JESTERKA_NA_ZDI: rok od sebe nevím, ten rok a půl, co čeká nás, to už je celkem častý a většinou právě ti, co takhle mají taky sourozence, tak mi hned říkali, že je to super, že oni si to užili a mají hezkej vztah. Vlastně jedna kamarádka je se starším bratrem asi rok od sebe, měli spolu celou dobu, než se ona odstěhovala malej společnej pokojík a pokud si pamatuju, tak ani v tý pubertě neměli s bráchou takový hádky jako já se svým, přičemž my měli pokoj každej svůj, a pak měli vztah moc pěknej. (Shodou okolností, tahle kamarádka má dvě holky rok a čtyři nebo pět měsíců od sebe, říká, že první dva roky byly dost náročný (žijou na jiným kontinentě, než rodiny obou manželů, takže bez pomoci), pak že už to bylo docela ok, akorát teď mají holky nějaký období, že se perou, teď jsou 4 a 3 roky).

ONA_MAKARONA: my máme dvě takhle za sebou a kdybych to brala jen podle sebe, tak já kdybych měla šanci přepsat minulost, tak bych je takhle brzo po sobě nechtěla, protože kombinace únavy z péče o malé miminko (kojení, nedostatek spánku) spolu s obdobím vzdoru toho staršího a ještě k tomu prvorozeného(tzn. nevíš do čeho jdeš a je potřeba hódně trpělivosti, pokud to nechceš řezat na hromadu) mě dost zbořila. A přidalo se spousta zdravotních obtíží.(přeci jen tělo nezvládlo tak zregenerovat, ale to je samozřejmě individ.) Útěchou může být, že já k tomu měla další zhoršující faktory - stěhování, bez hlídacích babiček a celkově sníženou psychickou odolnost, takže to ne každému hrozí. Švagrová má teď dva klučíky taky tak od sebe a řekla bych, že to je celkem vyrovnaná bytost s uspokojivými životními podmínkami a po třech měsících, který malej prořval s břichem skončila ona se žlučníkovým záchvatem ze stresu. Takže podle mě to náročný je, jak na tělo, tak na psychiku. To jen aby sis to nemalovala růžově. Dobrá zpráva je, že se to dá zvládnout a je fakt, že i když se mi děti někdy když jsou unavený hodně řežou a jak jsou oba ještě moc malý, tak ty konflikty těžko zvládaj řešit(starší 3r. už když je v pohodě, tak to dokáže a motivuje a učí to i mladšího 2r., ale večer to holt moc nejde), ale zase na druhou stranu jsou to bezva parťáci, stává se mi, že o nich celý dopoledne nevím protože si prostě vymýšlí zábavu sami. A někdy jsou fakt k sežrání. Jak to bude s jejich vzájemným vztahem dál ale ukáže až čas. Každopádně držím palce a přeji milujícího a pomáhajícího muže a spoustu ochotných babiček či tetiček na výpomoc, která je k nezaplacení.Psychohygieně zdar!

A propos není tu někdo kdo by byl se sourozencem takhle blízko od sebe? Jak to zpětně hodnotíte?

ONA_MAKARONA: Pokud se cítíš dobře, kojit nepřestávej. Já odstavovala kluka v necelém roce a půl, to jsem byla tři měsíce těhotná. A ačkoli jsem kojením hubnula (k mému velkému potěšení), hned po otěhotnění jsem zase začala nabírat váhu. Tělo si poradí.
Taky se říká, že dítěti to mléko v jednu dobu (tuším 5. měsíc) přestane chutnat. Ale určitě jsou i výjimky, jedno místní ID, tuším, kojilo až do porodu. Uvidíš :)

A bylo mi řečeno, že bych měla přestat kojit! Že tělo přichází o minerály a vitamíny, které potřebuje pro výživu plodu. Tohle teď vůbec nevím, jak mám řešit, Lada je celkem dost kojená a plánovala jsem tak do 1 roku minimálně a nechce se mi jí odstavovat..:( Sunar jsem jí zkoušela dávat,ale nechce ho a vůbec z lahvičky moc pít nechce.

Děkuji všem, radost se snad dostaví... taky ještě dělám školu, v květnu mám bakalářské státnice a v září jsem chtěla na magistra, což ted asi nepůjde.. Ale je to tak jak to je a já se s tím statečně poperu, ostatně na to nejsem sama:-)

MARKYSHA: S tím pudem sebezáchovy je to fakt. Všímám si, že starší děti mají často problém udělat to, co batole provede bez problému. I proto je dobrý rozvíjet co nejvíc ty dovednosti, než nastane to období, kdy se bojí...bude mít pak aspoň solidní základnu nějakých pohybových dovedností (bude prostě vědět, že už to umí) a třeba to zmírní následný strach.
ONA_MAKARONA: Gratuluju a přeju pohodové těhotenství. A věř, že na druhé koleji nebude, naopak, naučí se být více tolerantní, pomáhající a tak :-) Ale chápu ten šok, taky jsem si zažila svůj malý šok, jsem ráda, že nepřišel zatím další šok, musím nejdřív dokončit školu :-D

SEBIEN: No schody sjela po břiše, přišel muž a než zavřel dveře, tak mu prošla za zády a než si toho všimnul, tak řev. Zase do toho šla po hlavě.

ONA_MAKARONA: taky gratuluju, souhlasím s LAURA, i když je to šok, snad si to nakonec užijete!
Já mám teorii, že na druhý koleji se spíš může cítit dítě, který je starší o dva tři čtyři roky a už je na nějakej standard zvyklý a najednou se musí dělit. Je to moje racionalizace, kterou jsem teda prohlašovala ještě než jsem taky otěhotněla a zatím se toho držím, zeptejte se mě za půl roku nebo za rok :)

ONA_MAKARONA: Gratuluju, zase budou skoro jako dvojčata.

MARKYSHA: taky jsme jí to ukazovali a otáčeli ji, ale trvalo docela dlouho, než to pobrala, a musela si k tomu dojít hodně sama. Ona je právě někdy opatrná a jindy moc hrr - tu si nahoře na schodech počká, dívá se na ně z dálky a když dojdu, tak se mi hrne do náruče a podruhý ji chytám na poslední chvíli, protože má dojem, že může ze schodů sama a bez držení - obojí v době, kdy umí s držením se zábradlí jít dolů i sama. Takže balancuju mezi ostražitostí a volností. Ale soudě reakcí ostatních mám blíž asi k tý volnosti (kolikrát mám chuť jít po návratu z venku rovnou na záchod a ji schválně nechat na chodbě u schodů, když nechce ještě do bytu, a zastaví mě spíš to, že by mohl jít někdo ze sousedů a vidět mě :-))

ONA_MAKARONA: gratuluju :) mám kamarádku, co má děti 11 měsíců od sebe a taky to zvládla ,) tak či tak je to rozhodně lepší, než když se člověk snaží o dítě a nejde to.. určitě bych dala přednost takovýmuhle překvápku. Hodně štěstí!

ONA_MAKARONA: ty jo, gratuluju!
Asi to bude trochu zahul, ale zase pro ne bude super bejt takhle blizko a ty si zase brzy odbudes tu otravu s tehotenstvim. Ja bych se radovala :-)

A jinak nase dite si zrovna vceta urazilo kus zubu pri padu pres operadlo pohovky. Pritom pozadu slejza uz aspon dva mesice. Tohle proste za kazdou cenu chtela zkusit po hlave. A ani se nepoucila a skocila by znova...

SEBIEN: Já ji začala otáčet, protože Ája v tomhle ohledu nepřemýšlí, Ája skáče šipku. Teď už jí jenom řeknu "po nožičkách a ona to udělá. Ona je totiž hrozně odvážná, postavíš ji na zem v cizím prostředí, kde je plno lidí a ona nabere dráhu. Úplně jiná než Tonda, ten byl vždy opatrný a u všeho musím být.

MARKYSHA: to někdy řeším dilema, když Zorka zdolá nějakou metu, někam vyleze a pak neví, jak dolů - když jsem na dosah, tak mi skáče do náruče, když jsem daleko, vypadá, že to vezme po hlavě, tak stojím tak nějak mezi, párkrát se sesápe po mně, a pak začne řešit, jak to udělat sama, teda s tím, že ji tam prostě občas nechám napospas, at si poradí a ona samozřejmě časem poradí

TORUVIEL: jj, souhlas.
Moje dítě je ještě malý, tak ještě nemám zkušenosti, ale teď teda si u ní skoro neumím představit, že jí v něčem bráním, když něco chce, někam vlézt, slézt, krmit se, whatever, tak je v tom dost urputná :-).