• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YMLADRIS: mam to dost podobne, nevim, jestli jsem rozmazlena, ale rozhodne mam "diky" ohranitelskymu pristupu moji mamy velkej problem zvladat frustrace... jsem navic jedinacek, je to hrozny. paniku z materstvi jsem si zazila uplynulej rok v takovym meritku, ze jsem pochybovala, zda to vubec zvladnu. moje mama navic mela docela problem se ovladat, kdyz sem byla mala a je uplne sileny, ze jsem se nekolikrat v uplynuly dobe pristihla, ze se chovam uplne stejne. a to jsem presvedcena, ze mame dost odlisnej temperamentovej zaklad. brrr.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    Oblíkací hry: já třeba s Toníkem hrála a teď s Alenkou hraju hůhů mašinka jede do tunelu (rukáv, nohavice), jej kde je ta ručička, nožička - tady je, přetahuju přes hlavu bububu baf a osvědčilo se mi, že to ve finále trvá kratší dobu i s menší honičkou, než když, hlavně v případě šikuly Alenky, něco pracně navlíknu a ona si to svlíkne. Pak hodně zpívám takový ty zvukový písničky jako Old mac Donald nebo přidávám zvuky do písniček Když jsem já sloužil to první léto - JEDNÁ, vysloužil jsem si kuřátko za to - PÍP PÍP, a to kuře krákoře, běhá po dvoře - PÍP PÍP, má panenka pláče pláče doma v komoře ÁCHICH a Alenka se zapomene bránit a kouká, co ta PÍP PÍP máma zase jančí :-) Samozřejmě to musím střídat, třeba zas zpívám Já jsem muzikant s příslušnými zvuky atd. atd. Muž jednou při vypravování měl kecy, že mi to pak trvá dýl a já to schválně změřila, když oblíkám já se šaškárnama a on s bojem a vyšlo to moje o celých dvanáct minut kratší, to jsem ani nečekala :-)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    ORIKA: S Malvínou bylo stříhání nehtů boj tak do toho roku a půl. Vždycky jsem jí je ale stříhala v bdělém stavu, držela jsem ji bud na klíně nebo na přebalovacím půltu, většinou částečně zalehnutou a prostě nepřipustila jinou možnost než že nehty budou ostříhány. Vpodstatě podobně jako píše KOTENCE, vždycky jsem jí u toho povídala, který prstík se jak jmenuje, co všechno prstíky umí a tak. Někdy kolem toho roku a půl postupně přestávala bojovat, nechala si třeba při každém přebalování ostříhat jednu končetinu v klidu, než se začala cukat, tak jsem to respektovala. A ted už si občas o ostříhání i sama řekne, když na poličce zahlédne nůžky (akorát to pomalu chce zkoušet sama, takže zas boj z jiného důvodu :-D)
    Myslím, že jádro úspěchu bylo v tom, že jsem to od začátku dělala otevřeně, bez "lstí" typu stříhání při kojení nebo ve spánku, ale prostě jako běžnou samozřejmou věc, která je přece úplně normální a není potřeba kolem ní dělat cavyky. Časem to tak zkrátka přijala.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    KOTENCE: no u nás to neni o tom, že si řeknu tak teď budeme hrát tuto hru, ale spíš díky tomu, že jsem se dozvěděla o těch hrách, tak jsem pochopila signály, které to dítě přirozeně vysílá a přirozeně si tu moc zkouší samo zažívat a ty aktivity (hry) si vymýšlí v podstatě samo, jde o to si toho 1. všimnout a za 2. tam kde si to chci dovolit, tak na to přistoupit, podpořit to nebo to i rozvinout
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    KOTENCE: myslim ze jak dite pobere princip mocenskych her, tak je iniciuje ono, podle toho na co ono ma naladu atd, cili zda se hraje neco furt dokola nebo ne, to zalezi na diteti.

    Povazuju za prinosny tomu vychazet vstric (kdyz by z nejake situace mohla byt nova hra, tak ji zkusit, zda dite zaujme), protoze mocenske hry spousta autorit povazuje za fakt super terapeuticky.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    ORIKA: No, typ to asi neni. Mám jí na klíně a stříhám. Dělám to tak odjakživa a za celou dobu jsem jí nikdy nedovolila nedržet, takže je asi zvyklá. Povídám jí u toho o těch prstíčkách nebo dělám ššš vydrž a odpočítávám kolik ještě zbývá :-)
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    KOTENCE: mas typ, jak primet dite nechat si ostrihat nehty? batole mam starsi nez ty -1,5 roku, ale zajim jedina sance jak mu ostrihat nehty, je pri kojeni..rady vitany :-)
    KOTENCE: taky jsem tu zjistila, ze doma hrajeme mocenske hry, jen jsem to doposud netusila, proste to vzdy tak nejak vyplyne :-)
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    A hry hrajete pořád ty stejný? Je v tom nějaký přínos? Já to takhle nedělám a ani neumím, ale teď jsem tady zjistila, že mocenských her hrajeme spoustu :-)
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    LYDI: udělej hry z toho, co se u vás přirozeně vyvine. Příklady zde popsané bych bral hlavně pro inspiraci, že z každé všední situace může vznikou příležitost nechat dítěti projevit moc.
    LYDI
    LYDI --- ---
    KERRAY:
    KOTENCE: no ja zas ted tolik toho nemam, kam by bylo fakt potreba spechat. a kdyz je neco duleziteho, tak stejne funguju tak, ze mam na to dost casu pripravy. hry treba s radiem nebo s nosem moc nedavam, bud treba na to zapomenu kdyz mi to dela nebo si nepamatuju ten zvuk nebo neco... zatim je mi to jaksi moc neprirozeny ... a muselo se to asi dostat pred jednu "barieru" aby si uvedomila ze to "pusti" a ja zaroven na to nezapomenu... (coz u oblekani tolik ne to, tam spis ted nemam mc na hry energie :D) ale taky to budu asi delat vecer kdyz je na to prilezitost...
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    LYDI: my jsme zrovna včera řešili, že udělat hru z útěku při oblékání dost dobře nemůžeme, protože když je čas jít, je čas jít - ale zjistili jsme, že při večerním vysvlékání a převlékání do pyžama to zas tak moc nevadí, takže si zablbneme...
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    LYDI: Tak tohle si já naopak hlídám a nikdy neustupuju. Oblíkání, přebalování a stříhání nehtů. Když se brání, tak jí pevně držím, říkám vydrž a chlácholím, ale nikdy ji nedovolím utíkat. To by mi asi hráblo, kdyby si na to zvykla jako na hru. Obzvlášť, když spěchám na minutu na autobus nebo tak něco, to mám pak problém oblíknout sama sebe a ještě se prát s děckem...
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: Jo, no já taky nechtěla děti, dítě si mě však našlo samo. A já už jsem víc sebestředná než moje mamka, takže si s dítětem i studuju a dělám všechno co mě baví, ale někdy mám takový stavy, kdy bych to nejradši všechno zahodila a věnovala se jen tomu dítěti (mám pocit, že ji zanedbávám, když s ní nejsem 100% času - když je třeba na hlídání u babičky kvůli mým zkouškám). Jindy si zas říkám, že chci, aby ve mně měla Bára trochu vzor, co se týká studia a dosahování svých cílů, sama vim, jak je těžký překonat dosažené vzdělání svých rodičů (ne proto, že bych na to neměla intelekt, ale prostě proto, že to předčasně vzdávám kvůli rozhrkané hlavě).
    Mamka mi taky říká, že ve svém věku se už nezmění, od chlapa, se kterým celý život byla jen "kvůli rodině" taky neodejde, už to vzdala mi přijde...a s tím já se nějak nemůžu smířit. Furt mám dojem, že by od něj měla odejít, žít ještě, však není tak stará (55). Ale ona mi řekne, že jí to tam nevadí, že si zvykla, je s tím smířená že to tak mělo být, že si to asi potřebovala prožít.
    JESTERKA_NA_ZDI
    JESTERKA_NA_ZDI --- ---
    YMLADRIS:
    INUSHKA: jj to přesně znám. to sebeobětování na dítě automaticky přenáší pocit viny za nešťastnej život rodiče a s tím se sakra těžko žije
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YMLADRIS:tak to potěš koště, jestli takhle působím. Přesně jak píšeš, jak se vyhrabu z těch patálilí, tak zas budu mít energii i na svoje koníčky apod.

    YMLADRIS: Muž to četl, něco i používá, ale jak se vytočí, což je často a rychle, sklouzne do starých vzorců. On to nebojkotuje, on se neumí ovládat. Zkouší s tím něco dělat, meditovat, zklidňovat apod.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    INUSHKA: mne na tom osobne stve ze jak je clovek (tedy ja) odpojeny od tech svych realnych potreb, tak stridam vlny kdy mrznu v rozpadlych kozackach s vlnami nakupniho silenstvi (hracky na aliexpresu, udajne "pro dite"), protoze mam zablokovanou cestu k nejakemu rozumnemu pocitovani miry. No snad to casem nejak dam :)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: No jo, net holt klame, protože tam to co píšu filtruju přes rozum a rozumově to mám dobře srovnané. Ale ve chvílích, kdy vládu přebírají emoce a zažité vzorce z dětství je to jinak. A přesně vím, odkud to pramení - od moji mámy, která tohle sebemrskačství dokáže dotáhnout až k citovému vyděračství. Kolikrát já jako dítě slyšela, že má rozpadlé kozačky a je jí v nich zima, ale nemůže si koupit nové, protože... xy nesmyslných důvodů. A letos v zimě co myslíš? Chtěla jsem si koupit barefoot kozačky, ale nemohla jsem prostě říct "chci je a za ty prachy mi stojí", musela jsem si tak dlouho stěžovat, že bych je chtěla, ale... (xy nesmyslných důvodů), až vyprodali moji velikost.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    (aldort newsletter)

    • Listen to new interview which has basics as well as new perspectives on empowering
    children, validating without drama and much more:
    Naomi Aldort - Raising Our Children, Raising Ourselves
    https://www.youtube.com/watch?v=VUcFiKeaPjY&feature=youtu.be


    • Article on children’s social needs:
    http://www.nurtureparentingmagazine.com.au/social-skills-learned-with-parents-first/
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    MARKYSHA: Byt sama sebou, hrda nezavisla = to je super. Vykladala jsem si te mylne tak, ze jsi jako ze paradoxne zavisla na ostatnich (zijes skrze ne -- hlavne aby dite neprochladlo, ... ...), takovej ten typ co az deti odejdou z baraku zacne pit.

    tak to je prima, staci jen videt ze cim vic zdravi tim vic nezavislosti :) a urcite uz budes s energii hospodarit dobre
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    debata o vychove

    Napisu, jak jsme to pojali my. Pro pripad ze ti vasi partneri co se s vama o tom nechteji bavit, tak kdyz by treba v tomto rezimu chteli.
    - aldort atd uz mne zaujala davno, celej zivot resim jak se odprogramovat z rodicovskych vzorcu a ona vypada slibne
    - ale davat lidem cist knihu nefungovalo (babicky: "no to je takova americka blbost, co ti mam na to rict"), partner za pul roku neprecetl nic, po narozeni ditete pak uz nebyl na nic cas
    - dala jsem to muzi tedy jako PRIORITU, ze se staram o jeho dite, tak POTREBUJU se ujistit ze jsme ideove schopni byt na podobne lodi. Dohodli jsme se, ze kazdej den pred spanim precte dve stranky a dalsi den mi odvyklada ty case studies
    - chodili jsme hodne s deckem na nosici vychazky a tam debatovali nad tim, co zase zasili Moše a Rebeka (aldort pouziva ruzny zidovsky jmena, ale pro nas to byl dycky Moše :-)), postupně si vykladali ruzny historky o Mošem (o nas z detstvi), kritizovali aldortove reseni, navrhovali lepsi, vzpominali jakej jsme meli vztah k lechtani atd atd
    - no a zaver byl, ze by to slo (teda prevzit ten princip upravit zivot tak, aby decko mohlo v tom volne povlavat a disciplinovat ho zvolna a hlavne vlastnim prikladem). Cili nebylo to ani "ja chci vychovu dle Aldort!" ani "tak mi konecne rekni jak to decko budes vychovavat!" ani nic takoveho neporesitelneho, a fungovalo to takhle po kapkach pro nas dobre. Plus jsme tu knihu mnohem lepe asi vstrebali, nez precist stylem nalit vylit zapomenout.

    Nejde o Aldort. S tou lze souhlasit nebo ne. Ale urcite ma pravdu v osach co popisuje: laska, sebevyjadreni, emocni bezpeci, moc/samostatnost, sebevedomi a dle te knizky to lze projit jako podle osnovy. Vedome se zamyslet, jak to decku umoznovat, jak z nej nedelat debila bud na tu ci druhou stranu.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam