KEIKIN: Já taky nemyslím projevit sílu nějakým bouchnutím (ať už reálným, nebo pomyslným). Je to těžko uchopitelné, silou mám na mysli nějakou vnitřní jistotu, prostou strachu. Pomyslné či reálné bouchnutí do stolu má strach v dítěti vyvolat, vnitřní jistota/síla tohle za cíl nemá, ta prostě JE a je to ta hranice pro dítě (při "neuposlechnutí" nenastává trest). Když slyším svého muže, slyším někdy strach, strach z reakce dcery, strach z "neuposlechnutí", málo sebedůvěry, důvěry v to, co říká.
Nevím, jestli je to i tvůj případ, to jen jak to vnímám já u nás. Ale je fakt, že žena, zvlášť pokud je ještě doma s dětmi na mateřské, potřebuje večer už trochu polevit, a když vidí, jak tatínek je "ten hodný" a nepomůže moc s ničím, nechá děti řádit, do postele se dostávají o hodinu později a tím se pro ženu oddaluje odpočinek, tak má nutkání zasáhnout a udělat to po "jejím", tedy efektivněji a rychleji, a to ji prostě vysiluje, protože měla za to, že když přijde muž, může už trochu zvolnit, ale ono přitom ne, protože s mužem jsou děti ještě víc rozjívené, protože přece "hodnej tatínek" to dovolí. Ono je něco jiného nechat děti řádit celý den, a jen večer. Pár hodin večer je možná zábava, ale celý den/celé dny to už zábava být přestává. Tak je imho přirozené, že si v tom žena musí najít pevnější řád, a bylo by fajn, kdyby ji muž podpořil, a ne že po jeho příchodu nastává anarchie :-))