MARKYSHA: mně to taky přijde úchylný. Já byla vždycky spíš na klučičí zábavu a stříhali mě z pohodlnosti nakrátko, takže jsem i jako kluk vypadala. Ale rozhodně jsem to nevnímala, že jsem kluk. Takz mi to připadá jako tlačení do gendrové role, napřed tak a potom tak. Přitom je to prostě jenom děcko.

KOTENCE: Jasně, genderové stereotypy jsou všude, člověk se tomu těžko vyhne, ale tady mi to prostě připadá extrémní. Tři holčičky, všechny od hlavy k patě v růžové a ve stejných šatičkách. A i na té fotce, kde Mia-Jacob už má ten svůj oblíbený modrý svetr, mají ten stejný svetr i obě sestry. A i ke klučičímu oblečení musela (tehdy ještě) Mia dostat aspoň růžovou kravatu. Proč, probůh? Protože svetr má rádo jedno dítě, tak ho musí nacpat všem třem? Protože holčičky mají mít na sobě vždy aspoň kousek růžové? Jakoby ty děti vůbec nebrala jako individuality, prostě jsou to všechno nějaké standardizované holčičky. Teprve když se Mia stala Jacobem, bylo jí dovoleno vystoupit z davu a mít vlastní osobnost.
Nechci tvrdit, že je to příčina. Ale trochu mi v tom článku chybí reflexe tohohle přístupu a nějaká změna. Ta paní celou dobu nejvíc řeší, že místo "svojí holčičky" má kluka.

INUSHKA: Genderove stereotypy jsou vsude. Vzdyt tady se bezne davaj pulrocnim holcickam nausnice.
Ja myslim, ze ten posun je v tom, jak to vnima to dite. To popsala celkem vymluvne a i na tech fotkach vypada kluk veselejc. (coz muze bejt samozrejme zdani.)

MARKYSHA: Vnímám to podobně jako ty. Genderové stereotypy jsou v tom všude, od oblečení přes vánoční dárky až po popis dětské zábavy na té párty na konci školy. Netroufám si ani spekulovat o tom, jak moc se tenhle přístup matky mohl podepsat na touze té holčičky být klukem, ani o tom, jak moc to v tomhle věku může být definitivní. Ale přijde mi, že se vlastně nikam neposunuli, jenom vyměnili jedny stereotypy za druhé. Nějak bych čekala, že si ta matka spíš uvědomí, že každé dítě je originál a pohlaví je jeden jeden znak, nikoliv determinant, ale to v té zpovědi bohužel nevidím.

Jinak já taky Malvínu oblékám do sukýnek, zatím jí to nevadí, občas si sukni dokonce sama vyžádá. Růžové se v jejím šatníku taky vyskytuje dost, protože modrou já nerada a jiné barvy jsou holt nedostatkové zboží. No a? Růžová sukně jí přece nijak nebrání hrát si s vláčkama ani poprat se s o dva roky starším kamarádem.

Ale v souvislosti s tímto tématem by mě zajímalo, jak vlastně dvou- nebo tříleté děti vnímají koncept pohlaví. Počle čeho ho identifikují? Malvína už poměrně dlouho celkem bezpečně rozlišuje, kdo je "máma" a kdo "táta" - na obrázcích, figurkách třeba v legu i u živých lidí. Popravdě řečeno vůbec nevím, podle čeho to vlastně poznává.

KOTENCE: Jak říkám, nekritizuju, že ho nechali být klukem, spíš celkově výběr oblečení, jak hned oslovuje princezno, ta celková segregace na holky a kluky, jak z těch dětí dělala div ne trojčata. Absolutní ignorace osobnosti, čistě genderové rozdělování, mě by to sralo, že bych se snad prohlásila za kluka taky, copak každá holka je princezna a každej kiuk rošťák. Celkově na mě působí jako afektovaná hysterka.

MARKYSHA: máš pravdu, že divokost a zákeřnost nesouvisející věci, použila jsem blbě hodně povšechnej výraz, víc v reakci na Keikina, jak vybít tu energii u kluků

SEBIEN: Jo, to mě taky právě rozhodilo, jak to omlouvala tím, že je to přece kluk...tak jakože tohle může...a on to slyšel...spíš se mě to ale dotklo v tom smyslu, že jsem si uvědomila, že kamarádka tím omlouvá svého bývalého partnera a i otce vlastně, který opustil její rodinu, když byla malá. Nechci ji tu rozebírat, ale někdy je zajímavý si uvědomit tyhle souvislosti, aspoň mě to pomáhá necítit zlost, ale spíš soucit s lidmi...
KEIKIN: Bára taky házela dětem písek na hřišti do očí, dělala různý věci, prostě to zkoušela. Nechci říkat, že jsem skvělej rodič a zvládla jsem ji to naučit nedělat,...to těžko... ale přijde mi, že taková představa, že je to přece kluk, tak je divočejší, to jakoby trochu schvaluje, a dítě to pozná, že tohle chování se od něj tak nějak očekává. Na druhou stranu nepopírám určité rozdíly mezi pohlavími, ale prostě...nezjednodušovala bych to, řešila bych konkrétní situaci a nedávala nálepky, to dítě to slyší a vytváří si představu o sobě (teď nemluvím o tvých dětech...spíš o tý svý situaci a tom klukovi, kterej to od mámy slyšel). Neber to osobně, jen se tak zamýšlím. Jistě je dobrý dítěti poskytnout dostatečné fyzické vyžití, aby mělo kde směřovat svý energie, to máš pravdu, komunita, to je taky fakt...je to prostě důsledek tý naší dnešní izolovanosti rodin.

TORUVIEL: ajo, mne vubec nedoslo ze se ptas/ze to resis jako by za sebe. Ja to beru ze to je jasny, obranit Baru. Ale co dal, jak tomu klukovi pomoct se chovat rozumneji aniz bys na jeho agresi pouzila pro zmenu svou agresi...

pokud kamoska ma dite co ublizuje detem, ona to neumi vyresit a jeste ma postoj "ja mam vic zkusenosti s detma nez ty", tak to je na mne jak rudej hadr :-). Ale mne uz to vlastne ani neprekvapuje, stale znovu se setkavam s fakt odlisnymi styly rodicovstvi. Takze ja jsem psala, nekerovala bych do ni, ochranila svoje decko a podle okolnosti se snazila pomoct klukovi.

ad nesebevedomi - ja jsem taky nesebevedoma, ale ohledne toho rodicovstvi si fakt myslim ze jaksi maslo na hlave ma nekdo jinej, takze tam mi nedela zadny problem si razit svou pravdu

KEIKIN: budu rejpat - fakt nikdo neznáte divočejší holčičku?
mám vzorek zatím dost malej, moje holka je poměrně živá (ale ještě dost malá), ale co se potkáváme s jinejma rodičema a dětma starejma cca rok až šest let tak si nevybavuju kluka, kterýho by bylo třeba extra krotit, zato kamarádčina cca roční holčička, klidná, hodná, tichá, kouše jiný děti do hlavy. Což samozřejmě o ničem nesvědčí, jen nemám ráda generalizování, třeba zrovna to genderový...

Tohle téma imho řeší skoro každý kdo má kluka. Každý den přemýšlím jak tu dětskou agresivitu přesměrovat na jiný podnět než je sestřička nebo kamarád.

Známí naučili hrát malého hry na PC, no výsledkem byla závislost. Sice nezlobil a hrál u PC, ale pak ho nešlo dostat od PC až pak ho odstavili a měl normálně týden absŤák.

Já vnímám tu agresivitu (divokost) malého jako kombinaci zvědavosti, touhy po pozornosti a také přirozenou touhou po hře. Vysvětlování ani fyzický trest (v případě ataku) nepomáhá.
Co pomůže je unavit děcko fyzickou aktivitou tak, že už pak nemá sílu něco vyvolávat. Ovšem to nejde praktikovat pořád. Další rady přivítám.

Jinak jsem pozoroval, že většinou ublíží mladšímu. Když si hraje se starším, tak si to zpravidla nedovolí.
V normální komunitě by se to srovnalo, našel by si sobě rovného a s tím se hrál/soupeřil a jeho potřeba by byla naplněna. Vím, že je to jen období, které přejde, nicméně mi není příjemné, když např. háže písek do tváře dětem na hřišti.