NEMESISS: Já se přiznám, že sladkosti neřeším. Doslova. Zastávám názor, že "nezdravé jídlo" neexistuje, že všechno je jen otázka množství a dítě nepotřebuje držet redukční dietu, aby se před ním musela tajit samotná existence cukru. A taky si myslím, že když z toho budu dělat zásadní téma a přísně hlídat každé sousto, vytvořím tím v dítěti nezdravý vztah k jídlu. Takže sladkosti klidně konzumuju před ním (má 2 a čtvrt roku), o ty vhodné se i podělím, u těch nevhodných řeknu "to není pro batolátka" a nabídnu alternativu. Stejně jako u jakéhokoliv jiného jidla a pití. Ale my se v rodině snažíme mlsat s rozumem a kvalitně. Čokoládu kupujeme vysokoprocentní, zmrzliny smetanové, vyhýbáme se umělým barvivům a sladidlům, buchty si pečeme doma, u kupovaných věcí čteme složení. Běžně pijeme čistou vodu nebo ovocný mošt, ale když mám jednou za čas chuť na kofolu, tak si dám. Když dítě dostane od babičky bonbon, nevyrvu mu ho z ruky. Prostě to neberu dogmaticky. A zatím mi přijde, že to funguje, Malvína bere sladkosti jako jednu z mnoha věcí, co se dají jíst, ne jako to nejzajímavější a nejlepší, co je potřeba si vyřvat. Někdy si sama řekne třeba o piškot, tak jeden dva dostane, stejně jako když si řekne o jablko nebo mrkev a dostane je.
Co je mi hodně proti srsti a nedělám to, jsou sladkosti jako odměna - takové to "když sníš oběd/budeš hodná/vyčůráš se do nočníku..., dostaneš kokino". Souvisí to jak s tím, jak se dívám na odměny a tresty obecně, tak s tím, jak chci, aby M. brala sladkosti - ne jako nejlepší věc na světě, protože to je SLADKÉ a výjimečné, ale jako něco, co si může dat na chuť, když chce, a tudíž si vybírat ty, které opravdu nějakou chuť mají.

KEIKIN: Jestli je zájem o čísla a písmena i ochmatávání SPZ na každym autě, tak mam taky génia :-D

BEBERA: jojo, myslim ze pro hodne rodicu je to moc velke psycho, nechvalit, takze aspon zkouseji misto skatulkovani aspon ocenovat usili

KOTENCE: O odmenach nic.

A jinak tam byly pro me zajimave veci, treba ze deti temer vubec neziskavaji informace z prostredi a prirody, coz mi prijde smutne a chci si na to dat pozor. (U lidi vedli rodice, ucitelka ve skolce a pak prarodice, u medii vitezily knihy, pak nejaky vyukovy cd). Ze vysledky i dalsich studii ukazuji, ze stimulujici prostredi je vic nez vlohy. Ze se rozvijeji lip deti, co jsou v kontaktu s vice lidmi/vychovateli nejen s rodici. Ze nadane deti maji konkretnejsi zajmy nez ty standardni a jsou uzeji profilovani nez ty standardni a dokazi sve zajmy hned rici a kvantifikovat jak moc o tematu vedi.

Jednalo se o deti v pregramotnem obdobi (5-6 let) - ve skolce nebo kratce po zahajeni skolni dochazky