• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    NACITALKA
    NACITALKA --- ---
    Mno, přijely děti z dopoledního koledování a máme doma asi 4kg těch nejhnusnějších cukrovinek... a to všechny babičky atd. vědí, že to pro děti nechci, máme riziko cukrovky... žádné oříšky, jablka... co teď s tím! Ani se mi to nechce moc nikomu dávat, sama bych to svým dětem nekoupila...
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ja bych chtela dojit k tomu, ze budu umet vyrobit nebo koupit par zdravych lahodnych cukrovinek, ktere budem tocit furt dokola treba, abych to uz nemusela resit (slozeni atd.) Ale jak nejsem bydlenka, zatim jsem to logisticky nezvladla. Na ty vyzivove otazky ma fakt kazdej uplne jiny nazor, tak nevim od ceho se odpichnout... (mineno cim sladit, jake dezerty se ucit pripravit atd)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    NEMESISS: Snažím se omezit doma cukr tak nějak plošně, ani mně nedělá dobře, moc mi rozhazuje chutě. Takže ho raději skoro vůbec nejím (potřebu sladkého mi plně saturuje ranní sladká snídaně, ale musí být pořádná, kaše s marmeládou a banánem a máslem, ideál...když tohle ráno nesním, honí mě mlsná celý den :D), a doma s ním moc nepracuji, občas udělám nějakou buchtu, ale jinak nic nesladím. Cukrátka moc nekupuju (kdyžtak třeba 2-3 lízátka za měsíc, ale snažim se aspoň ta "nechemická", ze zdravé výživy). Ale dcera (3,5r) zase sladké miluje, tak se jí snažím nabízet "zdravější" varianty, ovoce ve všech formách, ořechy...dají se udělat třeba takové ořechovo datlové kuličky, po kterých se můžem umlátit, a to mi nevadí, když toho sní hodně. Ořechy jí dávám už tak od roka, ale mleté. Občas taky sladím stévií, třeba pudink se tím dá dobře osladit, nebo pro mě kafe. Jogurty kupuju jen bílé a mám domácí marmelády bez cukru od mojí mamky.
    Dcera když třeba jeden den sní příliš sladkého, tak je večer skutečně o poznání divočejší, nesoustředěná (třeba hraní pexesa s takovým čertem neřipadá v úvahu, ačkoliv normálně to zvládne v klidu) a uspávání trvá klidně i hodinu, je prostě naspeedovaná. Nedovedu si představit, kdyby jedla cukr nějak často, to by ji asi hodně ovlivňovalo.
    Jak mi vysvětloval jeden ajurvédský léčitel, pro děti je ta sladká chuť celkem typická, tak se jim to nemá nijak zásadně omezovat, ale nabízet přirozeně sladké jídlo (ořechy, ovoce, někdy med), ale bez toho rafinovaného cukru.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    zubarka rika, nic sladkeho na noc. nicmene muj minivyzkum naznacuje, ze to snad je dedicny nebo co. (vim o detech drzenych totalne zkratka, ktere stejne maji ve dvou letech zkazene zuby). veda udajne rika, ze je blba kombinace materske mleko plus slazene stavy, nevi se presne proc.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YMLADRIS: Jo, s tim bych mela zacit, to je fakt..
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEMESISS: to trenuj, to mi prijde dulezity, at vuci diteti ci sobe. opakuj lidem ze ti maji nosit to a to co povazujes za ok. at to neresis za dva roky ze neco davaji diteti co ty nechces.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YMLADRIS: ja akorat nevim, nakolik mam ten moralne volni skill vyvinutej, jak sem dospelacka ve veci dite-cukr, zacinam si pripadat nejak v regresi co se tyce me a cukru.jinak jim fakt zdrave a i behem tehotenstvi jsem jedla "dobre", ale ted to kojeni mi dava zabrat a proste nejsem schopna tyhle prumyslove vystajlovane veci odbourat (ja je teda zasadne nekupuju a jasny, ze davam prednost horky cok. apod., ale lidi okolo se postaraji)
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    Děkuju za postřehy a náměty.
    YMLADRIS: ano, taky cejtim, že na to jdu moc dospělácky. kamarádka (zubařka) se k tomu staví dooost striktně, jakože cukr prostě do 3 let žádný, anebo mají prý děti zuby strašně brzo zkažený...jsem moc rada, ze si to sem napsala, ze jis potaji kokina, ja uz si zacala pripadat jako magor, ale je to jedna z moznosti...
    INUSHKA: to mě vlastně ani nenapadlo, že bych prostě mohla říct, že to neni pro miminka/batolátka, jako třeba u kafe/příležitostný sklenky vína + nabídnutí tý alternativy, dost dobrej námět ,)
    ONA_MAKARONA:já to asi fakt moc řeším, minule můj táta přinesl nějakej pudink, prej pro děti od 6 měsíců, já teda že fakt ne, protože kravský mlíko + cukr, dostal teda stejně ochutnat, ale ráda jsem za to nebyla...

    Asi se shodnem, že kokina za odměnu je cesta do pekel. Nejradsi bych se jim vyhnula uplne, ale nevim, jak to bude v praxi realny (prarodice apod.), je mu 7,5 mesice.

    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    NEMESISS: Ladě je nyní 9 měsíců a její jídelníček se skládá z bílého jogurtu, kaše, ovoce (hlavně jablka a hrušky), zelenina všeho druhu, těstoviny, rýže, brambory a maso (které ale nedávám každý den), občas chleba s tvarohem nebo lučinou. Toť asi vše, všechno sní a všechno jí očividně chutná, takže do ovoce nepřidávám žádné piškoty a jogurt nesladím. Maximálně jí dám občas med do čaje, ale jinak zatím cukr žádný. Já ani nesolím, to vlastně ani nevím, kdy by se tak mělo začít solit... Do budoucna bych ji ráda naučila zdravému přístupu k jídlu, vychutnávat si ho, nepřejídat se a hlavně z něho nedělat nějakou velkou věc - viz. ty bonbóny za odměnu atd. to se mi taky příčí a nechci ani nastolit zákaz sladkostí apod., protože stejně se s tím jednou setká a jak se říká, zakázané ovoce chutná nejlépe, že?;-)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    NEMESISS: Já se přiznám, že sladkosti neřeším. Doslova. Zastávám názor, že "nezdravé jídlo" neexistuje, že všechno je jen otázka množství a dítě nepotřebuje držet redukční dietu, aby se před ním musela tajit samotná existence cukru. A taky si myslím, že když z toho budu dělat zásadní téma a přísně hlídat každé sousto, vytvořím tím v dítěti nezdravý vztah k jídlu. Takže sladkosti klidně konzumuju před ním (má 2 a čtvrt roku), o ty vhodné se i podělím, u těch nevhodných řeknu "to není pro batolátka" a nabídnu alternativu. Stejně jako u jakéhokoliv jiného jidla a pití. Ale my se v rodině snažíme mlsat s rozumem a kvalitně. Čokoládu kupujeme vysokoprocentní, zmrzliny smetanové, vyhýbáme se umělým barvivům a sladidlům, buchty si pečeme doma, u kupovaných věcí čteme složení. Běžně pijeme čistou vodu nebo ovocný mošt, ale když mám jednou za čas chuť na kofolu, tak si dám. Když dítě dostane od babičky bonbon, nevyrvu mu ho z ruky. Prostě to neberu dogmaticky. A zatím mi přijde, že to funguje, Malvína bere sladkosti jako jednu z mnoha věcí, co se dají jíst, ne jako to nejzajímavější a nejlepší, co je potřeba si vyřvat. Někdy si sama řekne třeba o piškot, tak jeden dva dostane, stejně jako když si řekne o jablko nebo mrkev a dostane je.
    Co je mi hodně proti srsti a nedělám to, jsou sladkosti jako odměna - takové to "když sníš oběd/budeš hodná/vyčůráš se do nočníku..., dostaneš kokino". Souvisí to jak s tím, jak se dívám na odměny a tresty obecně, tak s tím, jak chci, aby M. brala sladkosti - ne jako nejlepší věc na světě, protože to je SLADKÉ a výjimečné, ale jako něco, co si může dat na chuť, když chce, a tudíž si vybírat ty, které opravdu nějakou chuť mají.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    NEMESISS: nemam fundovanou odpoved, ale jeste prover, zda ten cukr nehodnotis nejak moc z dospelackeho pohledu. Myslim si ze deti cukry tuky sacharidy potrebujou. Potiz vidim spis v tom, zda ji prumyslove zpracovane a vystajlovane (barvene, konzervovane, preslazene, ...) potraviny, nebo pokud mozno co nejjednodussi, moc nezpracovane. Problem je, ze "vedci zjistili ze... to a to nam nici zdravi..." je dlouhodobe uz docela legracni sledovat (veda o vyzive kaazdych deset let hlasa neco jineho).

    Ja postupuju takto (dite 2 roky): jeste nikdy nemel "kokino", mineno barevnou krabicku a v tom neco sladkeho cokoladoveho atd. Chci pred nim utajit existenci "kokin", napriklad kvuli scenam v obchode atd. Mel tunu sladkych sklenicek (detstka vyziva...), samozrejme ovoce atd. Vubec nedavame slazene stavy sirupy ap. (mam obavu ze zubniho kazu a ze by nechtel pit vodu), porad ale kojim a mliko je sladke. Obecne se nevyhybam sladkym jidlum (buchta, kase...).

    Jinak ano, "kokina" dopuju potaji. Protoze ja uz mam moralne-volni skill se neprezrat/uvazovat v dlouhodobem horizontu, zatimco dite tento skill nema. Anektoda: znamy, ktery zije nekde v horach v komunite, nechal kindose aby jedli aboslutne co chteji. Dopadlo to tak, ze jedli jedinou vec a to med. Ale urcite zalezi na diteti.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    Dovolim si jiz tradicne se zeptat na neco, co vubec nesouvisi s dosavadni diskuzi, je to mozna banalita, ale posledni dobou mi dost vrta v hlave. Kdyz jsem zacala kojit, zacala jsem pocitovat obrovskej energetickej deficit, ted, jak se syn budi hodne brzo rano, se ten deficit samozrejme nasobi. Resim to tak, ze ulitavam na sladkostech vseho druhu. Zaciname posledni mesic pomalu prikrmy, casto mu davam ochutnat to, co jim ja (pokud to zrovna neni s chili, bo maso, bo neco jinyho nevhodnyho), treba ted ma v oblibe strkat si do pusy a "jist" suchy krajic chleba. Samozrejme se zajima i o ty sladkosti, ktery jim a samozrejme ty mu davat nechci. Jak to mate doma ohledne sladkosti? Davate a neresite, striktni zakaz, mate to zmaknuty a doma nic takoveho neni, bo jak...? Ja jsem mela predstavu, ze bych ho rada jakyhokoli cukru (snad s vyjimkou trocha Glukopuru) usetrila do doby, nez nastoupi do skolky (pokud tedy vubec nekdy), respektive nez zacne byt vic pravidelneji v nejakym kolektivu vrstevniku. Jenze ted si rikam, zda to neni nefer, kdyz ja sama to zmaknuty nemam (jist sladkosti potaji, aby to nevidelo dite, mi prijde ujety):D
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: tak já si myslím, že všeobecně nadaný člověk není extrémně nadaný, protože by to ani nešlo.
    KEIKIN: vzhledem k tomu, že já měla dysgrafii a poruchu pozornosti a přitom mi taky naměřili svýho času vysoké IQ (i když já na něj moc nevěřím), tak to asi nic neznamená. Ale v předškolním věku mě chtěli strkat do zvláštní školy a považovali za retardovanou, takže já to všechno beru s rezervou. A nemám vůči dětem žádné očekávání, jsem jenom zvědavá, kterým směrem je to jednou zavane a jestli budu schopná jim pomoct plnit sny a aby jednou byli šťastní.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    KEIKIN: Jestli je zájem o čísla a písmena i ochmatávání SPZ na každym autě, tak mam taky génia :-D
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    BEBERA: jojo, myslim ze pro hodne rodicu je to moc velke psycho, nechvalit, takze aspon zkouseji misto skatulkovani aspon ocenovat usili
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    KEIKIN: nevím, jestli mám gratulovat, asi ano. :) no mě všichni říkají, jak je erik chytrý, hloupý není, na druhou stranu má možná všechny ty předpoklady k tomu, aby byl nakonec úplně průměrný (protože je hodně společenský, vedoucí osobnost ve školce, oblíbený a ten sociální aspekt je pro něj hodně důležitý. stejně jako pro jeho tátu, s kterým spolu nejsme a je to hrozně nadaný kluk, nicméně nejlínější osoba, kterou znám). na druhou stranu vidím, jak v té školce svým způsobem leniví, jak jiné mám možná na něj nároky já / my s novým partnerem (třeba že chci, když něco začne, tak aby to dodělal - třeba u kreslení, v kterém je napřed, aby přemýšlel, aby zkusil přijít s nějakým nápadem). a toho času s ním není tolik, hodně je právě s prarodiči, i s tátou, takže kolikrát nám to vyjde tak na dva víkendy max měsíčně.

