem nejak dam :)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: No jo, net holt klame, protože tam to co píšu filtruju přes rozum a rozumově to mám dobře srovnané. Ale ve chvílích, kdy vládu přebírají emoce a zažité vzorce z dětství je to jinak. A přesně vím, odkud to pramení - od moji mámy, která tohle sebemrskačství dokáže dotáhnout až k citovému vyděračství. Kolikrát já jako dítě slyšela, že má rozpadlé kozačky a je jí v nich zima, ale nemůže si koupit nové, protože... xy nesmyslných důvodů. A letos v zimě co myslíš? Chtěla jsem si koupit barefoot kozačky, ale nemohla jsem prostě říct "chci je a za ty prachy mi stojí", musela jsem si tak dlouho stěžovat, že bych je chtěla, ale... (xy nesmyslných důvodů), až vyprodali moji velikost.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    (aldort newsletter)

    • Listen to new interview which has basics as well as new perspectives on empowering
    children, validating without drama and much more:
    Naomi Aldort - Raising Our Children, Raising Ourselves
    https://www.youtube.com/watch?v=VUcFiKeaPjY&feature=youtu.be


    • Article on children’s social needs:
    http://www.nurtureparentingmagazine.com.au/social-skills-learned-with-parents-first/
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MARKYSHA: Byt sama sebou, hrda nezavisla = to je super. Vykladala jsem si te mylne tak, ze jsi jako ze paradoxne zavisla na ostatnich (zijes skrze ne -- hlavne aby dite neprochladlo, ... ...), takovej ten typ co az deti odejdou z baraku zacne pit.

    tak to je prima, staci jen videt ze cim vic zdravi tim vic nezavislosti :) a urcite uz budes s energii hospodarit dobre
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    debata o vychove

    Napisu, jak jsme to pojali my. Pro pripad ze ti vasi partneri co se s vama o tom nechteji bavit, tak kdyz by treba v tomto rezimu chteli.
    - aldort atd uz mne zaujala davno, celej zivot resim jak se odprogramovat z rodicovskych vzorcu a ona vypada slibne
    - ale davat lidem cist knihu nefungovalo (babicky: "no to je takova americka blbost, co ti mam na to rict"), partner za pul roku neprecetl nic, po narozeni ditete pak uz nebyl na nic cas
    - dala jsem to muzi tedy jako PRIORITU, ze se staram o jeho dite, tak POTREBUJU se ujistit ze jsme ideove schopni byt na podobne lodi. Dohodli jsme se, ze kazdej den pred spanim precte dve stranky a dalsi den mi odvyklada ty case studies
    - chodili jsme hodne s deckem na nosici vychazky a tam debatovali nad tim, co zase zasili Moše a Rebeka (aldort pouziva ruzny zidovsky jmena, ale pro nas to byl dycky Moše :-)), postupně si vykladali ruzny historky o Mošem (o nas z detstvi), kritizovali aldortove reseni, navrhovali lepsi, vzpominali jakej jsme meli vztah k lechtani atd atd
    - no a zaver byl, ze by to slo (teda prevzit ten princip upravit zivot tak, aby decko mohlo v tom volne povlavat a disciplinovat ho zvolna a hlavne vlastnim prikladem). Cili nebylo to ani "ja chci vychovu dle Aldort!" ani "tak mi konecne rekni jak to decko budes vychovavat!" ani nic takoveho neporesitelneho, a fungovalo to takhle po kapkach pro nas dobre. Plus jsme tu knihu mnohem lepe asi vstrebali, nez precist stylem nalit vylit zapomenout.

    Nejde o Aldort. S tou lze souhlasit nebo ne. Ale urcite ma pravdu v osach co popisuje: laska, sebevyjadreni, emocni bezpeci, moc/samostatnost, sebevedomi a dle te knizky to lze projit jako podle osnovy. Vedome se zamyslet, jak to decku umoznovat, jak z nej nedelat debila bud na tu ci druhou stranu.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS: Tak u nás to až takhle není, muž vaří, o domácnost se dělíme. A teď, jak mi bývá hodně špatně, tak se o mě stará. Být žena - být sama sebou, být hrdá, být nezávislá.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: neznam te, ale na staveni se na posledni misto bych te netipovala dle netu. Proc to delas? Co z toho mas? K cemu ti to slouzi? Kde jsi to videla? K cemu to funguje? Budes spokojena, kdyz to dcera zopakuje?

    to te jako neprudim, ale kdyz by ti to k necemu mohlo byt...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MARKYSHA: Tonda se identifikuje s tatou, ale dej bacha jaky vzor davas Alence. Kdyz to takle pojedes dal, nebudes se stacit divit jak rychle pobere ze "byt zena = byt ta posledni". At uz to bude zit, nebo se vuci tomu zurive vymezovat, oboji je blby.

