TIMA: tak třeba ráno se na něj normálně obrátím a řeknu mu, eri, podívej kolik je hodin? samozřejmě neumí hodiny (i když teda dnes se mi zdálo, že fakt poznal, že už je pár minut po osmé a měla ho přijít vyzvednout kamarádka), ale na něj vždycky fungovalo se na něj prostě obrátit jako na dospělého, velkého.

nevím jak to, ale rána u nás probíhají celkem v klidu a je fakt, že snídani třeba tak neprožívám, protože mají ve školce za dvě hodiny svačinu, pak dvouchodový oběd. nicméně když jsme najeli na snídani čokoládové kuličky a mlíko, není problém. jsme si vědomi toho, že je to jídlo úplnej nesmysl, ale za to ráno víc v klidu nám to stojí

SINSEMILLA: jo takhle, tak to vůbec. Odměňuju za činnosti nepříjemné, leč nutné, které z hlediska Tondy nepřináší užitek - plenky, chození místo nočníku na záchod, kapky do nosu apod., že si nechal vzít krev apod. Zvláštní sorta logopedie, je to u nás dlouhá cesta, pokroky jsou pro takhle malé dítě neznatelné, je to pořád dokola a časté, tam ho odměňuju. Odměňuju ho za suchou plínku v noci, že sám aktivně chodí na záchod - samozřejmě tam by se to dalo řešit, nechodíš, budeš počůraný, ale já s tím mám problém. Mám na to nepříjemné vzpomínky, dlouho jsem se počůrávala v noci a to probuzení, ten stud, že musím říct rodičům, že mám mokrou postel apod.

MARKYSHA: no mě model odměn vadí asi stejně jako tresty - model jé, to jsi pěkně nakreslil, šup bonbón mi prostě nesedí, protože to pak implikuje "budu se příště snažit jen proto, že dostanu bonbón". třeba s tím kreslením to dělám tak, že mu řeknu, co se mi na tom líbí a že je to třeba tak pěkný, že bychom to mohli dát do rámečku do pokoje, kdyby chtěl.

Tohle od včera sdílí celý internet
Tolerantní výchova ničí dětem hodnoty. Jsou nezvladatelné, zlé a ničeho si neváží | Radioporadna
http://www.rozhlas.cz/...chova-nici-detem-hodnoty-jsou-nezvladatelne-zle-a-niceho-si-nevazi--1464809
Nemám na to zatím pořádný názor, ale podle mě si pletou tolerantní a volnou výchovu. Jen mě napadlo, pokud nechám dítěti volný průchod pro jeho emoce, bude se jednou umět ovládat?
Stejně tak teď řeším (už mimo kontext jakéhokoli článku), že bych chtěla, aby z mého syna vyrostl člověk spokojený sám se sebou nezávislý na pozornost ostatních, ale ty děcka (to moje určitě) prostě pozornost milujou. Když jím ji budu dávat málo, budou po ní toužit stále, když jim ji budu dávat co nejvíc, zvyknou si na to a zase jí budou vyžadovat...
Pořád ještě mám myslím k tolerantní výchově dost blízko, ale teď se snažím, aby syn (20 měsíců) začal rozlišovat, kdy je něco legrace a kdy to myslím vážně (i když v vypjatých situacích se mu to daří, holt asi na dítě běžící do silnice křičím dost přesvědčivě:))

KEIKIN: dost o tom přemýšlím, takže bych neřekla, že si tresty neuvědomuji, a jak říkám, snažím se erikovi předat princip příčiny a následku, aby věděl, jak jeho jednání působí na mě, co to se mnou dělám, co to pro mě znamená (třeba víc praní, víc práce, větší únavu, tzn, horší náladu atp.)

SINSEMILLA: a mně zase na odměnách nepřijde nic až tak škodlivého, my na tom dost fungujeme, to opět vnímám jako simulátor skutečného života nebo jako motivaci v případech, kdy výsledek činnosti má větší užitnou hodnotu pro nás a ne pro dítě. Př. plenky třeba. Pak je přirozená "odměna", třeba Tonda mi pomůže uklidit s bordelem, co neudělal on, ale Alenka, protože tím dřív půjdeme ven např.

SINSEMILLA: Mně se tresty taky nelíbí, měly by se vědomě používat spíše méně častěji, ale bez nich to imho nejde. Já ale po zkušenostech věřím tomu, že i ty (vy) děti také trestáte, jen si neuvědomujete. Nejsme ideální lidé, máme své chyby. Jen je důležité si to přiznat s nažit se poučit z nich a nedělat je dál.

KOTENCE: já tresty chápu jako by uměle vytvořený běžný život, takový trénink, protože nikdo dětem nedáváme pocítit skutečné důsledky svých činů (kromě těch obligátních kamen apod.), popř. pravda, se nám do toho nechce nebo je to obtížné. Viz případ rozstříhaného stanu s tunelem, který mají s Alenkou dohromady a ona ho má ráda. Skutečný správný důsledek jeho činu by byl koupit stan s tunelem znovu (nekoupit chudák Alenka), ale zakazovat mu ho používat a dovolit jenom Alence, jednak náročné na hlídání, jednak by to mohlo provokovat vztek vůči Alence, tak mu radši dám trest, že ten den bude bez pohádky. T
YMLADRIS: rozdíl je v tom, že Tonda už je ve věku - a často to dělám - že v případě kašle a sirupu nemá na vybranou, peníze se utratily za sirup na plavání a nemá vybrabou, v případě chůvy a plavání mu můžu říct, hele Toníku tak já dnes zavolám Markétku, půjdete ven, ale v sobotu už nepůjdeme plavat, protože na to nebudou peníze, on si vybere. V každém případě se pravděpodobně bude v sobotu vztekat, ale v případě sirupu se učí, že život někdy není fér a v případě chůvy, že sice má na výběr, ale pak musí počítat s důsledky volby. Co se týče sobotního vzteku - když bude ubrečený, vzteklý, bude kopat do polštáře, tak to beru - ale když si vztek vyleje na Alence, do mě píchá mečem a rozstříhá sedací polštář, tak to teda tolerovat nebudu a dám mu pocitít.

KOTENCE: Tak třeba mně trestá manželka negativními emocemi. Ty sis neuklidil to a to a já to musím dělat za tebe apod. Většinou trest přichází za něco co jsem neudělal :-))..Holt nejsem ideální člověk, takže sklízím plody špatných rozhodnutí :-(.

TIMA: tak nějak to vnímám, protože mi to takto bylo vysvětleno. Že dítě potřebuje znát hranice a pokud se to neodchytí včas, tak je problém. A když dítě ty hranice překračuje, jak mu jinak dát najevo, že to a to nesmí dělat ? Trest je tedy v tomto případě výchovný prostředek, jak dítě naučit základní pravidlo (opravdu to základní). Ono to slovo trest zní hrozně, ale nic drsného se za ním neskrývá (většinou jsou to projevy negativních emocí jako křik, vyhrožování, zamračení se). Jen je imho nutné, aby děcko přesně vědělo za jaký konkrétní čin je trestáno a aby nedošlo ke ztrátě sympatie, lásky, důvěry k němu.
YMLADRIS: Děti, které jsou ještě malé trest nechápou není třeba trestat, ale třeba ta naše Ela to je dílo. Je třeba problém, aby si oblekla bundu, když je zima.

Možná jsem to předtím dostatečně nevysvětlil s tím trestem sladkostí. Dítě si samo bez zeptání někde najde čokoládu a celou jí s ní. Pak chce jíst další sladké jídlo a ty jí to nedovolíš. Je to vlastně trest za to, že už jednu sladkost spořádala.

A jsem zase u toho jak už jsem to tu kdysi psal, jak naše současná společnost negativně determinuje naše životy. Indiáni v pralese trestat nemusí, naše společnost svázaná pravidly a regulativy ano (viz např. vězení).

LYDI: Mně to taky nepřišlo objevné v tom smyslu co píšeš (jistě, snažím se o výchovu založenou na respektu k dítěti), ale spíš v tom o tom mozku. Všude se člověk učí akorát mozek z biologického hlediska nebo pak zvlášť psychologii, ale takhle propojené jsem to ještě nikde neviděla/nečetla, a je to dobře to takhle spojit, protože to prostě dává větší smysl a přesvědčí to třeba i lidi, kteří nad nějakou psychikou jinak mávnou rukou.

MARKYSHA: rozumim asi. v zasade se ptam zda kdyz neplanovane musis koupit drahy sirup proti kasli, tak pak tonda nejde na plavani. pokud jo, pak ok, jasne. pokud ne - sirup kupujes z rezerv - plavani nerusis, tak prave poukazuju na tu emocni zatez. jako by, jednou jsi to nevydrzel bez hlidacky, ted to musis vydrzet bez plavani, bud a nebo. jako by tyto potreby (jit ven...) decko melo a mohlo ovladat (zatimco kasel ne). ("nektere veci musi respektovat"). sama totiz jsem dospela a volna a pritom od urcite urivne stresu jsem fakt hroizne neprijemna, nemuzu si pomoct. takze furt lobuju ze dite delajici naschvaly = vola o pomoc o naplneni potreb (ktery samozrejme nedokaze treba poradne uchopit). no nic, asi jasny

MARKYSHA: ja v tom vidim rozdil. Kdyz se s nekym prestanu kamaradit, protoze na me je hnusnej, tak to nedelam proto, abych ho potrestala, ale abych sebe ochranila pred hnusnym chovanim. Trest je proti tomu zamerne vytvorena neprijemnost za to, ze nekdo udelal neco, co se mi nelibilo. Je to v podstate odplata.

A nastavit život pro potřeby dítěte...situace u nás při plánování Alenky, byla jsem zdravá, plná energie a životní standard se měl zlepšit. Během těhotenství přišly zdravotní a finanční problémy a co můžu dělat? O tom je život a o tom život bude a i s problémy se musí naučit smířit a vidět jak se dají řešit. To je právě to, kde se s Naomi a potažmo i s Ymladris rozcházíme.