Jinak ja maso nejím skoro vubec a mlécne vyrobky taky ne, ale vajíčka jo. Takže se za vegana nepovažuji ani za vegetariana, vůbec tohle nalepkovani rada nemám. A dcerka ji všechno, ale lokální a v rozumne mire. Maso třeba 2x do týdne, mléko skoro vůbec (hlavně kvůli ekzému) a jinak tak nějak vse a manžel ji to co uvařím :)

INUSHKA: Chováme slepice a "výrobní" náklady na vajíčko odhaduji 3 - 5 Kč (kurník, nákup kuřic, potrava). Nepočítám práci. Vajíčka ze zásady neprodávám, ale rozdávám. Pokud někdo prodává vajíčka z domácího chovu do 2,50 tak na tom imho prodělává, nepočítám ani práci.
My máme slepice hlavně kvůli dětem - milujou je. První slovo mladší snad bylo koko.

aniz bych cetla vse - ale i kdyz se maso jedlo, jedlo prirozene, tak jedlo mnohem mene ne? tim ze se to clovek 'delal' sam, tak pripada mi, jestli nemel k tomu i uplne jiny vztah nez kdyz to clovek dnes koup v supermarketu ... vyrotla sem na statku, zabijeni mi taky nijak ehh neznicilo :P ale taky inklinuju k veganstvi...

KEIKIN: pockej, a co ty miliony hinduistu v Indii? Jo, jasne jsme kultura, co ma ten luxus to resit, proto to tady take resime :), pro me napr. je to docela zasadni, chapu, ze pro Tebe a vetsinu dalsich ne...
V Nepalu jsem slysela, jak zabijeji prase, vsechny deti z rodiny (nehinduistu) prihlizely. V pohode. Rodina, u ktere jsme bydleli byli hinduisti, stari maso jedli, mladi ne. Nezabijeli, ale meli zvirata na prodej (na maso).
V Tibetu s nama pruvodce resil, jak nas obdivuje, ale ze v jejich podminkach je vege nemozne. V Kyrgyzstanu jsem se 15. lete divce snazila vysvetlit, proc maso nejim, sama to chtela vedet, vubec me nechapala... je to ruzne i v jinych kulturach...

MULTICAT: Bylo to nepříjemný, hlavně jak ten králik pištěl a bránil se. A to stahování z kůže taky nehezký. Mám ten obraz dosud v paměti, a to jinak moc vzpomínek na dětství nemám. Ještě jsem viděla, jak běhala slepice s useknutou hlavou po dvoře, to mi přišlo teda tak divně vtipný. Ale maso jsem teda jedla nadále, pro vegetariánství jsem se rozhodla až v dospívání na základě jiných okolností.
Znám pár holek, co maso normálně jedí, ale při pohledu na zabíjení kaprů o Vánocích omdlévají. Já vždycky říkám, že bych zvíře klidně zabila (ale nevidím jediný důvod to dělat), fakt bych to dokázala, jsem celkem v tomhle odolná, asi to dětství na venkově - takovej divnej venkovskej druh vegana :-), maso nemám zapotřebí jíst, ale tyhle věci mě nerozhází. Jatka to je jiná kategorie, s tím nesouhlasím, jak se tam ta zvířata chovají a víceméně proto to maso nejím, ale mám pro to i zdravotní a řekněme duchovní důvody.
Svý dítě chci naučit, že svět je propojenej, nikdy člověk nezabrání úplně na 100% utrpení zvířat či lidí (když vidim takové ty recepty 100% vegan, nebo městský vegany, jak se chluběj, že kvůli nim neumíraj zvířata...aha). Lze to jen omezit. Doma jsme smíšený v tomhle, muž maso jí, dcera taky, ta se pro to může rozhodnout, až bude chtít, a pak ji budu respektovat a pomáhat jí (už i tak vařím doma skoro jen veganský jídla, pokud možno z lokálních surovin).

Jestli oni ti vegetariáni právě spíš nevznikají z dětí, které byly před realitou výroby masa do kdovíjakého věku chráněny. Malé dítě samo od sebe se masu z přesvědčení vyhýbat nezačne, pokud je od začátku sezamováno s světem, jaký je - ví, že kočky žerou myši, tygři loví antilopy - a lidi zabíjejí prasata a ryby. Na těch rybách se to asi nejlíp demonstruje, ryby nosím domů v celku, takže mládě ví, že to je ta rybička, co plavala ve vodě. Akorát zatím absolutně nechápe pojem smrti, takže zatím moc není jak vysvětlovat zabíjení zvířat na maso. To přijde časem.

MULTICAT: spíš naopak. Králíci a drůběž se u nás zabíjeli a kuchali vždycky, považovala jsem to za normu a později mě nějaká srdceryvná videa z jatek neporazila. Co mi vadí velmi jsou špatné životní podmínky hospodářských zvířat.

Králíka stáhnout a vykuchat umím, se zabitím mám problém - vím, že nemám cvik a že by nebylo v jedné vteřině po něm. Useknout hlavu slepici mi nevadí, ta je tak pitomá, že to nerozliší od jiné manipulace - mluví ze mě zkušenost, ne odpor ke slepicím, mám je ráda.

MULTICAT: ryby jsme s tátou kuchali tak od čtyř pěti let, pamatuju se, že jsem se vždycky těšil na ten vzduchovej balonek. Nijak mě to nepoznamenalo, hlavičky panekám netrhám a mraence lupou nepálím.