    Co bys chtela aby pro tvou dceru znamenalo "byt zena"?
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    JESTERKA_NA_ZDI: citis-li to jako dulezity (dokazat se obejmout a dovolit si pocity), tak muzes zkusit Dvorakovo http://obchod.portal.cz/obejmete-sve-vnitrni-dite/
    on na to jde pomalicku, pres ruzny bezproblemovy vizualizace, ktere nemaji presny cil. Uvadi, ze je neuveritelny, jak moc to poreseni vnitrniho decka lidem v zivote pomaha, ze uplne rozkvetou a uvolni se jim ohromne zasoby laskavosti k rozdavani do okoli
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    LYDI: popis presne situaci, ktera ti nejde

    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    LYDI: musis to ale naplanovat na doby kdy nespechas, plus ji muze mast ze jindy spechas..
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    TORUVIEL: u nas je to velice podobne - a chytla jsem kombinaci rozmazlenosti sebe (mama nezvlada, proste nezvlada situace kdy je mi zle, nemuzu davat najevo bolest, a dokud byl zivot jednoduchej, vse za mne resila) a totalni paniky z materstvi (nechtela jsem vubec mit deti kvuli silnemu imprintu ze Matka = Obetovat se (a stejne to nikdo neoceni a je to jen bolest a nepochopeni)). Cely zivot mam snahy aby se nejak o sebe lip ona starala, nebo se o ni starat, ale spis se to tim zhorsuje. Bratr mi rika, ze ji mam nechat byt, ze je dospela.
    Myslim ze toto je u mne ten drajv kazdymu furt radit ze musi zacit u sebe, ze se musi mit rad, ze o sebe musi pecovat...
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: Tak bych nechtěla skončit, hlavně bych nechtěla ten horší případ, aby z dětí byli sobci. Je fakt, že jsem jednou v restauraci koupila Tondovi porci s tím, že sobě jsem neobjednala, že budu po něm dojídat a to z toho byl tak rozčílený, že by jeho obézní matka zhynula hlady, že jsem si nechala dát talíř a odebrala si rovnou:)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    GLOBALISTA: Ono je to logické, v těhotenství se musí trochu utlumit imunita, aby tělo zárodek nezlikvidovalo jakožto parazita.
    GLOBALISTA
    GLOBALISTA --- ---
    INUSHKA: Gratuluju, říkala jsem si to už během čtení tvého příspěvku. Mně se těhotenství vždycky ohlásilo nějakou virózou nebo podobným.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: Tohle dělala vždycky moje mamka, utrhovala si od "huby", hlavně aby jsme my děti měly (ale jakože kdybys viděla, jak ona třeba málo jí...dětské porce, na malém talířku apod.). Tak jsem se jí proti tomu v pubertě bouřila viď, nepřijímala jsem její péči v případě, že nejdřív neopečovala sama sebe (ale dělala jsem to jako puberťák, takže víš jak...). Třeba jsem vzpurně odmítala jíst večeři, dokud si s námi nesedla i ona (musela pořád něco dělat v kuchyni).
    No co tím chci říct, ono to to dítě vidí a cítí a třeba to pak nemusí přijímat, nebo to přijímat bude a bude z něj člověk, co kašle na potřeby druhých, to asi taky může být... Mamku se mi bohužel příliš převychovat tím svým vzdorem sice nepovedlo, naopak, mám pocit, že se o ní musím o to víc starat, protože ona na sebe kašle. Je to zajímavý, jistým způsobem to to dítě připoutává k tomu rodiči a bráním mu to v plném vzletu a opuštění hnízda...Ale když pak má člověk to svoje dítě, tak teprve vidí, co je za ním práce, tak mu trochu docvakne, že by si toho měl vážit a starat se o sebe.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    INUSHKA: Tak to gratuluju:-) to jsi udělala dobře, žes tu virozu vyležela. Já spíš na sebe zapomínám, než že bych si třeba čepici nevzala schválně, ale měla jsem se při tom větru po zjištění, že ji nemám, na hřiště vyprdnout. Vzít ho tam třeba druhý den. Musím se mít víc ráda, už proto že mě mají rádi ti moji dva prcci a přece nebudu ubližovat nejdůležitějšímu člověku v jejich životě.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    MARKYSHA: Teda, o mně manžel tvrdí, že jsem mistr v sebemrskačství a že se zásadně stavím na poslední místo, ale na tebe teda nemám. Vzít si čepici i pro sebe přece dítě nijak nepoškodí, tak proč bych to neměla udělat? Přijde mi fajn, že sis to uvědomila, jen se hezky o tu svoji malou Markyshku starej, zřejmě to potřebuje fakt hodně. Ono to pak půjde líp i s těmi dětmi, když ty budeš v pohodě, odpočinutá a zdravá.

    Mimochodem, já teď taky léčím virózu. Poprvé od té doby, co je Malvína na světě, jsem si dovolila ji nepřecházet a prostě oznámit světu "jsem nemocná, ležím v posteli, postarejte se". Takže první dva dny byl muž dopoledne doma, venčil psa, šel s Malvínou na procházku, do práce odcházel až těsně před obědem, takže na mě bylo jenom dítě nakrmit a uložit k odpolednímu spánku, načež jsem mohla zase zalézt. Odpoledne po spaní holt hodinku jel Krtek, duplo a další nenáročné aktivity, při kterých jsem se mohla válet na gauči, než přišel muž z práce, opět si dítě převzal a vyrazili i se psem ven. A včera si pro ni přijela tchýně a bude ji až do víkendu mít u sebe. A nejlepší na tom je, že to funguje, po čtyřech dnech je mi znatelně líp, zatímco když to přecházím, táhne se to obvykle tak tři týdny. A dovolila jsem si to proč? Kepak kvůli sobě, že... Jenom proto, že jsem po roce snahy konečně těhotná a mám prostě paranoidní strach, že když se budu přetahovat a moc vysilovat, tak se to zas neudrží.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam