NACITALKA: Někdy mám i radost, že má dcera alergii na kakao :-) (ne, nemám samozřejmě, ale aspoň nedostává ty příšerné čokolády).

NEMESISS: Snažím se omezit doma cukr tak nějak plošně, ani mně nedělá dobře, moc mi rozhazuje chutě. Takže ho raději skoro vůbec nejím (potřebu sladkého mi plně saturuje ranní sladká snídaně, ale musí být pořádná, kaše s marmeládou a banánem a máslem, ideál...když tohle ráno nesním, honí mě mlsná celý den :D), a doma s ním moc nepracuji, občas udělám nějakou buchtu, ale jinak nic nesladím. Cukrátka moc nekupuju (kdyžtak třeba 2-3 lízátka za měsíc, ale snažim se aspoň ta "nechemická", ze zdravé výživy). Ale dcera (3,5r) zase sladké miluje, tak se jí snažím nabízet "zdravější" varianty, ovoce ve všech formách, ořechy...dají se udělat třeba takové ořechovo datlové kuličky, po kterých se můžem umlátit, a to mi nevadí, když toho sní hodně. Ořechy jí dávám už tak od roka, ale mleté. Občas taky sladím stévií, třeba pudink se tím dá dobře osladit, nebo pro mě kafe. Jogurty kupuju jen bílé a mám domácí marmelády bez cukru od mojí mamky.
Dcera když třeba jeden den sní příliš sladkého, tak je večer skutečně o poznání divočejší, nesoustředěná (třeba hraní pexesa s takovým čertem neřipadá v úvahu, ačkoliv normálně to zvládne v klidu) a uspávání trvá klidně i hodinu, je prostě naspeedovaná. Nedovedu si představit, kdyby jedla cukr nějak často, to by ji asi hodně ovlivňovalo.
Jak mi vysvětloval jeden ajurvédský léčitel, pro děti je ta sladká chuť celkem typická, tak se jim to nemá nijak zásadně omezovat, ale nabízet přirozeně sladké jídlo (ořechy, ovoce, někdy med), ale bez toho rafinovaného cukru.

NEMESISS: to trenuj, to mi prijde dulezity, at vuci diteti ci sobe. opakuj lidem ze ti maji nosit to a to co povazujes za ok. at to neresis za dva roky ze neco davaji diteti co ty nechces.

NEMESISS: Já se přiznám, že sladkosti neřeším. Doslova. Zastávám názor, že "nezdravé jídlo" neexistuje, že všechno je jen otázka množství a dítě nepotřebuje držet redukční dietu, aby se před ním musela tajit samotná existence cukru. A taky si myslím, že když z toho budu dělat zásadní téma a přísně hlídat každé sousto, vytvořím tím v dítěti nezdravý vztah k jídlu. Takže sladkosti klidně konzumuju před ním (má 2 a čtvrt roku), o ty vhodné se i podělím, u těch nevhodných řeknu "to není pro batolátka" a nabídnu alternativu. Stejně jako u jakéhokoliv jiného jidla a pití. Ale my se v rodině snažíme mlsat s rozumem a kvalitně. Čokoládu kupujeme vysokoprocentní, zmrzliny smetanové, vyhýbáme se umělým barvivům a sladidlům, buchty si pečeme doma, u kupovaných věcí čteme složení. Běžně pijeme čistou vodu nebo ovocný mošt, ale když mám jednou za čas chuť na kofolu, tak si dám. Když dítě dostane od babičky bonbon, nevyrvu mu ho z ruky. Prostě to neberu dogmaticky. A zatím mi přijde, že to funguje, Malvína bere sladkosti jako jednu z mnoha věcí, co se dají jíst, ne jako to nejzajímavější a nejlepší, co je potřeba si vyřvat. Někdy si sama řekne třeba o piškot, tak jeden dva dostane, stejně jako když si řekne o jablko nebo mrkev a dostane je.
Co je mi hodně proti srsti a nedělám to, jsou sladkosti jako odměna - takové to "když sníš oběd/budeš hodná/vyčůráš se do nočníku..., dostaneš kokino". Souvisí to jak s tím, jak se dívám na odměny a tresty obecně, tak s tím, jak chci, aby M. brala sladkosti - ne jako nejlepší věc na světě, protože to je SLADKÉ a výjimečné, ale jako něco, co si může dat na chuť, když chce, a tudíž si vybírat ty, které opravdu nějakou chuť mají.

KEIKIN: Jestli je zájem o čísla a písmena i ochmatávání SPZ na každym autě, tak mam taky génia :-D

BEBERA: jojo, myslim ze pro hodne rodicu je to moc velke psycho, nechvalit, takze aspon zkouseji misto skatulkovani aspon ocenovat usili