• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    LUCYA
    LUCYA --- ---
    1 odpověď+2
    INUSHKA: ja te chapu, na druhou stranu, byt ja tchyne, tak si taky budu chtit delat veci po svym, zvlast kdyz venuji diteti svoji energii a cas. Samozrejme, domluvena pravidla bych akceptovala (treba zakaz sladkeho nebo podobne), na druhou stranu, aby se nekdo podivoval nad tim, jakym zpusobem si cteme v knizce, to by mi vazne mohlo. Pro tebe a dceru zaroven takova pripravka na skolku a skolu, tam budou pravidla zas uplne jina.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: Neudělala bych to jinak. A toho špeka bych si někdy dala k zbláznění ráda. Když člověk jede s kočárkem takhle kolem nějaký miloučký lavičky u vody, hned by si poseděl:)
    Asi bychom o našich maňana mužích mohly napsat knihu. Dneska na mě upřímně valil oči, když jsem mu řekla, že by někdy mohl vstát dřív než v jedenáct dopoledne:)
    Snažím se aplikovat to, že slovně nereaguju hned, fakt se nadechnu a vydechnu. Bohužel mám tendence jednat dost impulzivně a takový třískání dveří je moje oblíbená kratochvíle. Někdy je dobrý se jít projít ven, to mi pomáhá hodně.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: je to normální, já si myslím, že vztek je přirozená emoce (pokud to samozřejmě nezachází do agrese, ale pokud ho nasměřuješ cíleně někam, kde nikomu neublížíš, je to v pořádku), naopak je nepřirozený ho potlačovat (tady se přece bavíme, že u dětí mám uznávat pociti, proč je u sebe popírat?). Naopak, pokud budete na sobě pracovat a postupně se vám podaří to ovládnout, prokážete dětem velkou službu, protože oni uvidí na příkladu, jak to udělat a děti vzteky hodně trápí, to přece víme. Toník dokonce má jednu hračku, se kterou smí házet a kopat do ní, když má vztek, místo toho, aby mlátil do nás, do Alenky nebo ničil jiné hračky. Prostě takový boxovací pytel.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    3 odpovědi
    WRNQ: jj, to je mi jasný, navíc s mimčem a začínat tady vlastně od nuly. já tam byla spokojená, ale prostě když jsem otěhotněla, najednou jsem chtěla sem a věděla sem, že to bude těžký...no a když se vrátím k tomu původnímu, tak za uplnynulý cca 3 měsíce jsme měli x docela vyhrocenejch hádek (neřešíme blbosti, jde o důležitý věci typu kde a jak budem žít, popř. výčitky typu měli jsme/neměli jsme, jeho práce atd.) a blbě to dáváme a tak mám trochu starost o dopad na dítě...vycházi to asi 1 hustější hádka za tejden až za 2, to už mi přijde docela dost.

    před asi 3 dny jsem udělala následující: po x-tém telefonátu, kde jsme řešili docela akutní věc ohledně jeho papírů (kvůli který jsem do noci asi 3 předchozí dny připravovala cosi), kdy mi volal přiopitej - potkal kamaráda Bolivijce, šli na pivo a úřady že prej "mañana", mě chytl amok a zrovna jsem dokojila dítě, takže, abych nezačala před zrovna probuzeným synem řvát do telefonu, jsem položila hovor, synovi dala do ruky krtka a beze slova jsem odešla do vedlejšího (Miguelova - přítelova) pokoje, kde jsem hodila s menším, do té doby neodzdobeným plastovým vánočním stromkem, pošlapala ho (úleva při praskání ozdob byla nepopsatelná) a následně ještě s chutí roztrhala jeho triko. (Miguel, když dorazil domů a viděl to, byl v klidu). pak jsem se o poznání klidnější vrátila k dítěti.

    tak jen prosím o zpětnou vazbu - jsem ještě normální, anebo jsem se už zbláznila? :)
    jak lze vybít vztek, aniž by člověk řval a ničil věci? to, co jsem udělala s těma věcma, dítě fakt učit nechci...