    nechci, aby to vyznělo tak, že jsem přehnaně ambiciózní na syna, ale svým způsobem to pro mě téma je, protože mám šíleně, ale opravdu extrémně ambiciózní a úspěšnou mámu s vysokými nároky a naopak otce, který mi odmala říkal, jak jsem hloupá a tupá a k ničemu. jen se snažím právě o tom přemýšlet, jakým způsobem ho vést a tak

    nicméně je to stejně asi jedno, protože jestli bude nakonec šťastné dospělé dítě, bude šťastný i rodič
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    KOTENCE: http://www.grada.cz/projevy-detske-zvidavosti_8228/kniha/katalog/

    je to prostě shrnutí ejich výzkumu, takže čísla, tabulky a úplně návod na to, jak s dětmi jednat a jak se k nim chovat, to tam nenajdeš, leda mezi řádky

    narazila jsem na to úplně náhodou v knihovně, kam chodíme se synem a koukám tam do regálu po odborných knihách kvůli škole (dělám doktorát z informační vědy)
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    SINSEMILLA: A ještě teda, co to je za knížku, prosím? :-)
    Docela mě tohle téma zajímá. U nás v rodinách se s géniama pracuje dost nešťastně (ve smyslu, že jsi nejlepší ze všech už jen tím, že jsi se narodil s takovým IQ/talentem/předkama)
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    KEIKIN: jo to se dost shoduje s tou charakteristikou, kterou jsem četla v té knížce. tam, co si vzpomínám, ještě bylo, že se nadané děti se vyznačují velkou pamětí
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    KOTENCE: O odmenach nic.

    A jinak tam byly pro me zajimave veci, treba ze deti temer vubec neziskavaji informace z prostredi a prirody, coz mi prijde smutne a chci si na to dat pozor. (U lidi vedli rodice, ucitelka ve skolce a pak prarodice, u medii vitezily knihy, pak nejaky vyukovy cd). Ze vysledky i dalsich studii ukazuji, ze stimulujici prostredi je vic nez vlohy. Ze se rozvijeji lip deti, co jsou v kontaktu s vice lidmi/vychovateli nejen s rodici. Ze nadane deti maji konkretnejsi zajmy nez ty standardni a jsou uzeji profilovani nez ty standardni a dokazi sve zajmy hned rici a kvantifikovat jak moc o tematu vedi.

    Jednalo se o deti v pregramotnem obdobi (5-6 let) - ve skolce nebo kratce po zahajeni skolni dochazky
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam