INUSHKA: já to s mužem bohužel řeším každou chvíli, nechám ho, nesnižuju jeho autoritu, nemíchám se do toho, nechám ho to "vyžrat" a pak v soukromí mu řeknu, proč se mi to nelíbilo, on k tomu nakonec došel sám. Já jak byla v tý Francii, tak kamarádka děti hrozně tříská za každou blbost, má takový ty - pro mě předpotopní metody - jako, že musí za každou cenu dojídat, sebere nejmladšímu plínky, ale už mu nedává ten nočník a pak ho sprdne, že se počůral a má to pak všude, druhý den pak nedůsledně zase dá bez vysvětlení plínky, před spaním je zavře, nečte, pak je seřve, když vylejzají - bylo to pro mě hrozně náročné, protože já Tondovi čtu, u Alenky sedím, tak ty její řvali, že chtějí taky, pak ty moje uspané zase vzbudili, protože ona je cpe do postele už v půl osmé včetně tý osmileté, ale ten nejmladší, když v jedenáct vyleze a čumí s tátou na wrestling, tak to je v pořádku. Bylo to pro mě hrozně náročné se k tomu jakkoliv nevyjadřovat, snažit se držet se svých způsobů, do toho Tonda na kamarádku pořád dorážel: "A proč dostal na zadek, co udělal, vždyť nic neudělal?" "A proč má dojídat, vždyť ho bude bolet bříško" "A proč nesmí mít plenku, když neví, kde je nočník"...takže to vytvářelo docela napjetí, pak na Tondu párkrát houkla s tím dojídáním nebo poznámka být s náma týden, tak tě srovnám, což pak bouchlo na mojí straně, ale vyjasnily jsme si pozice, hranice, že se vzájemně do svých výchov hrabat nebudeme, před dětma poznámky mít nebudeme a vyčistil se vzduch a ona trochu to chování zmírnila. Nutno říci, že oni, jak se přestěhovali, tak jejímu muži nevyšla na jihu práce, takže pracuje v Paříži a týdny tam není a ona je na tři děti sama bez pomoci, tak byla docela s nervama na dně. Navíc ona je ten typ, která si nevyjde, nemá zájmy, všechno jenom děti-děti-děti, i když by na hlídání měli. Ale mě hrozně potěšilo, že vzhledem k tomu, že její syn a Tonda jsou stejně staří a Alenka je jen o půl roku mladší než její nejmladší, že to jejich chování navzdory mému mírnému způsobu nebo asi právě proto, jejch chování, dovednosti a pod. je nesrovnatelně na jiné úrovni, moje děti prostě nezlobily a když jsem pak brala ven i její starší děti, když to její nejmladší onemocnělo, tak s nimi taky žádný problém nebyl. Tak mě to nějak utvrdilo. Na konci mi řekla, že moje děti jsou úžasné a pár věcí si nechala poradit, tak jsem si připadala trochu jako supermatka, když se mě daleko zkušenější matka tří dětí ptá na rady. A muž to taky viděl a teď se mnou drží společnou linii. U nich je to naopak, muž má takovou tu free africkou výchovu, až moc teda, ona se tam snaží aplikovat nějaký ty český tradiční vzorce a výsledek je kočkopes, který nemá hlavu, patu, není tam žádná důslednost, je to pokaždý jinak, to se ani nedivím,že ty děti jsou někdy jak šílené.