INUSHKA: Když přetáhneme večerku nebo je tu do večera návštěva a E. je pak celá rozdováděná, případně má nějaké hysteráky po večeři, tak je skoro jistý, že bude hrozná noc..

BRUNA: BARRUSHE: INUSHKA: My jsme zatím vypozorovali u staršího, že děsy měl zhruba 2 hodiny po usnutí a ve většině případů nebyl v bytě klid - buď jsem svítila vedle v kuchyni, nebo jsme v obýváku koukali na film. A naprosto vždy byl celý rozhicovaný - usnul zabalený v peřině a domnívám se, že se trochu přehřál. Snad nikdy se to nestalo, když byl odkopaný.

U mladšího netušíme nic, tomu přichází hluboko v noci, člověk není schopen pořádně nic vyhodnotit...

BEBERA: U nás třeba noční děsy zřejmě souvisely s narozením sestry. Čtvrt roku byly noci pekelné, jak si Malvína zvykla, tak se to zase spravilo. Velký vliv má aktivita přes den. Když není vyvážená fyzická a psychická únava (typicky při cestování, návštěvách u prarodičů, dlouhých výletech, po akcích s kamarády...), tak špatně usíná, v noci se budí, má můry a děsy, škrábe si ekzém... Televize (ani tablet) na to vliv nemá, naopak někdy i pomůže tu únavu trochu vyrovnat a tím ten spánek zlepšit.

BEBERA: Taky to teď testujeme :) Elišce to začalo po druhém roce, kdy začala chodit do školky a zhoršilo se to teď v prosinci po narození ségry. Vypozorovali jsme akorát, že když kempujeme o víkendu nebo jsme na dovolené, tak noční děsy nemívá. Jsme celý dny venku, na pohádky se tam vůbec nedívá, ale taky to může mít souvislost s tím, že máme nějaký jiný program, je celou dobu s námi a my se jí věnujeme. Tak uvidíme.

BEBERA: vyzkousej a poreferuj. I kdyz tech pricin muze byt imho milion - vyvoj nerv. soustavy, skolka, temperament, nachlazeni, neco uplne jineho. Ale zas ta televize se lip eliminuje nez skolka nebo nemoci.

BRUNA: Musím u našich dětí vyzkoušet, jestli ty noční řevy mají souvislost s televizí. Oba je občas mají, mladšímu to začalo nedávno - po třetím roce, a tedy pokud si dobře pamatuji v době, kdy jsme televizi výrazně omezili (tak 1x - 2x týdně, a to ještě většinou koukají na dokumenty o zvířatech). Nemá to nijak drastické, pofňukává, max. kvílí, ale zas je to dost často. Starší je měl zřídka, ale hrozné - zíral na mě vytřeštěnýma očima, klepal se, srdce mu bilo strašně rychle, křičel. Začalo to po čtvrtém roce krátce po nástupu do školky, až jsem si chvíli myslela, jestli mu tam někdo ošklivě neubližuje...

Skvela kniha je digitalni demence od psychiatra manfreda spitzera...

TORUVIEL: a jak je to se závislostí na sledování youtube, pohádek z dvd, tabletů... ?
Protože my sice nemáme televizi, ale B se kouká na videa a pohádky z youtube, což podle mě ve výsledku vyjde - bohužel - nastejno. Pro něj je to takový podvečerní rituál (kterého se ale třeba na dovolené pod stanem v klidu vzdá), pro nás je to, přiznávám, svého druhu odpočinek - chvíle, kdy se dá něco v klidu probrat se staršími dětmi třeba.
S tím cukrem, jo jo, s děsem vzpomínám na to, že mi máma namáčela dudlík do cukru, věk nevím.

TORUVIEL: to jo, asi, podobně jako u filmů. Včera jsme byli s pár známými, co mají děti, věkově plus minus jako B, nebo o něco starší kluky. A ti tam řešili Star Wars a kdo je kdo a proč a co a tak dál - vím, že se na to kluci někde dívají už v pěti letech, ale mně to prostě přijde strašně brzo. A to ještě pár let. B po tom teda ani netouží, jde to úplně mimo něj, ale norma je možná jinde.

MARKYSHA: No tak to je zas otázka, ale spíš v tom smyslu, zda nebudou třeba vyčleněný z kolektivu, protože na nějakou formu televize kouká každej...

TORUVIEL:já si hlavně myslím, že dětem neškodí, když na tu bednu nekoukají vůbec, stejně tak když na ní koukají s mírou.

A úplně upřímně já na ty pohádky koukám s dětmi, mě ty pohádky baví, hlavně ty, které už byly za mě jako Dášenka, Maxipes Fík, Králíci z klobouku:-) Povídáme si o tom, hrajeme si na to.

TORUVIEL: Já si myslím, že pokud se neizoluješ do lesů, tak se s ní dříve nebo později setká a pak se jí nebude moct nabažit, než když jí bere jako součást domácnosti. Když jsem měla ty angíny, tak se přiznám, že jsem ji zkusila pouštět víc, za den je to znudilo a dlouho to nechtěly ani ten večer. A hrozně trpěly, protože jsem nasadila laťku, kterou jsem nebyla tehdy schopná splnit. U tchánovců to mají zapnutý celý den a děti si jí nevšímají.

U nás teda z části příběhy/videa fungují docela fajn, přenáší si to do reálného života a napr. vydrží hodiny hrát si s vlackama na situace inspirované tím, co viděl... ale taky radši vidím, když toho je míň. Na kviceni, že chce víc docela funguje to, že taky nemusí být nic...Tak to raději přestane. Se sladkostma bojujeme teda víc...:-(

MARKYSHA: Ano, ale každý má tu míru jinde...jsou citlivější děti, které sledování tv rozhodí, jsou děti, které nejspíš ne...o tom byl ten článek, o tom mluvím.

TORUVIEL: Já myslím, že televize je dobrý sluha, ale špatný pán. Prostě s mírou.

MARKYSHA: no ale bavili jsme se tu od začátku o tom, že někdo třeba pozoruje dost velký rozdíly když dítě tv sleduje a když ne (a nejedná se o nějaký hodiny denně, 2-3 pohádky). Jestli to u Tondy nevnímáš/není, tak jen dobře pro něj. Já nic nedémonizuju, jen prostě vidím důsledky.

BRUNA: Sovy nevím, včera jsme to přetáhli do půl desátý a vstávali v půl šestý a nezpomalili.

A dnes prší a očekávám zas návštěvu sousedky, jak dnes řádí, to je neskutečný. Odpoledne jdu s Tondou na divadlo do Crossu a Alenka se půjde s mužem vyřádit do Šestky.

Mozna jsou jen sovy a vecer se jim blbe usina? Nase decka se vecer na tv nedivahi, po koupani tak pul hodiny ctu, spat chodi tak kolem pul 9. Ale vetsinou usnou az tak za hodinu nebo za hodinu a pul. Vstavat rano se jim taky nechce. Ja to mam taky tak, takze se ani nedivim.

TORUVIEL: já se přikláním k tomu, že když se to s televizí nebo DVD přehrávačem nepřehání, netřeba to démonizovat, patří to k moderní době. Já taky na televizi nekoukám stále, ale večer si něco pustím, i když taky čtu apod. Naše děti koupání netlumí, ale rozdovádí a jídlu večer moc nedávají ani jeden, sice je Toník jedlík, ale večer jí fakt střídmě.
TORUVIEL: tak my jsme, pokud neprší, ještě do těch půl šestý venku na hřišti plus jdeme ještě se psy, kde běhají všichni čtyři, přijdou domů rozdovádění, málem zboří barák, u té pohádky se zklidní, já taky naberu dech, co si budeme povídat. V pondělí jezdíme na cvičení MHD z Prahy 6 na Prahu 1, po ní jdeme do solný jeskyně, pak domů autem, když je Alenka nemocná tak zase MHD, to je večerka posunutá a na televizi nekouká. V úterý má ve školce v rámci kroužků sportovky. Jinak co se týče naší školky mají obrovskou zahradu a sama jsem viděla, že tady jim venku běhat rozhodně nezakazují.

Ale je otázka taky, zda je to dítě "vybitý" přes den...tedy jak se může pohybově realizovat ve školce, nebo pak doma. A to kluci maj tu potřebu pohybu často ještě větší, než holky... Já mám teda zkušenost, že v klasických školkách (tedy jen těch, co jsem viděla) k téhle dětské divokosti moc pochopení nemají, zejména kluci jsou stále napomínáni, že běhají apod. Ale ty děti to prostě potřebují, profesor ve škole nám třeba říkal, že zavedli u nich na zš, kde dřív pracoval, nadstandardně hodně hodin tělocviku, a hle, děcka se najednou mnohem lépe soustředila, neblbla při hodinách, a troufnu si se domnívat, že i lépe spala...

MARKYSHA: A je nutné tam mít tu pohádku v tv, nestačilo by koupání a pak čtení? Dceři to bohatě stačí, a to rozhodně nečtu 45 minut...A taky lítá celej podvečer. Ale zklidní se koupáním, pak ji utlumí jídlo a čtení je jen tečka. Máš to vyzkoušený bez tý tv pohádky? Je to fakt takovej rozdíl?

TORUVIEL: Já ho potřebuju zklidnit před spaním, protože pak nemůže usnout a ráno zase vstávat do školky a pak je celý den nanicovatý a navíc oslabený únavou vůči nemoc. A je jedno jestli před spaním řádí fyzicky nebo jestli s ním třeba dělám nějaké pracovní sešity. Takže já jim tu pohádku večer pustím, pak se vykoupu, pak zheuba 45 minut čtu. Nejdřív novou pohádku, kdy si o tom povídáme abpak něco co notoricky zná a má rád, u toho už usíná. Pohádku pouštím už v šest, do postele se je snažím dostat do půl osmý.