Opet na Ona idnes...
Už jedna facka dítěti uškodí, tvrdí zastánci kontaktního rodičovství - iDNES.cz
http://ona.idnes.cz/kontaktni-rodicovstvi-07m-/deti.aspx?c=A140422_154331_deti_haa

KEIKIN: Měla jsem takový období, těsně po skončení sš a nástupu na vš, že jsem dost zvažovala, proč dělám to, co dělám. A hledala jsem takovou tu vnitřní motivaci k činnostem, činnorodost. Tu jsem totiž úplně postrádala, do té doby jsem prostě dělala to, co se ode mě chtělo a cítila jsem se polichocena, když jsem za to byla chválena. Ale něco tomu chybělo, vnitřní zápal, nadšení pro činnost. Ideál je vykonávat činnost pro ni samou, ne pro následnou odměnu...radost přináší ten proces, ne naprosto nesouvisející odměna poté. Příklad: běhám protože chci zhubnout/získat kondici/cokoliv...nebo pro to, že mě to baví? Ta volnost, slunce, vzduch, pohyb a příroda kolem a tak všechno...je to neskutečnej rozdíl, zažila jsme oboje...Stává se, že zapomínáme na tu cestu a vidíme jenom cíl. Je to o tom prožívání okamžiku a nesoustředění pozornosti tolik do budoucnosti na ten "bonbon", co bude následovat. Učí to dítě podle mě i tohle. Když to aplikuju třeba na to vyměšování do nočníku, může to dítěti i pomoct si uvědomovat sama sebe, pocit po vyprázdnění, úlevu...jo, asi o zní zrovna na tomhle příkladku legračně, ale jo, proč ne, podle mě je fajn, když se dítě učí pracovat se svým tělem nějak vědomě, cítít, co se v něm kde děje, co mu jeho tělo říká...
Ale jak už tu bylo řečeno, každej to máme jinak...podle mě je zas super, když je pochvala upřímná a od srdce, a pak je asi jedno, jakou formou je podaná...pro motivaci toho dítěte je asi nejdůležitejší úpřímný zájem toho rodiče, sdílení prožitku. Odstrašující příklad je asi jen komentování bez nějakýho náboje, "šikulka" za každý prd, aby se jako neřeklo. TO je k ničemu. A zase je fajn naučit se tu "šikulku" trochu rozvést, nebýt líní, říct dítěti co se nám teda konkrétně líbí.

STAROJDA: Pro mě je naopak hlavní důvod ten celkový vliv šikulek. Je to podobný jako "zaklínání" ze Čtyř dohod. Moje máma je třeba strašně rychlá a stíhá spoustu věcí. O mně celej život říká, že jsem pomalá - a víte co? Jsem pomalá a ještě si u toho pomejšlim, že jsem přece ta pomalá... Ale i pochvaly na mě měly vlastně a spíš negativní vliv. Připomněla mi to tu Markysha s tím chválením jsi chytrá, máš šikovný ruce. Určitě je to pravda :-) Ale já najednou chtěla ukázat, že mám hodnotu, i kdybych nebyla chytrá hlavička s šikovnejma ručičkama. A dělala jsem všechno pro to, abych to popřela. A naopak jsem se snažila dosáhnout na pochvalu i ve věcech, pro který nemám vlohy a kromě toho, že mi nejdou, tak mě ani moc nebavěj.

Další věc jsou ty návyky, který se rodiče snažej svým dětem vtlouct do hlavy, protože se to musí - třeba to uklízení. V tomhle taky souhlasím s Aldort a vycházím z vlastní zkušenosti. Jsem bordelář. Až kvůli plazícímu se dítěti jsem začala vytírat, do tý doby jsem neměla důvod a, světe div se, ono se nic hroznýho nestalo. Teď už mi udržování pořádku dává smysl a tak šmíruju mámu, jak to dělá, že má po večeři hned uklizeno a že maj ve skříni vypraný prádlo :-) Prostě v tomhle podle mě pochvala ani trest nepomůže, když to člověk nepotřebuje pro sebe. Možná uklízí v domě rodičů, ale o to víc si pak užívá pěstování plísně ve vlastní kuchyni.

KEIKIN: zkratka kdyz clovek chvali se muze stat, ze clovek/dite se nauci delat neco kvuli tu pochvalu tedy ma vnejsi motivaci. dela do nocniku aby dostal sladkost a ne protoze je mu to prijemne treba. pokracuje to s cimkoli, uklizeni, uceni atd. pochvala jen positivni form trestu :p (;