INUSHKA: Přesně tak...já kolikrát dceru i podporuju v tom, aby "hodná" nebyla, ptám se jí, co to slovo znamená, proč si myslí, že tenhle a tamten není "hodný". Ptám se na to dospělých, případně rozvedu jejich "zlobíš". A zastanu se jí, když ji někdo nařkne, že zlobí (v případě, že je to takové to pouhé neuposlechnutí jiné "autority", a není to nic, co by muselo být nutně uposlechnuto, třeba nevbíhání do silnice, tak má právo na to "neuposlechnout"...dospělí toto slovo totiž imho docela nadužívají). Nebo konkretizuju, když ji někdo pochválí, jak je hodná či šikovná (např. paní se asi líbí ta bábovička/obrázek/jak jsi pozdravila, proto říká, že jsi hodná/šikovná...).
U nás se hraje spíš na dohody, na něčem se dopředu dohodneme (třeba když někam přicházíme, domluvíme se, že je dobré pozdravit, udělat to nebo tamto, cokoliv...), stvrdíme to plácnutím si rukama, a pak dcera jasně ví, co se v té které situaci vyžaduje (mluvíme o tom těsně předtím, takže si to pamatuje). A když to neudělá, tak se ptám, proč tomu tak bylo a řešíme to (styděla se např., rozčílila se, apod.). Ale ani to neberu jako zlobení, ale snažím se dopátrat příčiny porušení dohody. A tak ...

KEIKIN: Když já mám stále problém s tím všeobecným "hodný". Já slovo "hodný" chápu a používám ve smyslu "milý, příjemný, laskavý", dejme tomu ještě třeba "ochotný, vycházející lidem vstříc", což jsou všechno kvality vztahující se k chování v určité situaci nebo konkrétním vztahu, nikoli čistě osobnostní. Někdy a na někoho můžu být hodná a jindy a na jiného můžu být ošklivá až zlá a vždy to záleží na spoustě okolností včetně toho druhého člověka samotného. A už vůbec to nijak nesouvisí s tím, zda si čistím zuby a myju boty nebo jaký mám pracovní (u dítěte školní) výkon.
Mám problém s používáním slova "hodný" ve smyslu "poslušný, plnící požadavky rodičů/učitelů/kohokoliv jiného, dodržující pravidla". A ještě větší problém mám s tím, že se po dětech chce, aby takové byly 100 % času a s každým. Nechci mít z dcery v tomtu smyslu hodnou holčičku, tudíž jí tím nehodlám podmiňovat dárky ani ji strašit čertem, když taková nebude. A pokud jde o ten první význam, tak tam chci, aby to vycházelo z ní, z její vlastní potřeby mít s lidmi dobré vztahy, ne ze strachu z trestu nebo z naděje na odměnu. Což znamená nechat jí v tom svobodu a samozřejmě taky počítat s tím, že se někdy může rozhodnout nebýt hodná.

A Ježíšek u nás nosí dárky všem a nosí je z lásky a pro radost, nikoli za odměnu.

SANCHA: případně, jsou děti z chudších rodin méně hodné, než děti z rodin bohatých, že dostávají méně dárků / levnější dárky?

Naše děti slyší, že Ježíšek nás má rád a proto nám přinese dárky, i když jsou to Jeho narozeniny - protože chce, abychom byli veselí s Ním. Ano, jsme věřící, ale opravdu nechci, aby si děti zafixovaly dárek jako nárokovou věc, případně jako odměnu za nějaké arbitrárně hodnocené chování.

JON: Nevim no, chápu tvoje pojetí. Ale nějak se mi příčí pěstovat v dítěti jakýkoliv strach. Ale připouštím, že strach může být zároveň hnací silou pro to něco dělat (je kořenem agresivity). Je otázka, zda nestojí nakonec strach o přežití za všemi našimi činnostmi. Ale jestli je to dobře...jestli by tou hnací silou neměla být spíš láska, k sobě, úcta k tělu(že je příbytkem naší duše), než strach z jeho rozpadu (kaz atd.). Ok, asi jsem včera viděla přiliš epizod Star Wars, radši toho nechám :o))

JON: Jestli ti pripada vedoma lez srovnatelna s omylem, tak nevim, jak bych ti svuj postoj mohla vysvetlit.

TORUVIEL: ja bych teda rada rychly reseni :-) Ale ne za kazdou cenu. Navic jsou to lzi, nikdo nesleduje, jestli si cistim zuby nebo tajne beham v porcelanu, to mi na tom asi vadi nejvic, ze se tem detem lze.

Tak mně se třeba tenhle mikuláš atd. moc nelíbí z toho důvodu, že dcera o tom doteď mluví se strachem v hlase (byla u babičky a měli tam pozvanýho mikuláše), že "oni všechno vidí, mají to tam napsané v knize" atd. A já prostě nechci, aby něco dělala proto, že "to někdo vidí", někdo, koho se ona bojí. Chci, aby chápala proč něco dělá (třeba čistění zubů, tím ji např. děsili). A vím, že je to těžké dítěti vysvětlit, bude to trvat ještě dlouho, než to pochopí, přijme. Kdežto když se dítě postraší, tak je ten výsledek hned, je to rychlý. Nechci rychlý řešení.