• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ELA: to video je přesné !
    ELA
    ELA --- ---
    1 odpověď+2
    Opet na Ona idnes...
    Už jedna facka dítěti uškodí, tvrdí zastánci kontaktního rodičovství - iDNES.cz
    http://ona.idnes.cz/kontaktni-rodicovstvi-07m-/deti.aspx?c=A140422_154331_deti_haa
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YMLADRIS: Nic víc jsem od něj zatím nečetla.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    KOTENCE: zkusím to někde dohledat, je to jedna z těch věcí, co se všude píše velmi zvulgarizovaný, ani nám na psychologii nikdo neřekl víc, a přitom ti autoři to často mívají dobře rozpracovaný.
    Ted na mobilu rychle vygoogleny odkaz na překlad příslušné kapitoly z dané knihy, takže otázka, co píše ve zbytku:
    klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/erikson.htm
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    2 odpovědi
    YMLADRIS: Myslim, ze Erikson predevsim identifikoval ty vyvojovy konflikty, ale vychovou se moc nezabyval. Nebo tak mi to aspon utkvelo, takovej zaklad psychologie.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    3 odpovědi
    TORUVIEL: erikson mne zaujal, vlastne ho skoro neznam, jsou z toho nejaky jednoduse destilovatelny how-to zavery na tema toho batoleciho obdobi, mineno jak minimalizovat ten 'stud'? Nebo on to jen identifikoval a kdyz se o tomto nebezpeci vi, tak uz da selsky rozum jak se k tomu postavit.

    Premyslela jsem o tom a kdyz bych mohla -nejak- byt sama sobe znovu matkou, prala bych si naucit se dve veci: 1) nestydet se 2) dokazat sama sebe utesit.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    jsem už přemýšlela, jak to bylo s pochvalama u nás a co jsem si odnesla - máma mě asi v útlém věku chválila a šikulkovala běžně (podle toho, že to dělá Zorce i jiným dětem), ale zároveň si nepamatuju, že by mě někdo nějak extra chválil za dobré známky nebo studijní výsledky, to se bralo tak nějak normálně, stejně asi jako u jiných věcí, co mi paměť sahá, takže žádný zvláštní pochvaly za úklid, pomoc s vařením, to se prostě dělalo, za to nebyl důvod chválit, snad poděkovat. Takže moje verze historie je, že jsem si sama zvolila, že půjdu na sedmiletej gympl a dál, protože jsem sama chtěla, uklízím, protože jsem zvyklá mít čisto a vadí mi, když nemám (a když mají třeba přijet naši, tak zrovna dvakrát neuklízím a klidně operuju s tím, že mi máma vytře a utře prach) ... s tím studiem třeba fakt nemám pocit, že by někdo extra slavil, že studuju, že by se o tom nějak mluvilo (byť jsem byla v širší rodině první a jediná na VŠ), prostě se vědělo, že na to mám, tak to bylo jasný. Obecně mám dojem, že věci dělám kvůli sobě a ne kvůli někomu nebo pro někoho.
    Možná z toho pramení můj pocit, že není důvod být úplně militantní při nechválení.

    (můj bratr to má ale podle všeho hozený dost jinak, takže těžko říct, co ještě hraje roli).

    A asi hraje roli i to, že když řeknu "jsi šikulka", automaticky dodávám, proč, jakože "xy se ti povedlo", "už umíš xy" atp.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KOTENCE: já jsem mu ho hlavně předčasnýma úpornýma snahama i znechutilo, do toho zasáhli i prarodiče, kteří to na něj zkoušeli bez mého vědomí po zlém, tak se pak nenechal ani v klidu přebalit, je to těžké.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: To si někdy říkám, jaká je teda pro to dítě výhoda hlásit se na nočník, když pochvalu nedostane a svlíkání a oblíkání plíny si zatím neušetří. Ale beru to tak, že krmit se taky chce sama, i když by bylo pohodlnější jen otvírat pusu, stejně tak oblíkání. U toho nočníku ovšem ani nejdu příkladem :-)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    Ad bonbon za nočník u nás by si snad na něj Toník ani nesedl, jemu nevadilo, že je podělaný, chození na nočník ho zdržovalo, dlouho na to ani nebyl připravený, tak to bojkoval. Tak jsme ho tím motivovalo, protože on v tom jinak neviděl žádnou přidanou hodnotu.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    STAROJDA: s chladným ignorováním to bude oříšek, ale asi to bude potřeba, já vždycky Toníka objala a řekla mu, že se nemusí bát, že jsem ho jeho maminka a nikdo mu mě nesebere, ale když nic neříkal, tak jsem děti zapojila do hry, ale pak jsem si všimla, že se snaží jít na hřiště, kde nikdo není, tak mu to asi vadí hodně a už se musí vyrovnávat s tím, že se o mě dělí se sestrou, natož s dalšími "příživníky".
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +3
    KEIKIN: Měla jsem takový období, těsně po skončení sš a nástupu na vš, že jsem dost zvažovala, proč dělám to, co dělám. A hledala jsem takovou tu vnitřní motivaci k činnostem, činnorodost. Tu jsem totiž úplně postrádala, do té doby jsem prostě dělala to, co se ode mě chtělo a cítila jsem se polichocena, když jsem za to byla chválena. Ale něco tomu chybělo, vnitřní zápal, nadšení pro činnost. Ideál je vykonávat činnost pro ni samou, ne pro následnou odměnu...radost přináší ten proces, ne naprosto nesouvisející odměna poté. Příklad: běhám protože chci zhubnout/získat kondici/cokoliv...nebo pro to, že mě to baví? Ta volnost, slunce, vzduch, pohyb a příroda kolem a tak všechno...je to neskutečnej rozdíl, zažila jsme oboje...Stává se, že zapomínáme na tu cestu a vidíme jenom cíl. Je to o tom prožívání okamžiku a nesoustředění pozornosti tolik do budoucnosti na ten "bonbon", co bude následovat. Učí to dítě podle mě i tohle. Když to aplikuju třeba na to vyměšování do nočníku, může to dítěti i pomoct si uvědomovat sama sebe, pocit po vyprázdnění, úlevu...jo, asi o zní zrovna na tomhle příkladku legračně, ale jo, proč ne, podle mě je fajn, když se dítě učí pracovat se svým tělem nějak vědomě, cítít, co se v něm kde děje, co mu jeho tělo říká...
    Ale jak už tu bylo řečeno, každej to máme jinak...podle mě je zas super, když je pochvala upřímná a od srdce, a pak je asi jedno, jakou formou je podaná...pro motivaci toho dítěte je asi nejdůležitejší úpřímný zájem toho rodiče, sdílení prožitku. Odstrašující příklad je asi jen komentování bez nějakýho náboje, "šikulka" za každý prd, aby se jako neřeklo. TO je k ničemu. A zase je fajn naučit se tu "šikulku" trochu rozvést, nebýt líní, říct dítěti co se nám teda konkrétně líbí.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    +5
    STAROJDA: Pro mě je naopak hlavní důvod ten celkový vliv šikulek. Je to podobný jako "zaklínání" ze Čtyř dohod. Moje máma je třeba strašně rychlá a stíhá spoustu věcí. O mně celej život říká, že jsem pomalá - a víte co? Jsem pomalá a ještě si u toho pomejšlim, že jsem přece ta pomalá... Ale i pochvaly na mě měly vlastně a spíš negativní vliv. Připomněla mi to tu Markysha s tím chválením jsi chytrá, máš šikovný ruce. Určitě je to pravda :-) Ale já najednou chtěla ukázat, že mám hodnotu, i kdybych nebyla chytrá hlavička s šikovnejma ručičkama. A dělala jsem všechno pro to, abych to popřela. A naopak jsem se snažila dosáhnout na pochvalu i ve věcech, pro který nemám vlohy a kromě toho, že mi nejdou, tak mě ani moc nebavěj.

    Další věc jsou ty návyky, který se rodiče snažej svým dětem vtlouct do hlavy, protože se to musí - třeba to uklízení. V tomhle taky souhlasím s Aldort a vycházím z vlastní zkušenosti. Jsem bordelář. Až kvůli plazícímu se dítěti jsem začala vytírat, do tý doby jsem neměla důvod a, světe div se, ono se nic hroznýho nestalo. Teď už mi udržování pořádku dává smysl a tak šmíruju mámu, jak to dělá, že má po večeři hned uklizeno a že maj ve skříni vypraný prádlo :-) Prostě v tomhle podle mě pochvala ani trest nepomůže, když to člověk nepotřebuje pro sebe. Možná uklízí v domě rodičů, ale o to víc si pak užívá pěstování plísně ve vlastní kuchyni.
    LYDI
    LYDI --- ---
    +1
    KEIKIN: zkratka kdyz clovek chvali se muze stat, ze clovek/dite se nauci delat neco kvuli tu pochvalu tedy ma vnejsi motivaci. dela do nocniku aby dostal sladkost a ne protoze je mu to prijemne treba. pokracuje to s cimkoli, uklizeni, uceni atd. pochvala jen positivni form trestu :p (;
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    2 odpovědi
    Tak počkat chválit nebo nechválit ? :-) Našeho malého (2) učíme, aby čůral a kakal na hrnec. Když se to povede, tak ho pochválíme (šikula), když je to u babičkY tak dostává i sladkost.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    STAROJDA: ok, tohle chápu a shodnem se na tom.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    2 odpovědi
    SEBIEN: škatulky jsou obecně riskantní, protože tím dítěti vnucuješ nějakou masku či neosobní identitu, se kterou se identifikuje. No a hodně osobnostních problému v dospívání a dospělosti pramení z toho, že máme kolem sebe takovouto masku, která ale není skutečně tím co jsme. Různé terapie a osobnostní rozvoje pak směřují k tomu masky rozbourat a najít sám sebe.

    Tohle je ale asi až moc filozofický náhled, který prakticky není moc uchopitelný. Druhým pohledem může být ten fakt, že když na obrázek řekneš "ty seš šikulka", tak se to netýká toho obrázku, ale je to obecné prohlášení, které zavání povrchností a neupřímností. Proto se mi prostě zdá lepší a) pochválit konkrétní detaily a b) mluvit o svých pocitech - to tě totiž donutí zasoustředit se na přítomný okamžik a tím vytvořit tu upřímnou emoci, která je nejcennější.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    1 odpověď
    KOTENCE: taky máme často šikulku, těžko to zastavuju. Občas přemýšlím, jak vlastně Aldort pochvalu chápe a definuje, že když projevím radost nad radostí dítěte (přeci i ten popis nebo komentář má v takovém případě v hlase nějakej příjemnej tón), tak pořád může danou činnost opakovat kvůli tomu příjemnýmu tónu. Jestli jde fakt jen o tu paušalizovanou nicneříkající škatulku "šikulka", tak mi přijde, že občas to škodit nemůže, když člověk vyjadřuje podporu i jinak. Což mám dojem, že prostě většina rodičů neříká jenom "šikulka", a pak to přestávám zas chápat, proč se to tak řeší. (Jinak já jsem proti škatulkám na všech frontách, často lidi okolo upozorňuju, že paušalizujou a generalizujou, skoro nejsem o někom nebo něčem říct kloudnou větu, protože to neustále uvádím a prokládám ujištěním, že mi to tak ted, z toho, co vím, připadá, ale že mě hned napadá plno alternativ, jak to taky může být, takže vlastně nevím nic :-).

    Omlouvám se, nejsem schopná se asi vyjádřit srozumitelně a Aldort jsem nečetla, takže jsem nejspíš mimo...
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: tyjo to je zajímavá zkušenost, dost specifická. Určitě chval jak děláš doteď, mě to přijde, že ty jiné děti mají absťák po upřímné emoci a pochvale. Jsou naučené na ty povrchní pochvaly a když svou telepatií zaregistrují zdroj ryzího chválení, tak na to skočí jako na lep. Tady bych nechal svoje dítě, ať o mně bojuje (klidně ať odstrkuje, když to není vyloženě bolestivý) a hlavně bych jemu věnoval svojí pozornost a ty cizí děti bych spíš chladně ignoroval.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď+1
    Alenka má trochu problém s koordinací ručiček.Hlava by chtěla a ručičky neposlouchají. Už delší dobu se denně snažila navlíknout kroužek na tyčku a včera se jí to povedlo na cvičení, měla jsem radosts ní a zatleskala a zvolala výborně, povedlo se ti to. Načež se ke mně hrnuly ostatní děti a navlíkaly kroužky a chtěly chválit a to se mi stává často, i na hřišti, že si děti chtějí hrát se mnou, ale ne třeba s Tondou. On jednu dobu pak nesnesl, aby kolem mě dítě prošlo, hned: " Jdi pryč, to je moje máma!" Nebo mi v šatně školky pořád nějaké dítě chodí něco vyprávět a Tonda do něj strk " Nic nepovídej, máš svojí mámu. Nevím jednak jestli třeba chválím špatně, ale u mně je to spontánní a jak mm na cizí děti reagovat, neumím být k dtem příkrá.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    INUSHKA: mě se naopak líbil ten příklad s hospodyňkou na začátku. Takhle připodobněné jsem to neviděl a docela to sedí. Ale jinak ano, není to vysvětleno pořádně - ale to je tím, že to je článek v magazínu, tak to tam je vždy.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam