ONA_MAKARONA: Dudlíky berou čerti na Mikuláše.:-) U nás je dudlíkový extrém, ale je to dáno asi geneticky, žena i její brácha ho měli ještě ve školce. Elce, čerti sebrali dudan v 5.5, ona ho nahradila palcem v puse. Jenže tam byl problém, že palec měla olezlý, tak jsme raději na chvíli zas dodali cumel (na spaní). Ale před tím než šla do školy, tak jsme dost tlačili na to, aby ho neměla. Ještě dnes si občas sem tam dá palec do pusy. Obě menší děti bez něj neusnou, resp. usnou ale až po x dlouhé době.
Mně osobně ty náhražky prsu nevadí, nemám s tím problém (do určité doby, dejme tomu do těch 6-ti let +-). Možná to někde bere jako závislost, ale mně to nevadí. AŤ si dudlají když chtějí. Zatím nevznikla nějaká studie (nebo o ní nevím), která by dokazovala jakouli škodlivost v dalším vývoji jedince.
Zrovna dneska šel malý do školky a má tam poprvé spát po obědě. Tak má sebou i cumel, prý je to povoleno. :-))

ONA_MAKARONA: Dcera to měla podobně, někdy po jejím 1,5 roce už to byl takový závislácký vztah k tomu dudlíku. Ale nechávala jsem ho, právě proto, že jsem si neuměla představit, jak bez něj usne, během dne i večer (večer i tak trvalo uspávání třeba hodinu). Během času ta závislost spíš eskalovala a viděla jsem, že už je to čistě jen závislost. Naštěstí většinou když ho přes den neviděla, tak si nevzpomněla (většinou, ale potom ke konci dudlíkového období kolem 2-2,5r to naopak eskalovalo ta závislost, vzpomněla si na něj i přes den, chtěla ho jen tak...to bylo pořád dudu dudu). Tak mě to už pak ke konci přestalo bavit, nevěřila jsem, že by se ho zbavila nějak postupně (možná jo, ale nevypadalo to tak), tak jsem na ni jednou ušila takovou boudu, kdy ona impulsivně dala dudlík miminku kamarádky a kamarádka odcestovala do zahraničí a bylo po dudlíku. Naštěstí to pak bez něj šlo dobře (uspávání), ale denní spánek od té doby už nebyl.

Automatky s Ligou otevřených mužů: Síla nesmí být odstraněna ze života muže | Automatky
http://www.rozhlas.cz/...y-s-ligou-otevrenych-muzu-sila-nesmi-byt-odstranena-ze-zivota-muze--1497984

neznate nekdo odkaz na neco od jespera juula v cestine?

ha ha ha. proto chodime do 'skolky' k jednomu chlapovi (:

KEIKIN: Babinec je, to je známo...Taky bych brala více učitelů ve školách. Hehe, další bod, na co se podívám, až budu hledat dceři školu :-)

NEMESISS: padly tam ze strany Kotence slova jako "bojovat", "zviklat muze" apod - a to je v mym svete neprijatelny - ocekavat v tomhle smeru nejaky boje ze strany prarodicu a bejt s takovym stavem smirenej znamena bejt smirenej se zasadnim nerespektem k my osobe jakozto dopelymu cloveku - pro me no go. Stejne jako se tak nemuzou chovat ke komukoli jinymu dospelymu, protoze by je velmi rychle poslal nekam. To, ze je nekdo rodic, mu nedava automaticky titul k tomu jednat se svym ditetem az do svyho skonu jako s malym harantem. Za coz povazuju navazeni se do voleb ohledne jeho vlastnich deti a urputna snaha ty volby ovlivnit ( - zde znova odkazuju na slva Kotence o zviklani atd). Zajimat se ano, ale plne respektovat, byt napomocen, rad travit cas s vnoucaty - to je role prarodicu.
Mozna jsou v tom dalsi aspekty ktery tu zmineny nebyly, jakym muze byt vzajemna provazanost a zavislost, v jejimz ramci si nektery lidi nemuzou dovolit se chovat vuci svym rodicum jako dospely lidi, protoze se boji, ze prijdou o jejich podporu a pomoc, kterou potrebujou, nebo od nich dostali byt, nebo to ci ono (nevim konkretne a tady konkretne v tom neni treba nic z toho, vidim to kolem sebe ale dost casto). To taky povazuju dlouhodobe za toxicky, i pro ty vnoucata, ale kazdymu co jeho jest.
Takze to jak to otevrela Kotence opravdu nenaznacovalo ze bude stacit podani "strucneho argumentu", jak pises.

TORUVIEL: jj s tím souhlasím. Ale stejně když tak nad tím přemýšlím, tak je mi smutno z toho, jak je náš ten školský systém nastavený a jak produkuje demotivující jednice. Třeba u nás je to tak, že ředitele základních (i mateřských) škol jmenuje Rada města, většinou jsou to jejich známí nebo ti, kteří té či oné partaji lezou do zadku. Nějaká odbornost je irelevantní. A pak, když je dobrý učitel, tak se stává, že ho řiďas klepne přes prsty a doporučí, aby se držel jejich švp. A chybí mi taky více chlapů jako učitelů na ŽŠ. Mi přijde, že je to tam děsný babinec a z toho vyplývající problémy, kterou jsou známy z ženských kolektivů.

KEIKIN: Tak když je rodina, zejména velká rodina, tak je to pochopitelné. Můj muž taky stráví denně na cestách přes 2 hodiny, někdy není doma v kuse několik dní. Ale co se dá dělat, je v tom zaměstnání spokojen, je to jeho volba. Já osobně bych volila taky práci, co mě baví, před prací, co je u domu. A to taky dojíždím celý život, poněvadž pocházím ze zapadákova. Ale mě to dojíždění teda baví :-) A na cestě se lze třeba učit, číst si...ten čas nepovažuju za ztracený. Ale na druhou stranu tady zase budu muset volit třeba mezi prací, co by mě bavila, a možností vozit dceru do školy, která by bavila ji. Člověk se nemůže rozpůlit :-) Ve tvém případě zřejmě rozčtvrtit :-)
Podle mě je zásadní dětem ukazovat svět mimo hranice té školy (ať už je jakákoliv, alternativní, nealternativní), ukazovat jim jiné pohledy, jiná místa, jiné možnosti, aby věděly, že to, co je ve škole, to není celý svět. Aby měly nějaké zázemí i mimo tu školu. Aby věděly, že to hodnocení, které je jim ve škole dáno, zas tolik neznamená, a rozhodně nepodmiňuje lásku od rodičů. Aby věděly, že můžou dosáhnout všeho, čeho budou chtít, že stačí to jen dělat a věnovat se tomu. Tohle se snažím v dceři budovat a vlastně i sama v sobě. A je fakt, že čím víc ok jsem já, tím víc ok je i ona. Vnitřní cítění matky a dcery je hodně podobné (vidím to i na mně a mé matce).

KEIKIN: jak sem psal o tom brachovi - tak jemu az nekdy klidne po 20. doslo, ze nemusi byt furt prvni a ze to neni jeho opravdovy 'ja' a pod ... jako - nemel zadne problemy, naopak same 'pozitivni', ale proste to taky nebyl 'on' ...

TORUVIEL: ..." když má dítě dobré rodinné zázemí, že bude sebevědomé, odolné a zvládne i ten školní systém bez nějaké újmy"....Díky za tvoji víru, snažím se tomu také věřit a je to moje taková malá naděje, že to zvládne bez následků. Ona má sice skoro samé jedničky, ale o to podle mně nejde.

TORUVIEL: No já jsem právě dojížděl celý život a už mně to nebaví. Cestováním ztrácíš čas, který se dá věnovat jinak (rodině). Asi bych zkousl zuby a dělal práci za rohem, ale přitom bych si hledal lepší job, pokud možno v okruhu dejme tomu 30 minut od bydliště. Teď mám práci, školu, školku a bydlení dejme tomu v okruhu 500 m. S voděním do školy pomáhá babička, která ale už odmítá vodit ji jinam než tam kde je. Takže v případě změny by to pro mně by to znamenalo, že bych o to dýl musel zůstávat v práci, malá o to dýl v družině. A to není jisté, že by ji ta jiná škola bavila. Finanční stránka je druhá věc, ale také neméně důležitá. Třem dětem platit školné je vyčerpávající.

Takže realita je teď taková, že ji snažíme o to více věnovat po škole. Aqupark, výlety, hry, domácí výtvarné práce.

jo, to bych mela jeste rict, ze sem, krome jednoho roku na ceskym gymplu, chodila do nemeckych skol (zakladka+gympl) ... a kdyz mluvis o kreativite a pod tak uz je tam asi docela rozdil .urcity zas zalezi na uciteli, predmetu a pod. ale uz treba jen to, ze je normalni chodit za ucitelem mu rict, ze body ( atim znamka) pocital blbe a ze to neni za 3, ale za 2 ... tusim, ze to v cr uplne moc bezne neni...

YMLADRIS: no o to mi asi slo: ja sem po vetsine dobe v poho ucitelky, rodice byli v klidu (sice sem malokdy mela trojky, ale zaroven i vetsiho brachu, co nikdy nemel nic jineho nez jednicky).. a stejne - cim vic o tom 'premyslim', tim vic vim, ze jestli bude nejak moznost, decka bych radsi do skoly nedala ...

LYDI: rozumim. vyptavam se proto, ze obcas lidi maji dojem ze jim ve skole nikdo neublizoval, ale pri hlubsim patrani zjistuji, jak moc je to skolni klima vlastne ovlivnilo na cely zivot. ok, jsi ok.

myslim ze jsou dva faktory - jak si decko sedne s ucitelkou a jak k tomu pristupuji rodice (jaktoze jsi donesl trojku!!!!) pripadne i ten osobnostni faktor, ze nektere deti se vnitrne ztotoznuji s tim delat veci podle ciziho planu (tak jak se veci 'maji' delat) a nektere deti to vycerpava

YMLADRIS: mluvit cizim jazykem ani prezentovat se moc nebojim, nastesti asi mj i kvuli tomu, ze skola a lidi v ni bylo celkem ok. tim nechci tvrdit, ze vse supr (jednou se mi stalo neco jako "kdyz nejsi schopna prijmat (?) podani u volejbalu 10 krat, tak holka co podava dostane jednicku"), ale jen sem chtela rict, ze sem z toho vyvazla celkem bez depresich, strachu a tak ... chapes jak to myslim?

KEIKIN: Nojo, tak logistika je jedna věc, ale spokojenost druhá. Řekni, chodil bys radši do práce, kterou máš za rohem, ale kterou nesnášíš? Nebo dojížděl třeba 2 hodiny denně, jen abys mohl dělat něco, co tě baví? Děti nemaj na výběr...
Já teda ještě nevěnovala školám tady pozornost, ale je jich tady hodně a ve vedlejším městě chtějí i otvírat nějakou "alternativní" (což není záruka ničeho teda, ještě prozkoumám, jsme tu ve městě noví). Ale sama vím, že jsem byla hodně na vážkách, když dcera v září chodila ze školky pokaždé smutná a že se jí tam nelíbí...vyčkávala jsem, ale kdyby to trvalo déle, měla jsem v plánu ji vzít ze školky a dát ji až příští rok do lesní, kde se jí líbilo (tam byla na táboře). Nakonec se jí zalíbilo i v téhle...
Já jako nekritizuju, jen přemýšlím. Mám jen 1 dítě, ale špatnou finanční situaci taky, tak si nemůžu dovolit vozit dceru do vedlejšího města do lesní školky, která je přeci jen 5x dražší, než ta státní. A i kdybych na to ty finance měla, tak by to znamenalo zřejmě hledat si práci v tom vedlejším městě, aby se to dalo skloubit logisticky.
Není to jednoduchý, já vím, natož se 3 dětmi (které tuším máte), jen že to, že dcera je takto otrávená už v 1.třídě, to zní teda tragicky...
YMLADRIS: Jo, to je hrozný...A to mám já, že jsem někde po cestě tu vnitřní motivaci úplně ztratila. Stálo mě to hodně času nicnedělání, abych to v sobě zase trochu uviděla. Hodně času v tichu, abych to zas uslyšela. Hodně práce na sobě, abych svým cestám věřila.
Jsem zvědavá, ještě jsem si neprocházela místní zš, musím to někdy udělat. Ale stejně je to vždy o lidech. Ale taky hodně o systému, a ne ve všem se může i dobrá učitelka "vzpříčit" tomu systému, musí něco splňovat, hodnotit atd. Hodně mi v tomhle dávaj rozhovory se spolužačkou, která teď začíná učit.