• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    MULTICAT: Tak miliony hinduistů nejí hovězí maso. Ale i ti co prosazují vegetariánství (tedy i jejich děti) jsou denodenně přítomni tomu, jak si lidé opatřují potravu formou zabití zvířete. Po mně osobně je daleko horší, když lidé nevidí živočicha, kterého pak budou jíst. Je to jednoduché, jdeš do krámu a koupíš si kilo masa. A máš to bez práce. Pak ale zjistíš, že mladí lidé už si neumí sami stáhnout z kůže zvíře a upéct si ho třeba. Nebo vykostit rybu apod. Ztrácí se základní dovednosti k přežití a to je chyba imho.
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    KEIKIN: pockej, a co ty miliony hinduistu v Indii? Jo, jasne jsme kultura, co ma ten luxus to resit, proto to tady take resime :), pro me napr. je to docela zasadni, chapu, ze pro Tebe a vetsinu dalsich ne...
    V Nepalu jsem slysela, jak zabijeji prase, vsechny deti z rodiny (nehinduistu) prihlizely. V pohode. Rodina, u ktere jsme bydleli byli hinduisti, stari maso jedli, mladi ne. Nezabijeli, ale meli zvirata na prodej (na maso).
    V Tibetu s nama pruvodce resil, jak nas obdivuje, ale ze v jejich podminkach je vege nemozne. V Kyrgyzstanu jsem se 15. lete divce snazila vysvetlit, proc maso nejim, sama to chtela vedet, vubec me nechapala... je to ruzne i v jinych kulturach...
    FUNTL
    FUNTL --- ---
    TAPINA: syn (8 r) prave asi tenhle prerod k samostatnemu uvedomeni si toho, ze zvirata jsou na maso zabijena, prodelava. Tuto informaci jsme rozhodne nijak netajili, kdyz byl maly, s oblibou jsme chodili do rybarny, kde zivou rybu pro nas zabili a vykuchali. Se synem se bavime velmi dospele (on ma takove dospele zajmy a mysleni), takze tema zabijeni u nas urcite parkrat probehlo. Ale az pred par dny to on sam zacal s nami otevirat, ze mu to prijde krute, atd.
    No, kdyz jsme to s nim prohovorili, tak vysledkem zatim bylo to, ze se spokojil s nasi rodinou masovou politikou - nekupujeme v podstate vubec kurata (prave i proto, ze maso z prumyslovych chovu je hnusne, krom toho, ze teda zvirata trpi - ehm, to je pro me sekundarni), ani veprove. Kupujeme hovezi, nekdy kruti, minimalne kralici. U tehle zvirat (no, nevim, jak kruty) imho ty chovy jsou jeste relativne mene drsny ve vztahu k zviratum. I to hovezi casto kupujeme z bio farmy.
    Ale rozhovor nas posunul v tom, ze jsme si rikali, ze vajicka zacneme kupovat bio nebo od chovatele, tam jsme rezervy jeste meli. Dnes jsem zrovna koupila vejce a 6,- Kc a trochu jsem u toho omdlevala :)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    MULTICAT: dyť je to úplně přirozená věc (ve všech kulturách). Nerozumím tomu proč to vůbec někdo řeší. Děti, co žijí na vesnicích odmala vidí zabíjačky a pod.. Děda řezával kačeně krk a já jako malý jí držel nohy. Dycky se tak třepala a nikdy mi to nepřišlo divné. U holek to je jinak, ty se nechtěli dívat jak se zabíjí prase. Ale jak už bylo zabité, tak zpracovávaly maso..
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    TAPINA: no, ona zminovana svagrova je z venkova, na zabijacky chodila odmala a nesnasela to, a take proto je vege. Asi je to proste individualni...
    A nemyslim si, ze hned musis trhat kridla motylum, kdyz jis maso ;)
    Respekt vsem, kdo jsou schopnu si to svoje "maso" zabit, ja to nedokazu.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MULTICAT: Bylo to nepříjemný, hlavně jak ten králik pištěl a bránil se. A to stahování z kůže taky nehezký. Mám ten obraz dosud v paměti, a to jinak moc vzpomínek na dětství nemám. Ještě jsem viděla, jak běhala slepice s useknutou hlavou po dvoře, to mi přišlo teda tak divně vtipný. Ale maso jsem teda jedla nadále, pro vegetariánství jsem se rozhodla až v dospívání na základě jiných okolností.
    Znám pár holek, co maso normálně jedí, ale při pohledu na zabíjení kaprů o Vánocích omdlévají. Já vždycky říkám, že bych zvíře klidně zabila (ale nevidím jediný důvod to dělat), fakt bych to dokázala, jsem celkem v tomhle odolná, asi to dětství na venkově - takovej divnej venkovskej druh vegana :-), maso nemám zapotřebí jíst, ale tyhle věci mě nerozhází. Jatka to je jiná kategorie, s tím nesouhlasím, jak se tam ta zvířata chovají a víceméně proto to maso nejím, ale mám pro to i zdravotní a řekněme duchovní důvody.
    Svý dítě chci naučit, že svět je propojenej, nikdy člověk nezabrání úplně na 100% utrpení zvířat či lidí (když vidim takové ty recepty 100% vegan, nebo městský vegany, jak se chluběj, že kvůli nim neumíraj zvířata...aha). Lze to jen omezit. Doma jsme smíšený v tomhle, muž maso jí, dcera taky, ta se pro to může rozhodnout, až bude chtít, a pak ji budu respektovat a pomáhat jí (už i tak vařím doma skoro jen veganský jídla, pokud možno z lokálních surovin).
    TAPINA
    TAPINA --- ---
    Jestli oni ti vegetariáni právě spíš nevznikají z dětí, které byly před realitou výroby masa do kdovíjakého věku chráněny. Malé dítě samo od sebe se masu z přesvědčení vyhýbat nezačne, pokud je od začátku sezamováno s světem, jaký je - ví, že kočky žerou myši, tygři loví antilopy - a lidi zabíjejí prasata a ryby. Na těch rybách se to asi nejlíp demonstruje, ryby nosím domů v celku, takže mládě ví, že to je ta rybička, co plavala ve vodě. Akorát zatím absolutně nechápe pojem smrti, takže zatím moc není jak vysvětlovat zabíjení zvířat na maso. To přijde časem.
    MAR_TINA
    MAR_TINA --- ---
    MULTICAT: spíš naopak. Králíci a drůběž se u nás zabíjeli a kuchali vždycky, považovala jsem to za normu a později mě nějaká srdceryvná videa z jatek neporazila. Co mi vadí velmi jsou špatné životní podmínky hospodářských zvířat.

    Králíka stáhnout a vykuchat umím, se zabitím mám problém - vím, že nemám cvik a že by nebylo v jedné vteřině po něm. Useknout hlavu slepici mi nevadí, ta je tak pitomá, že to nerozliší od jiné manipulace - mluví ze mě zkušenost, ne odpor ke slepicím, mám je ráda.
    OMNIHASH
    OMNIHASH --- ---
    MULTICAT: ryby jsme s tátou kuchali tak od čtyř pěti let, pamatuju se, že jsem se vždycky těšil na ten vzduchovej balonek. Nijak mě to nepoznamenalo, hlavičky panekám netrhám a mraence lupou nepálím.
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    TORUVIEL: rada bych se zeptala,jak to na tebe jako na dite zapusobilo, kdyz jsi videla zabiti a stazeni z kuze u kralika? Ovlivnilo te nejak? Ja to nevidela, jsem z mesta, na venkov jsem sice jezdila casto, ale tohle jsem nevidela. Vlastne jednou strejda kuchal slepici a ja si pamatuju ty streva, ale asi jsem byla moc mala, ze mi to nejak nedocvaklo. Zasadni to pro me bylo v 15, kdy jsem videla nejaky dokument z jatek a od te doby maso nejim. Synovi jej take davat nechceme, muz je taky vege (ale kvuli ekologii), at se rozhidne sam, az to bude chapat. Tak me zajima, kdy je asi ten vek, kdy to dite chape...
    Bracha ma taky vege rodinu, a kdyz sel jednou starsi synovec ze skolky okolo KFC, tak se ptal, coze to je za restauraci, tak mu svagrova rekla, ze se tam jedi kurata a in jak jedi kurata, ze je to musi bolet, tak mu svagrova rekla, ze je zabijeji. Myslim, ze to obrecel a rikal, ze se to nema... byly mu tak 4 roky.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KOTENCE: Hele na to je malá... jste asi rodina, kde se maso jí, tak ho ona bude jíst taky (děti vezmou jako přirozenost to, co jim předávají rodiče,...to jen tak mimochodem MONI). Ale to spojení, pochopení, že to je zvíře, to může nastat až o mnoho později. Zejména u městských dětí (nevim, jestli máte nějakou možnost demonstrace vzniku "masa"...bylo by to asi nejlepší...když už maso, tak ať si dítě uvědomuje, co za tím je. Né že je to to dobrý růžový jídlo zabalený v plastu, co maj v krámě v chlaďáku...).
    Já vyrůstala na venkově, chovala se u nás zvířata - slepice, králíci, ovce...ale zabijačku mi jako malý neukázali, to jen ten nedělní králik v troubě připomínal, proč se tam ta zvířata chovají. Ale jednou jsem to viděla tajně, jak se ten králik klepl, stahoval z kůže, a teprve tehdy mi to zacvaklo do sebe. To už jsem ale chodila na základku.
    No, jen že ve 2 letech neočekávej nějaký hluboký pochopení...
    PATISLAV
    PATISLAV --- ---
    KOTENCE: prostě vysvětlím, jak se věci mají. Že někteří lidé maso jedí, jiní ne, že někteří jedí taková zvířata, jiní zase jiná zvířata a že některá se pro maso chovají, jiná se loví. Malá ví, že zvířata nedávají maso, mléko ani vejce dobrovolně a ví, že aby mohli lidé jíst maso, musí zvíře umřít (o smrti jako takové se teprve bavit začínáme). Čirá fakta a ať si to dítě přebere.

    Jinak pokud jde o to propojení, tak prostě ukázat na maso a říct "tohle bylo prasátko, tohle bylo kuřátko". Děti nejsou hloupý.
    MONI
    MONI --- ---
    KOTENCE: Když se přímo zeptá, tak to nemá cenu tajit, děti to vezmou jako přirozenost, že to tak prostě je a neřeší, že zvíře je chudák apod.
    My si povídáme u knížek, že zvířátka nám dávají vejce/mlíko/vlnu a maso, o zabíjačce jsme zatím nemluvili. Dcera se mnou chodí nakupovat a v řeznictví běžně vidí vyskládané různé druhy masa, ví že některá jsou s kostí, u jídla se ptá co zrovna máme za druh, takže trochu propojené to má.
    Aktuálně řešíme problém s vejci, jíme jenom slepičí vejce a jiná vejce se nejedí, protože v nich jsou malé želvičky (v zoo mají umělá vejce u té dřevěné želvy) nebo malí pštrosové (viděli jsme v knížce) nebo jiná zvířátka :-)
    MORPED
    MORPED --- ---
    KOTENCE: mame knizku z baobabu,jmenuje se kozi knizka a je tam pribeh kozy,oplozeni,zabijacka,vsechno. Nevim,jestli to pochopil,on to nepitva,ale prinde mi to pekne vysvetlene a nakreslene.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    Jak vysvětlujete malým dětem, že z živýho zvířete je najednou maso? Nějak to nedokážu předat, takže "kohout masíčko dělá kykyryký" :-(
    Říkám jí, že živej kohout je zvíře a mrtvej pak maso, ale nedokáže to pochopit... (Holce jsou 2 roky.)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: Můj muž mě nenechá všechno dělat, to rozhodně ne :-) Mluvím jen o jednom výseku jeho chování, jinak je to galantní gentleman a pomocník :-) Já tu probírám jen ten aspekt vztahu k dítěti.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    ANNAWA: Protože by viděl, že už to ženu vysiluje natolik, že přestává být vnímavá a přítomná. Prostě by měl pocit větší spoluúčasti.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    KEIKIN: nenechal? Proč myslis?
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: Chápu a dokážu se vcítit do situace ženy v domácnosti, ale i do toho muže co přijde z práce a je rád (že je rád), že vidí děti a že s nima může blbnout.
    Věř tomu, že pokud bys měla více dětí na starost, tak by tvůj muž sám od sebe tě nenechal "všechno dělat". Možná mu přijde, že zatím relativně vše zvládáš bez ztráty kytičky :-)
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    INUSHKA: Já už večer taky právě ztrácela ten svůj "zen", jak jsem začala něco očekávat od muže (že převezme péči) a ono se to nedělo, tak jsem přestávala být v klidu a respektující přístup šel do kopru. Musela jsem přestat očekávat, pak to bylo zas ok. Přijala jsem ho a jeho způsob, a začala ho jemně podporovat v tom, co dceři říkal on, neshazovala jsem ho tím, že bych to udělala za něj nebo zbytečně vstupovala do jejich interakce. Ale odvíjí se to taky od míry únavy, aktuálního zdraví, stresu v práci, ve škole a tak. Někdy to člověku ujede do příliš autoritativního postoje, někdy se té síly nedostává a nechám se dítětem příliš vláčet, např. Ale vidím, že když jsem v pohodě, vnímavá a přítomná, tak ona je v pohodě a naslouchá (záměrně neříkám "poslouchá"). Samozřejmě dělá šaškárny i se mnou, v nějaký míře, je to holt dítě. A dobře že tak, mnohdy jí tu divokost závidím a učím se spíš já od ní :-)
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    TORUVIEL: V tom prvním odstavci o té síle moc hezky popisuješ to, co jsem se neobratně snažila říct já. U nás tohle já neumím, můj muž ano. On umí nastavit tu hranici, pevně, jasně a důsledně, aniž by musel vyhrožovat trestem. Jsem za to hrozně vděčná, protože přesně jak píšeš v tom druhém odstavci, večer, když přijde z práce, já si můžu oddechnout. Nebo když Malvína nechce večer usnout a mně doslova skáče po hlavě (vymýšlí, co všechno ještě před spaním nutně potřebuje udělat, kolik a jakých chce ukolíbavek a podobně), tak vím, že když začnu ztrácet trpělivost stačí se vystřídat, poslat za ní muže a ona bude do 15 minut spát, bez řevu a násilí.
    Zas někdy ale na těch hranicích trvá zbytečně pevně a neústupně až se z toho stane souboj o poslední slovo a pak do toho zase vstupuju já a to frustrované dítě, kterému to už nemyslí, nejdřív pochovám, uklidním a pak se snažím najít nějaké smírné řešení.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam