WITCHIE: myslim, že to zbytečně dramatizuješ, jedna věc je nepřikládat význam nazorům prarodičů a druhá věc je seznámit je s věcma, jak jsou a být schopna podat stručný argument, proč to tak je, samozřejmě bez přistoupení na hru, která vyžaduje neustálé sebeobhajování(to se netýká jen výchovy dětí). a na tu argumentaci, popř reakci z jejich str. se podle mě KOTENCE ptala, pokud se nemýlim. jako jednat s nimi ve stylu "takhle to je a vy drzte hubu a krok" asi taky neni nejstastnejsi.

SANCHA: a nejen zdravej rozum a instinkt, ale taky dost casto jaksi lepsi pochopeni soucasny doby, v jejimz kontextu je vhodny deti zivotem provazet. Namisto zpatecnickyho prosazovani starych metod (jejichz vysledky se jiz mezitim ukazaly jako znacne pochybny), jak se o to casto snazej prarodice, ktery se zasekli nekde v praveku (netvrdim ze vsichni ale casto to tak je).

SANCHA: no prave. A fakt myslite, ze to bude vasim detem ku prospechu? Necejtite potrebu s tim nejak pohnout a tu pomyslnou pupecni snuru konecne prestrihnout?

KOTENCE: no kdyz myslis. Zbytecne si to komplikujes bych rekla. Ja to beru tak, ze moji rodice uz rozhodovali - o mne - a to bohate staci. Vic prostoru jim dat neminim :D Takze osobne jsem si nastavila vuci rodicum (a manzel taktez) takovy hranice, ze si ani nedovolej podobny volby jakkoli komentovat, natoz rejt, nebo bojovat, wtf.
Spis nez resit prarodice bych se zamerila na to, aby byla jednotnost v nazorech mezi rodici - pak je fakt uplne jedno ci si prarodice myslej a vykladaj.
Uplne mi to unika, jakou moc nektery prarodice maj - z jakyho titulu a jak si to nektery lidi, vekem dospeli, nechaj libit. Nechapu. Zivot mi prijde uz dost komplikovanej i bez toho, jeste az do smrti se handrkovat se svyma rodicema o kdeco do ceho jim nic neni.

KOTENCE: Mám kamarádku, která učí děti doma. Co jsem vypozorovala, má to svoje plusy a mínusy. Plusy: dítě (zvlášť nadané) se učí mnohem rychleji, přičemž zároveň ale učením stráví mnohem míň času (dvě tři hodinky denně). Víc času stráveného s matkou, bližší vztahy, víc času na různé projekty a tak podobně. Negativa: je strašně potřeba hlídat, aby dítě bylo hodně s dětmi svého věku, protože jinak jsou problémy se socializací, a co mi zejména tedy přijde, tak o dost vyšší riziko vzniku nesamostatnosti dítěte, fixace na rodiče, neschopnosti existovat v kolektivu dětí a tak. Obecně vzato spousta těch problémů nesouvisí ani tak s domácím vyučováním, jako s důvody, proč vůbec rodiče chtějí dítě učit doma - např. právě proto, aby se jim jejich dokonalý intelektuál/křesťánek/alternativec atd. v kolektivu "nezkazil", nebo kvůli strachu matky popustit dítěti řetěz. Což by byl asi problém i tehdy, kdyby dítě chodilo do normální školy. Takže asi tak. Prostě může to být skvělá věc a může to být i totální průser, v závislosti na konkrétním dítěti a rodině.

A jak se koukají prarodiče na variantu, ze dítě nedáte do školy? Moje máma nadhozenou informaci zdařile ignoruje a u tchyně jsem zatím ani nic nenaznacovala... Obavám se, ze to bude celkem boj. (Samozřejmě je to moje dítě a rozhoduji ja, ale očekávám velikej nátlak)

SANCHA: Já nejsem fanda zrovna Montessori ani Waldorfu, trošku si i myslím, že těmihle přístupy, které jsou sice alternativní, ale mají přesná pravidla, se ta bublina možná trochu vytváří. Ale ona se úplně stejně vytváří i v klasické škole, protože ani ta, jak píše Ladumi, nemá s reálným životem moc společného. Jen na tu klasickou jsou všichni zvyklí, takže jim to nepřijde. Já si obecně myslím, že naše kultura pro děti vytváří příliš těch bublin, separátní dětský svět, který se s tím dospělým moc neprolíná, a že je to špatně. Jsem zastánce spíš volnějších systémů, které dětem umožní setkat se s různými přístupy a různými lidmi, vidět v praxi, jak jejich rodiče vydělávají na živobytí a podílet se na tom. Dítě se přece nepřipravuje na život, dítě už žije a chce být podle svých sil platným členem společnosti, ne být od ní izolováno.