    přemýšlím, že začnu cvičit jógu nebo tak něco, abych se naučila povznést a žít s Miguelem v míru
    zcela jistě by mi pomohlo si občas zakouřit jointa, ale vzhledem k tomu, že plně kojím, zatím asi ne.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: Tak to mlj bejvalej muž taky neuměl šeptat a to byl Čech:)) Personifikovanej hrom a průvan:) Jinak co mě tak napadá - zkus se někdy vžít do jeho situace - to, že je tisíce kilometrů od místa, na který byl celej život zvyklej, musí být ohromnej stres.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    2 odpovědi
    BILAKOBRA: taky si myslim, ze to pro dite muze byt plus, kdyz se rodice hadaji "dobre" a ano, chci (chceme) na sobe pracovat (proto to tady resim), bohuzel pak bez emoci se o tom moc bavit nejde, u partnera najedou emoce pri slovu "hadka"

    WRNQ: ano, Lationoamerican, a proste uf, on (dle vnimani Cechu) krici, i kdyz se snazi septat :D je to zajimavej pristup - vsechno vyreseny pred spanim, protoze tak bychom se snad mohli vyhnout tomu, aby se to přeneslo do druhyho dne -
    MARKYSHA: - my to bohuzel casto prenasime do dalsich dnu...
    bez toho rvani je to prave problem...tak se snazim minimalizovat dopady tech hadek a i ty decibely...neb zase si rikam, ze pro ne jsou ty decibely tak nejak kulturne typicky, takze bych se snad nemela naseho syna tak krecovite snazit ho pred nimi chranit tim...

    pravda je, ze my to mame ted dost vyhroceny, protoze jsme oba pretazeny z reseni jeho evropskejch papiru, potazmo prace (respektive ja jsem pretazena a prenasim to na ostatni), neumi zatim moc cesky a tak nejak celkove se tady v tom uci chodit. takze si to snad casem trochu sedne, zaciname tu ted 10.mesic
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: nevím, naši se doslova rvali a manželovy rodiče se pro změnu nehádají vůbec a při rozkolech mají dlouhodobou tichou domácnost - neděláme ani jedno. Manžel řve a když dořve, tak já utrousím nějakou poznámku, tak řve znova, pak se uklidníme, vyjasníme si to, omluvíme se, dojdeme k nějakýmu kompromisu, usmíříme. Nikdy se nám nepřenese nějaká hádka do druhýho dne nebo třeba do odpoledne a tichou domácnost nepraktiujeme nikdy. Největší průšvihy spíš vznikají z toho, když se nepohádáme, držíme to v sobě a pak to po čase pukne jak nějaký beďar a ten druhý kouká jak tele na nový vrata - z toho vždycky byly největší krize. Takže u nás je lepší to řešit hned, ale snažíme se bez toho řvaní (pro muže je to hodně těžký) a bez osobních jedovatých invektiv (moje parketa, tam se mi prý daří líp).
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: Ty jsi psala, že tvůj muž je Latinoameričan?Můj muž je Srb, takže taky temperamentu.
    My máme malej byt, takže všichni žijeme všechno spolu. Když se "hádáme", tak se snažíme aspoň na sebe nekřičet, nezvyšovat hlas a nebejt na sebe hnusný a hlavně se k něčemu dobrat, protože pro mě je nejhorší nevyřešenej problém. Všechno má být vyřešený před spaním. Synovi to taky vysvětluju, až je ještě malej...
    Mám někdy úplně stejný reakce jako můj táta, ale snažím si to uvědomovat a pracovat na tom.
    BILAKOBRA
    BILAKOBRA --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: už jsme se s manželem jednou chytli před malým - jsou mu zatím 3 měsíce...
    i když bych tedy radši se před ním nehádala a všechno řešila v pohodě, tak se holt asi občas stane, ale moje idea je, že pak se mu to všechno vysvětlí s tím, že maminka a tatínek se mají pořád rádi a že může být v pohodě
    naši se moc nehádali a když, tak ne před námi, případně když táta vyjímečně bouchnul, tak pak se evidentně usmířili, ale zase ne před námi, nic nám nevysvětlovali, tak to jsem pak pociťovala jako dospělá jako poněkud hendikep, resp. vůbec velice negativně jsem vnímala hádku a dalo mi práci naučit se usmiřování, takže tam si myslím, že když to to dítě uvidí, tak je to pro něj naopak plus, že se to naučí, ale samozřejmě je dobré na sobě pracovat, aby to člověk právě zvládal, to pak situaci s partnerem ještě případně probíráme po hádce (třeba druhý den, když už emoce opadnou)
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    1 odpověď
    nenapadlo Vas nekdy, ze chovani pri hadce taky souvisi s modelem od rodicu? parkrat jsem se pristihla, ze se vlastne neovladam uplne stejne, jako to delavala moje mama.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    jenom podotykam, ze me okoli vnima jako flegmatika :D
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    MARKYSHA: ja taky potom diteti rikam, co se stalo a proc... mame ale docela problem se pred nim pak usmirit a nechavat to na dobu, kdy u toho nebude, nam taky nejde - partner to nedava kvuli svemu temperamentu a ja tak nejak z pudu nebezachovy, protoze jak to chvili dusim a cekam (pritom pasivne poslouchám jeho vylevy), prijde na radu ta jiz zminena psychosomatika.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    1 odpověď
    WRNQ: :) on ve mne vzbuzuje VELMI silne emoce. rikam si, ze je je to tak lepsi, nez kdy by ve mne nevzbuzoval emoce zadne... uz ani nejsem schopna rozlisit, zda neco prameni z kulturnich rozdilu ci nikoli, ale ve finale je to jedno. moc rada bych to resila kvuli diteti, ale nejak nevim, jak na to..
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: no rádi bychom to řešili správně bez účasti dětí, ale taky nám to moc nejde, ale zase se před nimi i usmíříme a Tondovi to vysvětlujeme.
    WRNQ
    WRNQ --- ---
    1 odpověď
    NEMESISS: Aktuálně řěším něco velmi podobného. Taky se v některých svých reakcích nepoznávám..taky mám cizince....:)
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    3 odpovědi
    Jak zvládáte výměnu názorů s partnerem? Prostě oba se ovládnete, počkáte, až bude dítě spát atp., anebo to máte zmáknutý, děláto to v momentě, kdy na to přijde (klidně před dítětem), konstruktivně, pak se usmíříte, tedy tak, aby to dítě nezasáhlo...?
    Aktuálně to docela řeším, mám trochu problém se sebeovládáním (dřív jsem se takhle nikdy nechovala), asi to souvisí i s laktačními hormony, s kulturními a temperamentovými aspekty života s cizincem...Nechci v sobě ty emoce dusit, protože jsem přesvědčená, že mi to způsobuje psychosomatické problémy, ale taky bych velmi nerada znepohodlňovala syna, je mu půl roku a samozřejmě (ne)pohodu dost nasává... Kurz sebeovládání snad...?? :)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    S tímhle otravují u nás matky na sídlišti, přivolají děti, ty předvedou, co mají nadrilovaný jak cvičený opičky a pak jim řeknou "tak a už neotravuj a běž si hrát". Já teda děti nikdy moc nedrilovala, spíš říkanky umí ze cvičení, písničky ode mě Tonda vyžaduje, když se mu nějaká líbí, tak jí musím zpívat několikrát za sebou a on se jí sám učí. Třeba knížky mi Alenka nosí a ukazuje a já říkám, co tam je, max. řeknu navíc to je kočka ta mňouká mňau a má tam kocoura a jejim dětičkám se říká koťata a když je u toho Tonda, tak chce abych o nich vymyslela pohádku. Nezkouším je, děti jsou houbičky, později to použijou.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď
    WRNQ: A ještě, poslouchat to bylo, jako vrátit se do školních let, když se člověk nazpaměť šrotil slovíčka. Pes - der Hund, pes - der Hund... a furt dokola. Babička ukazovala na jednotlivé prvky na obrázku a buď se na ně ptala nebo je přesně tímhle kolovrátkovým způsobem pojmenovávala, nejspíš v dobré víře, že se tak dítě naučí nové slovo - židle, zástěra, bota... Ale už neřekla, že na židli se sedí, do zástěry se utírají ruce při práci a bota selce spadla z nohy, protože s ní sedlák tancoval pěkně divoký taneček. Prostě izolovaná slova, detaily bez souvislosti.
    Já tady rozhodně nechci svojí tchýni nasazovat psí hlavu, aby to nevyznělo špatně. Je to suprová ženská, Malvínu má strašně ráda, snesla by jí modré z nebe a všechno co dělá, dělá proto, že věří, že je to tak pro Malvínu dobré. Proto jí v tom taky nebráním a nesnažím se ji nějak usměrňovat podle svých představ, když to nejde přes čáru (třeba to krmení jsem teda zarazila, Malvína se dávno umí najíst sama). Ale prostě vždycky, když takovéhle věci vidím, tak si mnohem jasněji a ostřeji uvědomuju, co a jak chci ve výchově já a proč.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    INUSHKA: Chápu Tě. Osobně taky vnímám pravidelné a časté hlídání těmito typy jako rizikové.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    +8
    WRNQ: Nejde o ptaní jako takové, jde o ten způsob. Jako u zkoušky. Kde je xy? a od dítěte se čeká, že prostě ukáže. Tazatele nezajímá, co na obrázku vidí dítě, jak ho interpretuje, zajímá ho, jestli umí odpovědět SPRÁVNĚ, tj. podle představ tazatele. A když neodpoví "správně", je opraveno.
    Ilustrační příklad, taky z odpoledne s tchýní - leporelo s Ladovými obrázky, na jednom byly jakési děti na sáňkách a v pozadí dvě chalupy. A od tchýně sled otázek, jak jsem psala níž - kde je domeček, druhý domeček, kde má okýnko... Dcera správně ukázala oba domečky i jedno okýnko, jenže ten druhý domeček neměl normální okýnko, ale jenom tři takové malé černé obdélníčky těsně pod střechou (já bych je asi taky ani za okna nepovažovala, spíš nějaké větrací průduchy na půdě). Takže dcera na otázku, kde je další okýnko, zavrtěla hlavou "ne ne", jako že další už tam není. A tchýně hned "ale je, podívej se, najdi okýnko", dcera totál zmatená a tchýně to zakončila s prstem na těch třech malých obdélníčkách: "tady, tohle jsou okýnka, je ti to jasný?". CO bylo v tu chvíli dceři jasné? Co se naučila? Že když se babička zeptá na okýnko, chce aby ukázala sem. Správně odpovědět na otázku. Nic víc.
    Já když si s ní prohlížím knížky, většinou spíš vyprávím, co na obrázku vidím a snažím se to dávat do souvislostí, navazovat na reálný život a naopak spíš reagovat na to, co zajímá dceru, než ji zkoušet. Čili nechat ji, aby ukázala, co ji na obrázku zaujalo, a pak to komentovat, vést dialog (v rámci možností s dítětem, jehož aktivní slovní zásoba čítá asi 30 slov) - podívej, jsou tam děti na sáňkách, jedou z kopečka a smějí se. Holčička má na hlavě šátek a kluk čepici, aby jim nebyla zima, což dcera doprovodí tím, že ty věci ukáže nebo třeba ukáže ke dvěřím do předsíně se slovy "já, tam" (přeloženo - já mám taky čepici, v předsíni), a pak ji třeba na obrázku zaujme pes, který sedí vedle sáněk, a ukáže na něj, tak já pokračuju - pejsek se na děti dívá, možná by se taky chtěl svézt... a tak dál. Prostě aby dítě mělo šanci do toho taky něco aktivně vnést, ne jenom jako cvičená opička předvádět pasivní znalost.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam